Král smutku

Přeji pěkný den. Dovolím si vyslovit Vau! Nenápadný, kanadský, televizní film, oškliví herci, béčkový rejža, bál jsem se toho jako většina z vás.. :-) A hele, snímek měl skvělou, pořádně hutnou atmosféru, byl tak negativní, všechny postavy měly tragické osudy, trochu psycho, rozhodně to stojí za shlédnutí, ovšem nedoporučuji před spaním.. :-) Název sedí, emoce zaznamenány.. :-) Mějte se filmově, Woo. (23.10.2011)

Zpočátku to vypadalo na solidní thriller. Trocha "vybíjené"; trocha emocionální vyprahlosti; trocha existenciální zlosti; deset deka duše atd. Pak ale přišel zvrat jak z nějaké telenovely; tudíž veškerá atmosféra pryč a z poměrně závažných etických otázek zbylo toliko škemrání o milost. Závěr snad byl natočen jen, aby řeč a kamera nestály. Čili:V jistém okamžiku se film propadá do hlubin totálního nevkusu; respektive mimo mně přístupné estetické kategorie. Škoda. (06.11.2011)

Příběh o narušeném a zdrogovaném policistovi, který je zároveň mučedník i náboženský fanatik. Podle svých úchylných měřítek odsuzuje ty špatné k trestu smrti, který sám vykoná. Tímto přístupem dodává celému filmu psycho nádech, před každou vraždou si zahulí, aby pak druhý den coby vyšetřovatel hledal její smysl. Rozdvojená osobnost, drogy, ve jménu Boha a ti špatní....musí z kola ven. Celé je to chaotické, s divnými hodnotami a nepochopitelným dějem... bez sebemenšího napětí. Samozřejmě nechybí lovestory mezi psychiatričkou a narušeným. (03.02.2014)

Velké překvapení kanadské televizní produkce. Pomalu plynoucí kriminální drama pozvolna odkrývá motivy sériového vraha a zabředává nejen do jeho bolavého nitra. Je to hodně psycho, ale když člověk věnuje plnou pozornost, dostane se mu hutného, emocionálního filmu s dost dobrou atmosférou (a ještě lepším Kimem Coatesem). (30.01.2016)

Detektiv Steve Serrano má na starost příběh záhadného vraha, který - když se to vezme kolem dokola - tak vlastně policii pomáhá díky tomu, že po městě likviduje různé živly - a je jedno, jestli jde o prostitutky či jejich klienty. Pátrání po vrahovi ale vede k překvapivému rozuzlení ... To jsem se takhle jednou chystal něco pošontat po baráku, uklidit, uvařit a tak podobně. Tak jsem si řekl že si k tomu všemu pustím nějaký zajímavý film, a ruka padla právě na Krále smutku. A tak nevím, jestli to bylo tím, že jsem filmu nevěnoval stoprocentní pozornost, nebo jestli film byl opravdu tak chaoticky poskládaný, plný filozofický otázek bez odpovědí, bez hlubšího zamyšlení či příběhu. A přitom film začal hodně zajímavě.. (29.05.2012)