Wallander

Duch Svatý nejvyšší seriálové trojice BBC. Oproti zbylým dvěma sériím možná není Wallander tak zábavný, napínavý a celkově vtahující, ale právě v něm žije ten duch správné kriminálky. Co víc, Švédské kořeny mu na krk věší tolik surovosti a deprese, že z něj šedivá atmosféra severského maloměsta přímo sálá a spolu s přenádherným obrazem i vtahující hudbou dokáže pohltit i přes jakési odosobnění hrdiny. To probíhá přesně po vzoru krimi minulého století: již zmíněné maloměsto s hromadou sériových a různě vyšinutých vrahů a především pak Wallanderovou uzavřenou povahou. Fakt, že se jedná o knižní adaptaci mu na jedné straně ubírá překombinovanými zápletkami a pozorností pouze a jedině na titulní postavu. Na stranu druhou z něj však vždy do konce dotažené opakující se téma beznaděje mezi britskými sourozenci činí unikát. Amen. (08.02.2013)

Horší přebarvenou, přeefektovanou a přeafektovanou pitomost jsem snad ještě neviděl, alespoň co se detektivek týče. Ačkoli jsem měl ty nejlepší úmysly, do druhé poloviny seriálu jsem se už nedovedl vrátit. I tak mám potíže obraz masochistického periodicky kničícího Branaghova policajta vymazat z paměti. (24.04.2012)

Výborná série kriminálních příběhů, kde v roli policistů neuvidíte po zuby ozbrojené, svalnaté drsoně ani jasoně s kapacitou a výkonem mozku směle konkurujícími zařízením v NASA. Tyto příběhy ale mají jednu velkou výhodu, přibližují se postavě a práci policisty co nejblíže to jde. O to drsnější pak detektiv Wallander řeší případy. Přes zdánlivou obyčejnost si však Kurt Wallander rozhodně připíše dvě NEJ. V kategorii "nejubrečenější policista" prostě nemá konkurenci a taktéž bych ho ráda nominovala i do kategorie "policista s nejprotivnějším vyzváněním v mobilu". Stále však doufám, že bude plakat i zvonit v dalších příbězích, protože tohle je opravdu skvělé dílo. (06.04.2011)

Kenneth Branagh je jako Wallender výborný, divák mu tu únavu a flustraci věří do poslední vrásky. Wallender není typický drsňácký detektiv s absencí osobního života. Snaží se žít "normálně", ale lidi jsou prostě svině a nedovolí mu to. Dokonce dojde i na slzy. Atmosféra tohoto seriálu je stejně úžasná jako Kenneth, ty záběry na švédskou krajinu jsou lahůdka. Takže pokud si myslíte, že váš život stojí za ho*no, podívejte se na Wallendera, zvedne vám to náladu. (11.02.2012)

1. série: Epizody Sidetracked a One Step Behind jsou výstavní. Žánr detektivky je tu jakýmsi tmelem psychologického dramatu o vnitřně se rozkládajícím detektivovi, zpřetrhaných osobních vazbách mezi policisty a sociálních nešvarech soudobého Švédska. Lze tu klidně hovořit o paralele s nekonečně nadhodnoceným Larssonovým Miléniem, rámec, atmosféra i přístup podobný. Režie Philipa Martina brilantně inkorporuje prvky severských dramat, odosobnělé umístěním postav v krajině, odskody k náladotvorným lyrickým záběrům i časté situování diváka za sklo, do izolace od postavy. Chladná a přitom promyšlená práce, která dodává téhle sérii zcela svébytnou atmosféru. Brannagh je dechberoucí a v pohodě uhraje všechny rozdílné polohy smutku a zmaru, kterými si Wallander projde. Prostřední díl Firewall je trochu mimo koncept, klasičtější, zápletka nadsazená, vyhrocené do lehce jalového konspiračního thrilleru s prvky tuctového melodramatu o femme fatale. Určitě ne cesta, kterou by se měl Wallander ubírat. Celkově: seriál 100% stylově kompatibilní s mým vkusem. Existenciální krimi thriller pro fajnšmerky ulítlé na sever. 2. série Tady nenacházím slabého místa, jen musím vyzdvihnout, jak Wallander jde proti laciné politické korektnosti, ať už v díle The Faceless Killers (téma přistěhovalectví a rasismus) nebo v naprosto famózní epizodě The Man Who Smiled (vykořisťovatelský soucit se zeměmi třetího světa). Wallanderův psychický rozkol se prohlubuje až do naprosté vykloubenosti ze světa - Fifth Woman je pak elegantním uzavřením dramatického oblouku a jistou dílčí katarzí depresemi rozervaného "Joba z Ystadu". Další série nutná - vedle Sherlocka nejlepší detektivní seriál, co jsem viděl. (21.01.2011)