Wallander

TOTALLY BEST OF KENNETH BRANAGH! Severská poetika, precíznosť, depresívnosť a atmosféra s britským zmyslom pre mnohovrstevnatosť a príchuťou suchého humoru. To je Wallander. Branagh je zvučné meno samo o sebe, no pre hlavnú úlohu je ako stvorený a postava Kurta Wallandera je mu napísaná priamo na telo. Pekelne brilantne vystavaný scenár prípadu od ktorého sa nedokážete odtrhnúť ani napriek miernej predvídateľnosti záverečného rozuzlenia. Jednoducho čistá práca. Mimochodom, potešil aj Hiddleston vo vedľajšej úlohe. Pilot: 95% 1. séria: Branagh hrá tak neskutočne prirodzene a ľudsky, že ma pri každej silnejšej scéne vždy totálne zloží a ja len v úžase zostávam civieť na obrazovku. rvá séria: 100%!!! Druhá séria: 100%!!! Tretia séria: 100%!!! (04.11.2013)

Pokud někde pracují maximálně schopní tvůrci, kteří i z neoriginálního námětu (kriminální linky), dokáží vytvořit originální kousek (všechno ostatní), je to v BBC. Spolu s Lutherem a Sherlockem je Wallander kriminalistou, který práci dal vše a ona si to bezezbytku vzala. Ta životní únava z nepochopitelnosti tohoto světa jakoby vypadla z nějakého Shakespearova díla, tudíž proto ani nepřekvapí Kenneth Branagh v hlavní roli, který se svého partu zhostil naprosto dokonale. Věčné strniště, vrásky na čele, vaky pod očima a pohled plný prázdnoty, se nakonec stanou tím, co Wallandera dělá absolutně netuctovým a zajišťují mu tak místo ve vrcholných pozicích žánrové tvorby. Plus excelentní kamera a fantastická hudba. (22.01.2012)

Zvyšuju na 5. Vynikající 1. díl 3. řady mě naprosto dostal, těším se na další. Skvělá je protagonistova nedokonalost, chyby, které dělá, často divák ví dřív než on... Prostě paráda. V první řadě musím vyzdvihnout autora předlohy - Henninga Mankella - který píše téměř geniální detektivky. Mimo sérii stojící Číňan stojí rozhodně za pozornost. (Chválit Branagha za úžasný herecký výkon snad ani není nutné - to je u herce jeho formátu vlastně samozřejmost.) // Atmosferická bomba. (09.07.2012)

Já ti nevím, Karle. Ze svaté trojice Sherlock, Wallander, Luther mi vylézá tahle severština jako slabší, odstrkovaný bratříček. Přestože Branagh se snaží hrát jako o život, jeho postava je nakonec na seriálu to nejméně zajímavé. Luther i Sherlock jsou brilantní mozky a je radost je sledovat při práci. Ve Fryově archetypální klasifikaci by představovali vyšší mimetický mód, tedy člověka se schopnostmi přesahující běžný průměr, ale podléhajícího vlivu společnosti a s tragickými vlastnostmi (u Sherlocka jeho neschopnost socializovat se, u Luthera nutnost dělat zlé činy pro větší dobro). Wallander však ztělesňuje nižší mimetický mód - obyčejného člověka, který dělá svoji práci. Branaghův hrdina nemá hi-tech hračky z CSI ani vybroušené uvažování doylovského typu, vlastně jeho nejvýznačnější vlastností je, že málo mluví a topí se v permanentní depresi. Nové informace o jeho případu se zpravidla objevují nikoli kauzuálními souvislostmi (hrdina na něco přijde, což ho přivede k další stopě...), ale zpravidla tím, že zločinec něco nového provede, zatímco Wallander neví, jak se hnout z místa a uchlastává se v depce. Má to samozřejmě i světlejší stránky (pochmurné ladění není úplně od věci, případy jsou docela zajímavé), ale jako úplná hitparáda se mi to nejeví. (29.11.2012)

Kurt Wallander je asi ta nejdepresivnější a nejsmutnější postava detektiva, která kdy spatřila obrazovku nebo plátno. Zajímavé je, že se už jedná asi o 3 adaptaci knižní detektivní série, kterou nejprve logicky zfilmovali Švédi jako filmy a pak následně jako seriál, aby se na to vrhli Britové. Musím pochválit, že se nerozhodli přenést děj do Británie, ale nechali ho stále ve Švédsku ve městečku Ystad, kde se natáčelo a natáčeli se i předchozí adaptace. Dokonce se ve stejné oblasti pohybovaly najednou 2 filmařské týmy točící právě osudy detektiva Wallandera. Jak britský, tak švédský. Ale působí malinko úsměvně, když všechny postavy hovoři anglicky, ale čtou si švédské noviny, nebo když píší email, tak nahlas předčítají text v angličtině, aby byl pak záběr na obrazovku s textem ve švédštině. Nicméně zpět k postavě Wallandera. Někoho tak unaveného a zničeného životem jste asi ještě neviděli. Kurt má rozpadlé manželství, těžké vztahy s otcem a v rámci případů mu umírá celkem dost velký okruh přátel, spolupracovníků nebo očitých svědků a to většinou přímo před jeho očima a pozůstalí si na něm vybíjejí zlost. Zkrátka jeho práce ho ničí, ale je to skoro to jediné co má, takže se jí věnuje v podstatě nepřetržitě. Není proto divu, že svoje pocity pak utápí v alkoholu, zanedbává hygienu a jeho fyzický a duševní stav není nejlepší. Většinu lidí by už tohle dohnalo k sebevraždě. To vše v naprostém brilantním hereckém podání Kennetha Brannagha, kdy mu uvěříte každou emoci. Season 1: Sidetracked: Úžasně natočená a hned šokující scéna, kdy se před Wallanderem upálí v poli řepky mladá dívka. Jsou zde vysoce kontrastní barvy, takže sytě žlutá pole a sytě modrá obloha evokují švédké národní barvy. Stejná žlutomodrá je pak používána i v úvodních titulcích. Firewall: Napínavý příběh, kdy člověk netuší, kam ho to zavede, ale vyústění mi přišlo přehnané. Globální kyberterorismus s cílem uvrhnout svět do chaosu se do takového prostředí moc nehodí. One Step Behind: Opět poctivá detektivka, kdy se nám Kurt propadá do stále větších depresí, jelikož zde je případ trochu osobnější, než jiné. Season 2: Faceless Killers: Tentokrát ožehavá otázka přistěhovalectví z arabských zemí. Seriál se s tím vyrovnává vkusně a Wallander zde zpraví jeden čin, který ho uvrhne do těžké deprese. The Man Who Smiled: Wallander tentokrát zpočátku uprchl na pár měsíců do klidu, aby se srovnal, ale žádost o pomoc od přítele, kterou nejprve odmítne, ale tragédio ho donutí se jí ujmout ho pomalu vrací zpět. The Fifth Woman: Pěkně vygradované a při emociálním závěru se konečně pro Kurta trochu blýská na lepší časy. Všechny díly jsou velmi nádherně nasnímány. Kamera zabírá záběry pěkné, ale zároveň trochu temné a tajemné krajiny jižního Švédska. A vše podepřeno velmi tklivou melancholickou hudbou. Nemůřu se dočkat 3. série, která se právě natáčí. (11.08.2011)