Večírek

Doslova a do písmene skvostný film, už dlouho jsem se tak hlasitě nezasmál. Scénář založený na tom, že žádná katastrofa není tak velká, aby po ní nemohla následovat ještě větší, kouzelně obyčejný hlavní hrdina v odzbrojujícím podání Petera Sellerse, který může opravdu za vše, co se přihodí (vážně, svým způsobem dokonce i za toho namol opilého číšníka), ovšem nikdy z toho nemá pražádnou radost a každou botu (ehm) se snaží okamžitě napravovat. Kolem něj se jako na šíleném orloji otáčejí nejrůznější figurky, gagy jsou nevídaně gradující a vypointované (s botou, kaviárem, večeří, s nutkavou potřebou a s toaletou, s mytím slona...), navíc snímané v dlouhých záběrech... Dabované si to příliš představit nedokážu (původní znění bez titulků jsem objevil na YouTube a řeknu vám, slyšet Sellersův vypilovaný přízvuk, je k nezaplacení), nicméně filmu a té vynikající komice nemůže moc uškodit snad ani sebehorší české znění. Klenot. (22.01.2015)

Božský stimulátor dobré nálady, asi jako kdyby dneska Veber natočil s Villeretem dvojku Blbce k večeři a měli na ni desetkrát víc peněz. Na každých geniálních deset minut bohužel připadá deset průměrných. Ale ty geniální stojí za to (etuda na záchodě patří mezi největší highlights ever). Neskutečně roztomilá tečka na závěr pak pečetí fakta o tom, že Sellers rozhodně na stín Pantera ve své kariéře dosáhl - ne že ne! (13.05.2009)

V první půli to silně balancovalo na hranici vtipu a trapnosti, v té druhé se to zvrhlo v solidní anarchii. Akorát chudák slon... Nejvíc jsem se bavila u scénky na WC - není totiž nad to, když jdete u někoho cizího na onu místnost a pak zjistíte, že záchod nesplachuje nebo splachuje pořád :)) Což mi připomnělo jednu pasáž z mého oblíbence Bukowského: „Už se mi párkrát stalo, že jsem se natáhl pro papír a žádný tam nebyl. V takovém případě člověk sáhne pro papíry na přikrytí sedadla a zjistí, že už tam taky nejsou; vstane, podívá se pod sebe a vidí, že jeho vlastní právě spadl do vody. Pak už zbývá jen málo možností. Ta neuspokojivější, aspoň podle mých zkušeností, je utřít si prdel trenkama, hodit je tam taky, spláchnout a ucpat jim záchod.“ (07.03.2007)

Je to jen můj dojem nebo byl číšník často mnohem vtipnější než sám Sellers? Je to možná smutná pravda, ale přesto starý známý Clouseau odvedl dost práce, především na záchodě, která se velmi povedla (jen nevím, kam ta voda zmizela...:). Jeho jméno je samo o sobě jeden hezký vtip a jeho indcky opálená nebo pomazaná kůže působí groteskně. Avšak krása Claudine Longet nezná hranic a okouzlila nejen mě a indického cizince... Do půlky je film trochu pomalý a na opravdu vtipné momenty si divák docela počká (kromě číšníka:)), ale v závěru se rozjíždí pěnová párty, která v podobném měřítku snad ve filmu nikdy nebyla. Tempo se rapidně mění a zrychluje možná až ke škoda filmu a drobnosti jako pomalovaný slon a hromada hippies už trochu ruší jako dobový odpad. Příjemný film, který nemá neopakovatelné momenty a nesmrtelné vtipy. (20.05.2009)

Blake Edwards musel večírky hollywoodské smetánky milovat. A musel během nich zažít věci zcela nevídané i neslýchané, nevěřím, že by se při psaní Večírku alespoň zčásti neinspiroval reálnými zážitky. Jako kdysi Federico Fellini a jeho Sladký život. Ten byl však v prvé řadě filmem trpce kritickým, to Večírek je v prvé, druhé i třetí řadě filmem převážně nevážně odvázaným. Čili neškodným a zesměšňujícím vše, co se jednomu smolařskému Indovi zrovna namane pod ruky. Na večírek se dostane omylem a podobným omylem málem přizabije své hostitele i jejich hosty. Není to způsobeno jeho úplným trotlovstvím, prostě trpí komunikačními problémy typickými pro každého cizího člověka v cizí zemi. Takže je to vlastně takový předchůdce Borata. :) Když si Blake Edwards v roce 1961 vybral pro roli japonského souseda do Snídaně u Tiffanyho Mickeyho Rooneyho, byl to neodpustitelný přehmat. Je tedy překvapující, že také pro Večírek zvolil do role asiata (do hlavní role asiata!) anglicky mluvícího herce. Kvalitativní rozdíl mezi Rooneyem a Sellersem je však markantní. Sellers zde dokonale napodobil indický dialekt, svůj slovník zredukoval na několik nezbytných frází a zahrál snad ještě lepšího pošuka než v Růžovém panterovi, i když je pochopitelně nesmysl stavět Clouseaua vedle Bakshiho. Komické situace mají sice podobný charakter, ale pramení ze zcela odlišných povahových rysů svých původců. Večírek si nenárokuje být něčím víc než mírně střelenou situační komedií, která nabízí luxusní prostor mimořádnému komediálnímu talentu Petera Sellerse, ten budí – i přes všechnu svou nešikovnost – dojem ryby ve vodě. Podobnou roli nemohl dostat nikdo vhodnější. 80% (04.11.2007)