Fish Tank

V zachycování pubescentní reality až naturalisticky přesné a na diváká taktéž přesně mířené. Bez chyby jest Katie Jarvis v hlavní roli, živelná a naléhavá kamera i vychytralá režie, na vině je naopak trošku delší stopáž a poměrně očekávaný vývin poslední třetiny snímku. Tak či onak, jeden z nejlepších kousků letošních Varů, který v budoucnu jistě znovu vyhledám. (44. MFF KV - 10.7.08) (17.07.2009)

Wow... I přes pár věcí, které bych filmu vytkla (občasná zdlouhavost scén, což nebylo vždycky ideální), mě naprosto uchvátila Katie Jarvis, která jako úplná 'neherečka' podala fantastický výkon. Stejně tak mě do kolen dostaly až děsivě realistické obrazy 'pavlačového' života. Spousta nádherných scén, skvělá kamera. ''Life's a bitch and then you die..'' (18.01.2010)

PROJEKT 100 2010 FISH TANK sice může být vnímán jako ryze autorské dílo, protože pod režií a scénářem je podepsána Andrea Arnoldová, která navíc vyrůstala v Essexu, tj. místě dění, ale tím se opomene formální výlučnost daného snímku. Styl, spočívající v dlouhých záběrech s výbornou prací s hloubkou ostrosti, se zdá nahodilý, odpovídající moderním trendům snímání kamerou jakoby z ruky; přitom je při dalších zhlédnutích patrná promyšlenost a především funkčnost zvoleného přístupu, díky kterému můžeme jít spolu s hlavní, neustále naštvanou hrdinkou, která v nevelikém essexském akváriu umí dobře plavat. Je totiž jako žralok, který, když se zastaví, tak zemře. Vyprávění je přitom videoherně koncipováno, s jasně vymezenými konečnými body, jichž je nutné dosáhnout (osvobození koně), jinak není možné postoupit dál, a leitmotivem v podobě taneční soutěže, které má být finálovým kolem. Podstatná je hudba, která je zprvu jediným únikem z dané mizérie nižší střední třídy a které postavy skutečně osvobozuje, ale nakonec se ukáže býti stejně falešnou, módnímu diktátu se podřizující a lživě neskutečnou jako vše, co (re)prezentují média - hlavně televize. Film tak prostředky, kterým dobře rozumí mládež (videoherně koncipované vyprávění, stylistická modernost) dobře oslovuje svou cílovou, televizí a popkulturou vychovanou skupinu, jež probouzí z iluze a dovolí ji konečně dospět (viz závěrečný lamorisseovský obraz s balónkem ve tvaru srdce). Přitom nejde o další kitchen-sink sociální drama, které by se utápělo v depresi a obávalo se měšťácky překročit meze stanovené v rámci klubových filmů (jinak: dojde k něčemu, čeho byste se u Sama Mendese nedočkali). Naopak je vyhrocená atmosféra přístupná humorem postav, které se se svou situací naučily žít, ale nejsou schopni se s ní sžít, a téměř modelové scény (setkání v kuchyni apod.) a vývoj příběhu jde proti očekávání. Je dobré vidět snímek, po právem sbírající festivalové ceny, který není crowd-pleaserem či hustou depkou a který dovoluje porozumět hlavní hrdince, která je dobrou následovnicí rozzlobených mladých mužů British Free Cinema, přitom ale nezapomněla užívat si každého okamžiku jen pro něj samotný, jako je to patrné u postav Kena Loache. (12.10.2009)

Projekt 100 2010: Vycházela-li Andrea Arnold ve svém snímku i z tvorby bratrů Dardennů, jak je avizováno v jednom ze zdejších obsahů k filmu, pak nelze přehlédnout jistou podobnost Fish Tanku s jejich Rosettou. Obě hlavní hrdinky vyrůstají v šedivém prostředí na perifériích menších měst, v rozpadlých rodinách, bez otce, oběma se dostává jen minimum lásky a pochopení od sobeckých a nedospělých matek, které bojují samy se sebou a s alkoholem. S hlavní hrdinkou Fish Tanku Miou jsem na rozdíl od Rosetty měla trochu problém. Že najdu pochopení pro na první pohled nevychovaného a vzpurného spratka jsem opravdu nečekala. A přece se tak nakonec stalo. Realistický příběh se spoustou překvapivých a silných scén (např.účast Mii na konkurzu na tanečnici či loučení obou sester) mě nadchl a v závěru i dojal. Mé hodnocení hodně ovlivňuje osobní až nekritické zaujetí Miiným příběhem. Nečekaně jsem v něm totiž našla pořádný kus sebe samé. PS: Ústřední píseň California Dreaming je mnohem lepší v originální verzi od skupiny The Mammas & The Papas. (11.02.2010)

Hlavní představitelce se nedá nic vytknout, (klidně strčí spoustu skutečných hereček do kapsy),tady snad jen to, že na hýbání se na hudbu byla docela dřevo . Konečně zase realistický film o dospívání a nahlédnutí pod pokličku takové běžné neúplné anglické rodině ze "spodních vrstev", kdy maminka alkoholička v okamžiku, kdy sežene nějakého chlapa, bez mrknutí oka odsune na vedlejší kolej své děti. Michaela Fassbendera jsem si v jeho předchozích filmech vůbec nevšimla, ale tady mě zaujal hodně. (19.03.2010)