The Ward

Kamerové nájezdy mistra Carpentera dávají pojmu "Kubrickova chodba" teprve ten pravý rozměr. Oregon, rok 1966. Kristen (Amber Heard) se dostala po zapálení farmářského domu do psychiatrické léčebny, ve které se vedle drastických metod v rámci terapie, také vraždí zdejší chovankyně ústavu. Mstivý duch zavražděné dívky jménem Alice postupně likviduje jednu dívku po druhé jako odplatu za svoji smrt a na řadě je také Kristen. Je však otázkou, proč duch také usiluje o její život, co jí s ním pojí a nezodpovězených otázek je bezpočet. Anebo je to všechno jinak? Tak či onak po nějaké době na mě vybafl perfektně strašidelný horor se všemi stokrát omletými atributy, a přece jsem ani na minutu nebyl znuděn ani otráven. Jde totiž o přístup k nijak novému a originálnímu námětu a mistr "béčkařin" John Carpenter je v tomhle na slovo vzatý a pro svůj několikátý comeback si nemohl vybrat lépe, protože jen tak mohl dokázat, že je ve svých požehnaných letech ve stále ucházející formě, a ačkoliv tenhle film jeho vrcholem není, stále ukázal, že na to má, a dokonce pro mě osobně snad poprvé tu byla cítit snaha posunout se do áčkové kategorie, například obsazením Amber Heard, a propracovanějším režijním stylem, ze kterého sice stále sálal příjemný "oldschool", ale současně tady byly zřetelné stopy moderních režijních postupů, i když on nikdy markantně neusiloval o vymanění z nižší ligy a po celou svoji kariéru v podstatě zůstal kategorii B věrný. Ani bych nechtěl změnu jeho stylovosti, protože v tomhle má oproti ostatním tvůrcům znatelně navrch a jako jeden z mála si umí poradit s provařeným námětem s řemeslným umem a originalitou. Zde prokázal cit pro nepolevující napětí a blýsknul se atmosférickými kamerovými nájezdy, které z několika metrové chodby udělají chodbu nekonečnou a s mistrem Kubrickem si mohou v tomhle podat ruce. Originální tenhle film jako celek zrovna není a nedá se to napsat ani o nezbytné závěrečné pointě, která film staví na hlavu a je vypůjčená, a do jisté přetvořená z jiného hororového kousku, jehož název psát nebudu, protože bych potencionální diváky ochudil o to finální, a až přehnané rozuzlení. Amber Heard se stala až nečekaně velkým tahounem filmu, protože původně jsem spíše kalkuloval s tím, že byla obsazena asi jen pro okrasu, ale nutno uznat, že nebyla a byla naprosto perfektní. Ostatní výkony trochu v jejím stínu, ale nikdo si nedovolil pod Carpenterovou taktovkou hrát špatně nebo odflákle. Výsledkem je hororové lečo ukuchtěné z neoriginálních surovin, ale řemeslně skvěle zvládnuté, a které mně zachutnalo a stalo se pro mě více než důstojným návratem mistra hrůzy, kterému to v jeho důchodovém věku nevrže, ale sympaticky hororově šlape. Mé hodnocení: 100% (10.12.2013)

Keď sa režisér vo svojom diele vráti do čias mladosti (film sa odohráva v roku 1966) neznamená to, že aj tvorivo omladne. Invenciu mu to nevráti. V The Ward to už prirodzene nie je Carpenter na akého sme boli zvyknutí zo 70. a 80. rokov, ale to je predsa logické. Osobne mu neupieram právo točiť do posledného dychu, kedže je horor spôsob jeho života. Týmto filmom ma vôbec neurazil, hoci to nie je zázrak a je skôr schématický. Atmosféra bola chladná a plíživá. Dievčatá z blázninca hrali ako vedeli, aj keď mohli ukázať aj viac (a tým nemyslím iba scénu v sprchách). Príbeh pozvoľna gradoval, ponúkal strašidelné momenty a zaujímavo vyústil. A to na jedno pozretie celkom stačí. (17.10.2011)

Tyvole Johne! Na tohle jsme cekali 10 let? Nema smysl cekat zazraky, pro Tesare holt byly 80's neco jako voda pro rybu, ale stejne jsem tomu veril a doufal, ze budu moct spokojene napsat neco ve stylu Carpenter is back! Zustalo ale jen u zbozneho prani a myslim, ze i tema 3 hvezdama tomu silne nadrzuju. Neni to natocene spatne, Amber Heard je v ramci blond moznosti take ok, ale tak zoufale neoriginalni film uz jsem dlouho nevidel. Co mi ale vadi nejvic, ze se tentokrat Carpik ani neobtezoval s hudbou, ktera byla vzdycky nejlepsi element vetsiny jeho filmu. Mark Kilian slozil takovy moderni hororovy standard, ktery ma ke Carpiho syntezatorovym masterpiecum samozrejme na mile daleko. Na druhou stranu lepsi nez nic a snad je The Ward prislib nove nakople aktivity do dalsi dekady. Takze Honzo, stale nad tebou nelamu hul, beru to tak, ze sis chtel na stara kolena uzit s peknyma holkama v blazinci a priste uz to bude lepsi a hlavne nezapomen na hudbu, jinak to nema smysl! Vis preci, ze jsi lepsi skladatel, nez reziser... 5/10 (07.06.2011)

,,TOHLE JE LÉČEBNA, TVŮJ NOVÝ DOMOV“.....,,VÍTEJ V RÁJI“..... /// Je divný, když vám v noci ,,vodejde“ deka (pokud nejste houmlesák...). Kristen je zmatená, rozrušená a přesto (prej) není blázen. ,,Kolem“bydlící děvčata uzavíraj sázky a ona myslí na záchranu. PŘED ČÍM? Nebudu vás děsit!... Milá Kristen, NEJSI TAK CHYTRÁ jak sis myslela. Experimentální léčba ... V TOM DOMĚ STRAŠÍ! – což je teda překvápko. Carpenter natočil ROZUMNEJ film (i když co je na zombie duchovi rozumný, že?), bez debilních kousků – což je skvělá informace. Problém je příběh, ale věřím, že výměnou za obstojný lekačky a dobrou filmařinu odpustíte. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Chci se dostat z PL Bohnice do DPL Opařany. 2.) Všichni jste blázni, jenom já jsem letadlo. 3.) Chystám se hlasovat pro opětovný zavedení elektrošoků. 4.) Thx za titule petrik1. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ ** (05.07.2011)

John Carpenter se naučil jak dělat horor a tak si řekl, že proč by měl nějak příliš experimentovat a hledat něco jiného, když může použít to co umí nejlíp :). A podle toho udělal i The Ward, který je úplně ukázkovým návratem k dneska už klasickým hororovým filmům a schématům z osmdesátých let. Je tu člověku nepříjemné místo jako například psychiatrická léčebna, hlasité bouřky se spoustou blesků, malá partička hlavních postav, která spolu musí nějak vydržet a pochopitelně bubák, co je otravuje po nocích :). Víc tu není a očividně je od začátku jasné, že o nic víc se Carpenter ani nesnažil, protože ví, že hororový divák ani o moc víc nechce. Takže obsazení bylo docela sympatické, lekačky byly tradičně osmdesátkově bleskově bafací a hlasité, bubák správně bubákovský, děj plynul dopředu za nějakým ústředním "tajemstvím" pohodovým tempem, pěkně tu využili všemožné lékařské nástroje a techniky dostupné psychiatrickým léčebnám no a nakonec ještě přihodili taky nějakou tu "pointu", což z filmu dělalo takové odpočinkové, pokud se typicky bafací horor takhle dá nazvat, koukání, které je ale prostě tak standardní hororovou rutinou, že i když jsem nebyla zklamaná, tak to nad tři hvězdičky prostě nejde :). (04.11.2011)