Není zač

Pohodový film o ničem. Anebo spíše o lidských vztazích - takže pro některého diváka možná o ničem. Pravdou ale je, že pro mě to bylo příjemné vybočení od všech těch blockbusterů a mainstreamů. Film byl fakt pohodový a ve velice klidném tempu. Měl takové švédské aroma a trošičku mi připomínal film "Děti nosí Santa Claus". Nebyla to komedie. Někdy by se ale člověk mohl a měl na chvíli zastavit a pustit si takovouto pohodovku, která si na nic nehraje, nic od vás neočekává a na první pohled vám nechce nic říct. Protože při pohledu blíž zjistíme, že film je prodchnut obyčejnými lidskými city, které stojí za to si hýčkat. (10.10.2011)

Byl to zkrátka tak strašně moc normální život všech těch lidiček se všemi jejich problémy, vlastnostmi a postojem k životu, že nevím jestli je to dobře a nebo špatně. Občas jsem se probrala v těch světlejších, nějakou myšlenkou probleskujících momentech, ale jinak ani po dvou dnech, kdy píšu tenhle komentář nezvednu hodnocení výš, protože tenhle snímek mě nějak pocitově minul, škoda. (28.12.2013)

Nerozumiem. Nerozumiem nominácii na WGA, ani účasti Catherine Keener a Rabeccy Hall na tomto projekte. V Please Give nenájdete jedinú skutočne dobre vypointovanú situáciu, nájdete v nej len nejaké nezodpovedané otázky (kde sa pobral transsexuálny bezdomovec, ktorému Catherine Keener dávala peniaze?) a konanie postáv nie je nijako logicky opodstatnené (Línia s drahými džínsami-Prečo Keener nakoniec svojej drzej papuľnatej dcére tie džínsy kúpila? Prečo sa jej scéra zrazu tak zmenila a poďakovala jej za ne?). Neviem, či film z nejakého dôvodu vôbec stojí za pozornosť... (05.01.2011)

Prostě další mozaika osudů několika lidí, žijících v sousedství, přičemž spojujícím motivem je tentokrát čekání na smrt. Někdo z ní profituje, někdo se jí děsí, někdo doufá, že bude mít o starost méně. Pokud máte konverzační tragikomedie rádi, nelze než doporučit, jde o hodně solidní průměr se sympatickým obsazením. Pokud dáváte přednost filmům se silnější dějovou linií, aby nebude Není zač nic pro vás. Každopádně ve vás těch devadesát minut nevyvolá zrovna veselou náladu, ale trocha melancholie snad nikoho nezabije. A jen tak mimochodem, nenapadá mě žádný jiný film, kde by se věnovalo tolik prostoru řešení pleti puberťáka. Což se ale dá za pozitivum považovat jen těžko. (03.10.2011)

Měla jsem to jednoduchý, protože bez ohledu na stav procent mi jméno Nicole Holofcener po dvou příjemných zkušenostech slibovalo, že to zas bude ok. Jak se tu v mnoha komentářích píše, je to o ničem. O krásném ničem, které zasáhne altruismem stižené obchodnice se starým nábytkem hladovějící po zpětné vazbě, jejich hladové manžely, manželů hladové milenky, milenek hladové sestry ... čili nás všechny, co máme někdy vždycky po něčem hlad. (13.03.2011)