Sin Nombre

[KVIFF 2009] Povedený snímek, který ale nepřináší nic nového, nic co by nebylo k vidění jinde, přičemž podobných děl existuje mnoho. Je to samozřejmě něco jiného, ale klidně film přirovnám k filmům Město bohů nebo Trope de elite, které jsou podle mě oba mnohem zajímavější. Co zamrzí možná nejvíc je fakt, že od prvních minut je naprosto jasné, jak film skončí a i když si divák myslí, že snad někde nastane nějaký zvrat, tak to se vážně nestane. Dá se na to v pohodě koukat, ale jednou to stačí. Nicméně na debut velmi dobré, Fukunaga zvládá režii s přehledem. PS: Teď jsem se podíval na Kdysi byli bojovníky a Sin Nombre vypadá zas o něco slabší:) I když je to o něčem dost jiném, to je pravda... (06.07.2009)

Ve srovnání s několikrát zde již zmiňovaným (nutno podotknout, po právu) City of God scénáristicko-režisérského dua F. Meirelles-K. Lund, postrádá jejich mladší „bratříček“ pro ně(j) tolik typický přímočarý tah na branku. To ale ještě nutně neznamená, že by o s(u)yrové momenty (ne)byla nouze a zejména C. Fukunaga vyznává poněkud odlišnější (filmové) prostředky (výraziva) než jeho brazilští předchůdci, jako jsou umírněnost s důrazem na samotné postavy a tak se paradoxně? může velké části zdejšího osazenstva lehce stát, že tento snímek bude pro ně „líbivější“, neboť se snadněji ztotožní s hlavními postavami a tudíž samotný příběh bude v jejich očích uvěřitelnější. Byť u mě vyhrává prvně zmiňovaná syrová „pohlednice“ z brazilských slumů, nutno jedním dechem dodat (to aby nedošlo k omylu) i tato Fukunagova mexická pouť za svobodou je dostatečně autentická, navíc laciných gest (a s tím spojeným zbytečným ždímání divákových emocí) prostá. Jednoduše snímek nikoliv na efekt, ale od člověka, který problematiku dostatečně zná, nepotřebuje (za každou cenu) šokovat, pouze předkládá svoji vizi a je ochoten se o ni s divákem podělit. To samo o sobě není zase tak málo, nebo ano? Přesto musím dodat: prvně zmiňované režisérské duo je (filmařsky) přecejenom vyzrálejší. P.s. začíná mě čím dál tím více unavovat, jak je současný divák zhýčkaný (viz neustálé zdejší výtky na předvídatelnost děje) na úkor autenticity. Možná by si měl napříště Fukunaga přizvat na pomoc Nolana a výsledek Memento- Sin Nombre by dostatečně ukojil touhy zdejší většiny. Já byl spokojen. SPOILER „Oko za oko, zub za zub“ a zákon ulice opět vítězí. Navíc, jako bonus, naděje v..... P.p.s. na závěr si neodpustím malé (nemístné) rýpnutí. Absolovali by dotyční tuto (ne)konečnou pouť, kdyby věděli, co je ve vysněném „Edenu“ čeká?! Jeden boj končí, druhý začíná, přičemž těžko říct, který z nich je těžší. Zde je alespoň nepřítel viditelný a dostatečně předvídatelný (myšleno v kontextu chování se podle nepsaných pravidel jednotlivých gangů). Who knows 78% (11.07.2012)

Latinská Amerika se svou exotickou přírodou, etnickou a kulturní pestrostí, obrovskými sociálními kontrasty a složitou konfliktní politickou situací mě vždycky fascinovala - i se všemi kontroverzními jevy a extrémy. Sin nombre je sociální drama a zároveň kriminální příběh z prostředí nechvalně proslulých gangů, které se svou početností, krutostí a vlivem vymykají středoevropským představám o organizovaném zločinu. Nejvlivnější gangy, jako je Mara Salvatrucha nebo 18, čítají hodně přes sto tisíc členů a kontrolují čtvrtě v řadě amerických velkoměst. Sin nombre je vhodné spojit se sledováním vynikajícího dokumentu La Vida Loca. Za ideální považuji zhlédnout oba snímky v jeden čas. Režisér Fukunaga má schopnost zachytit sociální realitu všedního dne i atmosféru periferie latinoamerických měst, kamera je brilantní a herci jsou obsazení typově přesně. Nemám důvod si na cokoliv ztěžovat. Celkový dojem: 90 %. (31.08.2018)

Upřímná kritika života, ke kterému jsme všichni (v duchu Sartrova pojetí) odsouzeni. A svobodných (?) rozhodnutí. Je mi jasné, že v tomhle kontextu mluvit o "svobodě" je na pováženou, nicméně je to na místě. Sin Nombre je vyloženě existenciálním snímkem, který bez jakékoliv omáčky servíruje podívanou na odhalené jedince, kteří musí nést následky svých rozhodnutí, a to dost syrovým způsobem. Casper se přidal ke gangu Mara Salvatrucha. V komunitě, v níž žije, mu členství zajistí ochranu, zázemí, respekt. Vlivem okolností se náhle rozhodne, že všechno změní... Mladá Sayra se vydá se svým otcem na cestu do země snů. Stejně jako Casper se ale rozhodne seskočit z vlaku... a stejně jako on i ona je vyplivnuta do nelítostného boje o přežití a nucena hledat směr. Cary Fukunaga svou výpovědí ze života "za hranicí" (nebo na hranici?) zabodoval na celé čáře. Jeho výplod mi svým motivem připomněl Cidade de Deus, který je sice zpracovaný ze zcela jiných přísad a jiným způsobem, nicméně jeho chuť je stejně hořká. A nezapomenutelná... Víc než na efekty a ozvláštnění narace klade režisér důraz na autenticitu příběhu, prosté zachycení událostí v dokumentárním stylu. A je to právě ta zdánlivá odtažitost a nezaujatost, která dráždí - to "smíření" s tím, že "takhle to prostě je" a tak se na to podívej. Na mě pan Fukunaga rozhodně zapůsobil. (17.10.2009)

Netuším, nakoľko to bolo autentické a nakoľko to slúžilo dramatickému efektu. Natočili to však tak skvele (drsne, bez prílišných nadbiehaní či úskokov) a ten dramatický efekt sa dostavil v toľkej miere, že sral to pes. A že by bolo výstižnejšie použiť termín "melodramatický efekt"? Bolo... a čo, problém?! (12.04.2010)