Gulliverovy cesty

Račte vstoupit do Liliputu. Průvodcem po něm vám bude živelný Jack Black, který s klasikou Jonathana Swifta naložil pěkně po svém. Pochopitelně z ní převzal jen ústřední nápad, protože si nevzpomínám, že by v knize byla zmínka o Avatarovi, Hvězdných válkách, Titanicu nebo Transformerech. Gulliver by mezi lidmi takřka neviditelný a zastrčený na podatelně a kolegyni z práce, do které je beznadějně zamilovaný, ani nedokázal pozvat na rande. Jenže ve chvíli, kdy pro ni začne psát vymyšlené cestopisy, se vydá pro extra článek do Bermudského trojuhelníku, kde na něj čeká království Liliput s milým králem, okouzlující princeznou a jejím intrikánským nápadníkem. Nejprve je nepřítelem, ale poté, co zachrání královi a jeho dceři dost netradičním způsobem život, stane se opěvovaným hrdinou, kterému postaví moderní sídlo a bude si užívat všech vymožeností, a navíc království tak trochu pomůže zbavit se nepřátelské armády.¨Nápadů je celkem dost a Jack Black je typem herce, kterého je obtížné zkrotit, ale tady svou živelnou komiku přece jen drží na uzdě a je to pro dobro věci, protože v "neživelných" pasážích, je to výborný herec. Herecky na to není sám a společnost mu dělají Emily Blunt, Billy Connoly, Chris O´Dowd nebo Amanda Peet, ale málokdo s ním stačí držet krok. Největší atrakcí je velký počet triků, které jsou na špičkové úrovni, a dovolil bych si vyzvednout naprosto bombastickou námořní bitvu Black versus nepřátelé z Blefscentu. Nepřehledná je i hudební složka, kdy Black jako producent a milovník rockové hudby rozhodl o tom, že budou znít filmem kapely Kiss nebo Guns n´ Roses. Škoda jen toho uspěchaného konce, který zbytečně kvaltoval, ačkoliv film má velmi střídmou stopáž. Bavil jsem se dobře, a hlavně je důležité zapomenout na knižní předlohu, protože ti, co ji mají rádi, mají tentokrát smůlu. Je to totiž komedie s Jackem Blackem, kterému není nic svaté. (13.02.2011)

Ze Swiftova díla si film vypůjčil dva nápady. V podstatě film nemá ani právo nést název, který nese. Čekal jsem totální sračku, u které bez sebemenšího zaváhání udělím odpad. Asi do 25. minuty tomu vše nasvědčovalo. Film se ale poté trošku rozjel a minimálně za kult osobnosti, který si Jack Black u Liliputánů vybudoval dát odpad nemohu. * už ovšem dát mohu. Ono těch vtipných pasáží skutečně mnoho nebylo. Spíše skoro žádné. Naštěstí byli tvůrci soudní a po 80 minutách následuje rockovej song a je konec. Z nudy se mohlo klidně stát utrpení. (31.03.2012)

Typicky hollywoodsky zprzněná směsice moderní filmové adaptace a módní teenagerské komedie plná těch nejprůhlednějších popkulturních odkazů a zvláštně nevyváženého humoru. Tahle víceméně stále ještě filmová pohádka je postavena především na charismatu Jacka Blacka a ten na vše tedy rozhodně nestačí. Není to sice zase až taková hrůza, jak by se podle místního hodnocení mohlo zdát, ale taneční ,,antiválečný" závěr inspirovaný snad Bollywoodem film sráží na kolena úplně. O povinném happyendu nemluvě... Dvě hvězdy za ty dvě adaptované části úžasné dětské knížky pana Jonathana Swifta, na tu třetí a čtvrtou už se bohužel nedostalo, stejně jako na závan těch nádherných klukovských dobrodružství, které se mi při vzpomínkách na její četbu vybavují... (o antiutopické rovině románu jsem v té době ještě neměl ani ponětí, stejně jako o něm nemají ponětí tvůrci této filmové adaptace) (10.03.2011)

Kdo čeká blackoviny jako Škola ro(c)ku nebo Králové ro(c)ku, které jsou plné vtipu a originálních průpovídek, spíš se může připravit na promarněný potenciál roku. Jack Black je proslulý svým trochu drsnějším humorem, který není pro každého. Vulgarismy obvykle nešetří. Coby Gulliver ale postrádá vtip, je přeslušnělý a díky boubelatému pivásku, který mu opět o něco povyrostl, i ztratil charisma. Ne, opravdu se nesměju, když porazí lodní flotilu tím, že se mu od pupku odrazí dělové koule. (26.02.2011)

Nevadilo by mi ani tak svérázné přepracování Swiftova životopisu do moderní podoby. Vždyť to je dnes standardní přístup. Co si ale vymyslela spisovatelská dvojice Stilman a Stoller, která z tohodle filmu udělala krávovinu pro lobotomií postížené jedince, to je teda silné kafe. Vytvořit tak primitivní charaktery, tak strašné dialogy a pak to ještě tak dementně natočit... No to kdyby chtěli tak se jim to nepodaří. Je mi líto Jacka Blacka, který si poslední dobou vybírá takovéhle filmy a propadá se úlpně jinde než by podle mě měl být. No nic, za něj, a pár fórů 1,5, se zavřením svého obřího oka nakonec dvě. There's no small jobs - just small people. (03.04.2011)