Puškvorec

Celá geneze tohoto filmu jako by byla stejně bolestná jako obsah původní Iwaszkiewiczovy povídky Puškvorec (Tatarak). Celkový koncept tvoří tři narativní linie. Iwaszkiewiczovský příběh na smrt nemocné ženy prodchnutý tragičností její lásky k mladíkovi Boguśovi, jakýsi meta-film z natáčení o problémech hlavní herečky a linie, ve které Krystyna Janda předčítá své autentické zápisky z posledních dnů jejího manžela kameramana Edvarda Klosińkyho, který během natáčení původní podoby filmu zemřel. Přitom ve všech třech rolích jako herečka exceluje Krystyna Janda. [LFŠ 2010] (02.08.2010)

Nejpůsobivější z celého filmu je vyprávění Krystyny Jandy o nemoci a smrti jejího manžela, na druhou stanu neustálé vytrhování z příběhu filmu a vkládání těchto vyprávění K. J. působilo dost rušivě. Film jako takový není špatný, ale je vidět, že je natočený podle povídky - kratší zpracování by mu jedině slušelo, tohle bylo dost rozvláčné a nudné. (27.07.2009)

Podobne, ako vo Veľkom týždni Wajda točí už skôr televízne stroho s niekoľkými málo hercami a zopár interiérmi a exteriérmi. Napriek tomu sa mu podarilo vytvoriť veľmi sugestívnu, až stiesňujúcu atmosféru, najmä zvolenou farebnou paletou. Film si akoby napísal a natočil pre seba, ale nie ako ušľachtilú nudu, ale poctivé psychologické dielo. Stavbou scenára pripomenie hutnejší, ale ťažšie uchopiteľný Všetko na predaj. Po tomto filme je už konečne najvyšší čas si pozrieť Evu Novú a prípadne tieto diela porovnať. (24.03.2016)

Reziser Andrzej Wajda /Katyn, Solidarnosc/ natocil len nudny podpriemerny film. Film o isztej obycajnej pani, ktora celi beznym starostiam bezneho zivota. Nema cim zaujat, len blbymi dialogmi, film nema tempo, ani poriadne herecke vykony. Jo, zivot obycajnych ludi ma zmysel, ale mna zaujima vseobecny prehlad, a ten tvorili a tvoria prezidenti, premieri, krali, cisari a vseobecne ... politika. A nemam rad filmy o zivote obycajnych ludi. 20 % (02.06.2015)

Zpočátku jsem nemohla překousnout střídání tří vyprávěcích linek. Pokaždé na mě ten přeskok jinam působil násilně. Řekla jsem si, že zkusím nechat film několik dní doznívat, aniž bych se nutila na něj myslet. Vracel se mi motiv hnilobného zápachu puškvorce (na povrchu vypadá všechno ještě krásně, ale uvnitř zmar dokonává své dílo) a obraz "starých" časů, kdy se muži střední třídy chovali k ženám galantně a nezapomínali na to (to je v buranském prostředí Čech do očí bijící vlastnost). Potom jsem mínila, že jde o odvážný filmový experiment, který celkem "šťastně" využil náhlé shody okolností, kdy představitelka hlavní filmové postavy ve svém osobním životě prožívá ztrátu milovaného člověka, stejně jako žena, kterou na plátně ztvárňuje. Bylo pro mě ohromující, že Wajda a Janda nevytvořili z plačky prostitutku vlastních citů. A pak mě ještě napadla poslední, asi nejhloupější ze všech tří, myšlenka. Totiž, že k jednotlivým životním situacím, vnitřním prožitkům, jsou popsány tuny papíru, namluveny kilometry magnetofonových záznamů, natočeny nespočetné kotouče filmových pásů a digitalizovány mraky dat, takže jednou z cest, jak se s tím vším vyrovnat, je kompilovat, spojovat, stavět vedle sebe, aby se nakonec věci, prožitky samotné, znovu ukázaly. Dobré komentáře: Freemind, JanKukulín, decay, Ronee. (06.02.2011)