Počátek

Od snů si přejeme, aby se staly skutečností. Doopravdy je zhmotnit nemůžeme, leda bychom k tomu využili filmovou techniku. Inception je dokonalý příklad toho, kdy se ze snů stává skutečnost, a my můžeme ze skutečnosti utéct do snu. Bohužel jej vnímáme přesně naopak jako hrdinové filmu. Dvě a půl hodiny jsou jako pár minut. (25.07.2010)

Christopher Nolan opravdu perlí! Fantastická režie, dokonalá hudba. Film, který snad musí pomotat hlavu každému. Už v kině šlo znát jak jsou všichni nadšeni a nejraději by to zhlédli znovu. Proto se přidávám k názoru, že tento film je droga a zaslouží si to nejvyšší hodnocení. Plných 100 % a ještě víc. (04.12.2010)

(The conscious mind may be compared to a fountain playing in the sun and falling back into the great subterranean pool of subconscious from which it rises. S.F. ) Narativní mrakodrapová architektura Inception je natolik dechberoucí a samotná filozofická premisa vnuknutí tak božsky fascinující, že jsem si v prvním poblouznění připadala jako svědek stvoření nových světů, jako myšlenkový tulák v labyrintu Nolanovy mysli. Jenže v okamžiku, kdy vstoupíme dovnitř oněch složitě větvených struktur, úrovní a dimenzí a setřeseme ze sebe onen snový pel, přichází lehounké zklamání z poněkud přímočarého a jednorozměrného vnitřku a cesta do hlubin duše se najednou stane mechanickým transferem bez postranních uliček, slepých ramen a skrytých symbolů. Ariadne tentokrát ani nepotřebovala klubko, aby se z onoho zrcadlového bludiště projekcí dostala, protože to vlastně žádné bludiště není. Nejslabším článkem je postava DiCapria (jako jediný z bezchybného ansáblu se nedokázal rozpustit ve své postavě, užívá stejných hereckých mimiker jako v Letci nebo Shutter Island, jeho hraniční postavy mezi normalitou a šílenstvím působí předvídatelně) Jeho podvědomí, ve kterém podvědomě čekáme freudovský oceán démonů a pudů, je na rozdíl od vší kolosální a spletité architektury nad ním konstruováno až bolestně jednoduše a banálně a nebýt Zimmera, ztratil by se i onen naléhavý imperativ osudovosti. Racionálně vzrušující, emočně impotentní. Genialita Nolana spočívá v tom, že i přes výhrady k druhé části, kdy doslova žene svoje postavy ve třech/čtyřech levelech po úzké, lineární dráze jako zvěř na porážku, mě Inception omámil. Zasel myšlenku. Jen trochu jinou, než chtěl. P.S. Viděno dvakrát ve dvou dnech. Napodruhé je Inception v mnohém působivější a dráždivější. Jen vztah Doma a Mal je stále zoufale plochý, kýčovitě melodramatický, v duchu sebedojímavého homo sentimentalis nebo třeba Fontány. Nolan je geniální architekt, ale v interiérech se má ještě co učit. 90% (24.07.2010)

Inception je neuvěřitelně precizní dílo, které mi svou chladnou odtažitou dokonalostí připomnělo (mnohem víc než tolikrát zmiňovaný Matrix) to nejlepší od Kubricka. Takhle by vypadalo heistové The Killing smíchané s Vesmírnou Odyseou. Scénář přehledně operuje s tolika snovými úrovněmi, že by si na tom 99% současným režisérů i scenáristů vylámalo zuby, Nolan však už pár let nemusí nikomu vůbec nic dokazovat. Tohle je extratřída. Spletitý děj je díky jeho mistrovství krásně pochopitelný, alespoň na té nejzákladnější úrovni. Já po tom filmu půl noci nespal a tápal nad několika nesrovnalostmi. Některé filmy řešení nemají a smysl dávat nebudou, ať se divák snaží jakkoli, u Inception ale imho platí pravý opak. Řešení bude víc a všechny mohou být správné (podle mne je zbytečné to s teoretizováním přehánět, pravdivý bude ten nejjednodušší výklad, které se vyloženě nabízí, přičemž detaily - spadne / nespadne - a proč - zůstanou na doladění každému divákovi zvlášť). Další projekce je každopádně nutná. Neodvažuji se posoudit, jaké místo v Nolanově filmografii Inception zabírá (co se týče jeho kvalit), každopádně mě dostalo mnohem víc, než přehajpovaný, jednoduchý (ale taktéž skvělý) film s názvem The Dark Knight. PS: Má smysl se zmiňovat, že celé osazenstvo hraje naprosto úžasně (nejvíc mě zaujal Joseph Gordon-Levitt a Cillian Murphy)? Edit: Tak napodruhé úplně nádherně přehledný zážitek. Emocí je ve filmu plno, akorát je člověk při prvním zhlédnutí nemá šanci pochytit (protože nezná pointu) - aneb Nolanovo pravidlo opakovaných projekcí platí i zde. (23.07.2010)

Jsem upřímně rád za ten lehký pochybovačský osten, se kterým jsem na film šel. Počátek je nepochybně skvělým, komplexním a ambiciózním dílem, ale z mého pohledu nepřekonal dva předchozí Nolanovy majstrštyky. Na rozdíl od Dokonalého triku je přísně lineární a chybí mu ty skvělé narativní finesy, které mě i po x-tém shlédnutí zalahodí, na rozdíl od Temného rytíře tu zase chybí ona monumentální osudovost. Nápad brilantní, ale scénář trochu jankovitě vycinká vše podstatné hned na začátku, moc vysvětluje, málo překvapuje. Jonathan by určitě pomohl. A druhá věc - DiCaprio hraje naprosto stejnou postavu jako ve Scorseseho Prokletém ostrově. A co čert nechtěl, úplně stejným způsobem. Chtě nechtě mě tyto dvě věci vytrhovaly z té sladké závratě, které tu tolik lidí podlehlo. (23.07.2010)