Lůno

Chytrý a citlivý film, který diváka zkušeně navádí k přemýšlení nad věcmi, nad kterými možná za čas začneme vážně přemýšlet i mimo plátna kin. Méně je někdy více a všechny ty myšlenky a emoce ukryté pod povrchem a zdánlivě chladnými vizuály v závěru dopadnou se zdrcující tíhou i přes fakt, že postavy netrpí touhou (a velkým neduhem většiny filmů) verbalizovat svoje pocity. (21.04.2013)

Zvláštní až na kopec. Onen "incestní" náboj mě nešokoval, čekal jsem ho dokonce ve větší míře, ale po závěrečných titulcích zbylo jenom zklamání. Vadila mi zkratkovitost, nekonzistence, ani absence hudby ničemu neprospěla. Pokud čekáte psychologický rozbor Oidipovského komplexu, vraťte se k Freudovi. Zato obrázky připravil Fliegauf malebné. (13.09.2011)

Zpomalený a drásavý děj, který občas lehce vybočí z linearity vyprávění, podporují adekvátně využité filmové prostředky - dlouhé záběry, všeobjímající kompozice záběrů, ruchy, zvuky, hudba a také kvalitní herci. Chladný odstup podporovaný jednoduše až brutálně jednoduše neservírovaným dilematem, které může mít mnohá vyznění - to vše je útrpné pro diváka, náročné vlastně - speciálně ve chvílích, kdy to lehce ujíždí k pedofilnímu vyznění. Hlavní hrdinka a její kontroverzní/unáhlené/úchylné rozhodnutí pálí jako želízko v ohni, divák ví, že tohle je špatně, že je to čirý akt zoufalství, který musí zákonitě následovat osobnostní destrukce. A tak tomu i je, i na konci filmu a ani o píď víc. Eva Green vedená Benedekem Fliegaufem zajisté zaslouží pochvalu. Rozpačitých 70%. (20.11.2012)

No.. velice těžko se mi hodnotí tento film. Ani vlastně nevím, jak ho mám ohodnotit, protože jsem z toho celkem rozrušená. Možná to byl záměr režiséra, nevím.. ale jestli ano, tak se mu to povedlo. Celý film se odehrává u pobřeží, v deštivém, chladném počasí, kde je krajina sice krásná, ale osamělá a izolovaná. Pocit, že bych měla žít někde sama, se svým špatným (nebo dobrým? každý to vnímá jinak) rozhodnutím, mě děsí. To vše si ale dobrovolně vybrala Eva Green - matka, která se vzdala svého dosavadního života, aby vrátila na svět osobu, kterou tak moc milovala. Vidíme zákeřnou povahu společnosti, její péči o klon Tommyho, chce být skutečně dobrou matkou a za každou cenu se snaží udržet své city v roli matky, ale je zřejmé, že začíná žárlit, když přichází žena do Tommyho života. Film odhaluje svůj příběh ve velmi pomalém tempu a zřejmě tím chtěl režisér vytvořit atmosféru, ale jako celek to působí až moc.. no utahaně. Je to film na jedno zhlédnutí a konec filmu nebudu ani komentovat, protože jen ta myšlenka na to, se mi hnusí a nemám pro to žádné pochopení. (07.06.2012)

V hlavní roli velké hluboké oči Evy Green a šnek. Lůno má stejnou krevní skupinu jako Kód 46 nebo Neopouštěj mě a v tomto subžánru poetické sci-fi z nedaleké budoucnosti/alternativní přítomnosti je asi tím nejkomornějším, co v poslední době vzniklo. Svoji meditaci nad oidipovským komplexem Fliegauf situuje na chladné pobřeží severského ostrůvku (?) působícího dojmem bezčasí a vytržení z reality, do které nás letmo zasazuje pouze zmínka o Japonsku. Veškeré pnutí ve filmu vychází z interakce dvou ústředních postav, jejichž vzájemný vztah postupně prochází několika odlišnými fázemi. Jak příběh pozvolna plyne ke svému nevyhnutelnému vyústění, začíná být jasné, že tím nejkrásnějším tady nejsou precizně komponované záběry přímořských pláží nebo stěží postřehnutelný, ambientní doprovod Maxe Richtera, ale skrz naskrz altruistické jádro filmu, v němž dochází k láskou motivovanému sebeobětování ve prospěch pokračování jiného, milovaného života. "I keep dying :-(" "Try again :-)" (01.08.2011)