Lůno

Zajímavá atmosféra 1) Trochu utahaný a pomalý snímek s výbornou filmovou řečí nás uvádí do světa bezčasí. Děj probíhá během asi třiceti let a všechno je stále stejné. Spíš než scifi zobrazuje snímek alternativní paralelní vesmír. 2) Izolace od všeho působí neuroticky. 3) Je dobré předem nic nevědět, diváka pak čeká několik zajímavých překvapení v souvislosti s tím, jak se odhalují pravidla hry. 4) 28letý Angličan Matt Smith (Tommy) je pěkný kluk s oduševnělým výrazem v tváři. (30.06.2017)

Zpomalený a drásavý děj, který občas lehce vybočí z linearity vyprávění, podporují adekvátně využité filmové prostředky - dlouhé záběry, všeobjímající kompozice záběrů, ruchy, zvuky, hudba a také kvalitní herci. Chladný odstup podporovaný jednoduše až brutálně jednoduše neservírovaným dilematem, které může mít mnohá vyznění - to vše je útrpné pro diváka, náročné vlastně - speciálně ve chvílích, kdy to lehce ujíždí k pedofilnímu vyznění. Hlavní hrdinka a její kontroverzní/unáhlené/úchylné rozhodnutí pálí jako želízko v ohni, divák ví, že tohle je špatně, že je to čirý akt zoufalství, který musí zákonitě následovat osobnostní destrukce. A tak tomu i je, i na konci filmu a ani o píď víc. Eva Green vedená Benedekem Fliegaufem zajisté zaslouží pochvalu. Rozpačitých 70%. (20.11.2012)

Tak tedy podle plakátu jsem čekal, že Eva Green toho ze sebe ukáže podobně či ještě více než ve Snílcích a ač je to smutné, kvůli tomu jsem na ten film vůbec koukal. Když mi pak došlo, že to co tam před ní stojí nahatý je její cca desetiletej syn, moc mě to nenadchlo. Ale budiž, ten příběh je dobrej, rozklad osobnosti kvůli nenaplněné lásce hodně působivej, ale na můj vkus příšerně roztahaný. (04.12.2012)

Velice zajímavý a kontroverzní scénář, který si myslím, budeme v brzké budoucnosti řešit i ve skutečnosti. Klonování lidí, dopad na běžný život a vypořádání se s reakcemi okolí a hlavně s vlastními city. Velmi kvalitní herecké výkony, Eva i Matt hrají na jedničku, stejně tak jejich dětští představitelé. (24.07.2011)

Hodně rozpačité dojmy. Na jedné straně vizuálně robustní a meditativní styl Benedeka Flieghaufa podpořený nádhernou kamerou a výpravou v téměř bergmanovském bezčasí, na druhou stranu nutnost konstruovat hypotetickou situaci a jakýsi "über"freudiánský paradox, v němž se symbolické zdvojení matka-milenka stává biologickou realitou. Právě v té hypotetičnosti možná tkví zásadní problém - ačkoli režisér přiznává fascinaci genetickým determinismem, jediný, kdo by mohl tenhle film adekvátně posoudit, je psychoanalytik. Jde tu prostě víc o symbolické než "tvrdě vědecké" ztvárnění fantazie o matce, které není vázána neprostupným tabu. V Lůně je spousta výborně vystavěných situací, na druhou stranu v něm vidím velké napětí mezi Fliegaufovou metodou "chladného pozorovatele" a zúčastněného komentátora. Přišlo mi, že nikdo na place (pochopitelně) nevěděl, co si o příběhu a vztazích postav myslet - je to tak nesmírně složité a spekulativní, že se celý film uhnízdil na hodně nestabilním podloží mixu dramatu, romantického filmu a pohádky. Následkem toho se z něj vytratil ohromující dojem soustředěnosti, jaký jsem pociťoval při sledování Dealera a občas se do něj vkrádá dojem brilantně natočené bezpohlavnosti. (10.08.2011)