Dům z malých kostek

I v těch filmech je znát ta japonská posedlost precizností – film si na nic nehraje a je přesně tím, co od něj očekáváte. Vzdáleně hodně podobný námět jako v jiném krátkometrážním filmu The Piano (2005). Zde je téma vzpomínání na minulost podáno mnohem lépe. Grafické zpracování je zvláštní, ale k danému příběhu a prostředí se hodí na výbornou. K tomu všemu hraje zajímavá hudba. Váhám mezi 4 a 5 hvězdičkami – zatím nechám hodnocení na čtyřech, ale do domku z malých kostek se někdy rád ponořím znova a pátou přidám. :-) (09.04.2013)

Líbil se mi samotný nápad a animace, až do chvíle zlomu - tedy když přijede loď a muž se začne nořit do "minulosti". Přišlo mi to tak předvídatelné! Tak nenápadité, a ano, kýčovité. Není divu, že mne pointa, navíc taková nijaká, nedostala. Ale jinak stavba domu se mi líbila moc, i to stěhování, a možné úvahy, co dělá člověka člověkem. (08.06.2014)

Dům z malých kostek je čirá melancholie a nostalgie. Od grafického provedení, barevné palety, designu světa, přes příběh a hudbu — všechny tyto elementy přispívají k hořkosladké atmosféře, která z tohoto kraťasu sálá. Film vypadá díky své ruční kresbě nádherně — trhanou animací sice nijak neohromí, ale podle mě je tento umělecký záměr naprosto na místě. Na film se tedy krásně dívá, dobře sekunduje i hudební podkres v podobě něžného piana. Audiovizuálně tedy skvělá práce, přesně takovéto atmosferické filmy mám velmi rád. Příběhově je to pak emocionální jízda po horské dráze vystavěné ze vzpomínek staršího muže, který žije sám ve svém domě obklopeném vodou. Jak voda stoupá, je muž nucen si stavět další a další patra na svém příbytku, starší patra i vzpomínky se pomalu vytrácejí. Až do okamžiku, kdy muži až na dno spadne oblíbená fajfka a ten se pro ni ponoří. A odhalí vzpomínky, které už dávno stihly vyblednout, vzpomene si na blízké, kteří už tu nejsou. Film o pomíjivosti času mě vždycky dokážou emocionálně vychýlit, je to věc, o které můj mozek často přehnaně přemýšlí, když má pocit, že jsou věci až moc v pořádku. Ačkoliv to tedy pro mě není úplně nejpříjemnější téma, film jsem si užil. Svým zpracováním i myšlenkou mě zaujal. [Oscary 2008] (13.05.2021)

Pohled do minulosti ve vzpomínkách jednoho japonského staříka, který žije ve světě zatopeném vodou s patrovými věžovými domy. Snímek je natočen s citem a harmonií. Celý kraťas je doplněn krásnou a nenásilnou hudbou a zkrátka a dobře jde o unikátní snímek se zaslouženým Oscarem, který se kvalitou a hloubkou rovná Miyazakiovým celovečerákům. (14.07.2010)

Čo poschodie to spomienka. Príbeh starčeka, ktorého dni sú zrátané a ktorý sa pre svoju milovanú fajku vyberie na odyseu do minulosti. Tu vo svojich spomienkach spomína na krásne chvíľe a osudové zvraty, ktoré zostali zapadnuté prachom a zaplavené vodou. Krásny kraťas, plný melanchólie v tej najčístejšej podobe. Strašne mi to pripomína Chometov štýl kresby. (22.03.2013)