Ako sa stavia sen
VOD (1)
Obsahy(2)
Oblíbený pořad Jak se staví sen – zajímavé, často i nečekané bytové proměny a lidské osudy, které nejsou jako z románů se šťastným koncem. Diváci mohou sledovat zajímavé proměny bydlení. Nejde však jen o interiér, ale také o změnu zažitých stereotypů, nebo dokonce o změnu životních postojů. V každé epizodě se seznámíme s jednou rodinou, která sní o lepším bydlení. A právě jejich sen se stává výzvou pro dvojici designérů. Ti pak musejí během pouhých několika dnů proměnit staré a nefunkční bydlení v domov snů. Ale když k tomu rodině leckdy nestačily celé roky, budou to vůbec designéři schopni zvládnout za tak krátkou dobu? Pojďte stavět sny! (TV Prima)
(více)Recenze (140)
Nejveselejší poznatek na ČSFD o tomto pořadu je zajímavost jakéhosi TheMakera, který nás tím informuje, že zedníci, montážníci a vůbec tvůrci celé proměny (ať už kuchyně, obýváku nebo ložnice) mají na to jen 36 hodin. Skutečnou zajímavostí by ovšem bylo, kdyby uvedl, že se jedná o nějaký televizní fígl, kde vše musí vypadat hezky, ale skutečnost je většinou jiná. Čili tým tancujících a k šoumenství nucených designérů má pochopitelně spousty času si vše připravit dopředu (3D návrh, materiály apod.). Pořad je předtočen, tedy návštěvy a posezení s prodejci nábytku, koberců, světel nebo podlah jsou natočené v předstihu. Jinak by nebylo možné vše natáčet najednou v ten daný inkriminovaný den nebo víkend nebo by to bylo zbytečně drahé. Na takovou poctivost každý kašle. Problém je také se zednickými úpravami. Jsem si jistý, že mnozí diváci věří, že lze za dva dny zbourat příčku a postavit novou, rozvést elektřinu, vodu a plyn, nahodit zdi maltou a ihned vymalovat a ještě na to připlácnout skříně nebo linku, vyrovnat starou podlahu nivelačkou a hned sázet plouvoucí podlahu. To vše by šlo, leda že by tým supermanů nepoužíval vodu. Ano, vodu. Tu samou vodu, bez které klasickou maltu nebo nivelačku nenamícháte, i kdybyste se zbláznili. Prostě je to v takovém čase nemožné, ne z hlediska organizace nebo lidských zdrojů, ale z hlediska stavařiny. Pak je tu ještě jedna možnost. Tým to sice stihne zbourat a postavit a druhý tým na to pověsí hotovou sektorovou linku, ale už nám prostě neukážou, jak to těm nešťastníkům pak nabobtná, opadá nebo shnije. Je to takový navrch huj, uvnitř fuj. To samé s podlahami. Ještě jsem neviděl tak brutálně rychlou nivelačku, že hned po rozlití se už pokládá mirelon a podlaha samotná. Musejí nejspíš používat nějakou zázračnou nivelačku z Ruska nebo co, nebo je jim to prostě jedno anebo poslední možnost, totiž že přestavba sice trvá týdny, ale do televize se to sestřihá tak, že to vypadá na dva dny. V televizi to je děsně cool, ale horší je, že takový divák si pak myslí, že za dva dny jim zedníci vybourají a postaví nové jádro nebo pověsí novou linku na míru. Je to prostě nemožné. V pořadu, který byl tomuto vzorem, mají na takovou proměnu myslím měsíc. To už se dá brát vážně, ale takhle ne. Jinak je tento pořad docela zajímavý a částečně i inspirativní. Vždy se rád podívám, i když celou dobu nadávám. Moderátor je ovšem pro mne element, který těžko snáším. Tento pořad je prostě vějička na diváky, ale rozhodně ne nějaká sonda do solidní přeměny bytu. Kdo už takhle přeměňoval nebo se tím snad živí, mi dá jistě za pravdu. ()
Na pár sérií s Cejnarem jsem se díval asi z 50% a to fakt rád. Tyhle věci mě vždycky zajimaly a jeho moderování mělo vtip a říz. Když ho vystřídala Něrgešová, přestal jsem se na to koukat. Její osoba s dost trapným projevem mě vyloženě sr**a a to že po americkém vzoru začali půl stopáže každého dílu řešit tragické osudy účastníků proměny ještě víc. Teď Kubelková sice lepší, ale kostra pořadu se bohužel nezměnila. Přeměny většinou lepší než horši, záleží na designérech, ale ve srovnání s ČT na podstatně vyšší úrovni vždycky. Rozdíly v řadách jsou velké, těžko hodnotit, takže průměr. Cejnar 80, Něrgešová 20, Kubelková 30. Celkově tedy 43%. ()
Původně jsem téhle nepůvodní - našinci formou lacině a obsahem draze podbízivé - libo-lido matérii dal tolerantní aligistickou jednu hvězdičku, protože soudím, že i každý stádní bezduchý zoufalec má přece právo na své sny a je jeho tragédií, že si je nedokáže naplnit se svou rodinou sám a raději si nechá vnutit takovéto všelijaké instantní hnusy, ale... ALE! . . . Po náhodném zhlédnutí (ranní >fíhahůůl< tv 9.10.11) tohoto archivního dílu - http://prima.stream.cz/jak-se-stavi-sen/118547-jak-se-stavi-sen-klokanek - jsem své hodnocení přehodnotil. . . . Víc už tuhle sračku komentovat nebudu - nakonec PODÍVEJTE SE SAMI a pochopíte, ale jedno slůvko ještě přidám: SVINĚ!!! Tenhle díl je kvintesencí me(r)diálně-(ne)lidského sráčství - a za ten závěr - jednou JIM všem včetně prodejné pí šéfové a hlavně TÉ (nejmenované) zrůdě ty děti doufám(!) >za ty dary< naserou do úst! - - - - - (Vídáno občas nahodile na >primeroidní trdlovizi< , hodnocení kdysi mnohé, naprosto znechucený komentář po detailním nahlédnutí do >principů< zde jako šestasedmdesátý - 9.10.2011) ()
Změny jsou bez nápadu, jedou na páse jak podle šablony. Pavel Cejnar v pohodě, dělá, co se po něm chce. Ale co mě úplně zaráží je to, že z celého bytu se vždy rekonstruuje jen jedna místnost! To opravdu nechápu, že provedou "nádhernou" přeměnu například obývacího pokoje, a ložnice, chodba, kuchyň i soc. zař. je jako ze socialistického týdeníku. Když už, tak už... ne? ()
Nehodnotím formu pořadu, ale výsledek rekonstrukce. Studentce v malém žižkovském bytě po babičce předělali koupelnu a kuchyň. A nemám absolutně co vytknout - výsledek je účelný, nekomplikovaný, moderní, elegantní, příjemný. A holt nějaké peníze to logicky stojí, ale zas žádné zbytečné vyhazování to nebylo. ()
Reklama