Ztracené město Z

Přiznám se, že podobné filmy mám rád: výpravné, technicky precizní se skvělou kamerou i soundtrackem, snažící se o nějaké sdělení a zároveň poskytující prostor pro divákovu fantazii. Ztracené město Z je snímek o lidské odvaze, touze po poznání a posedlosti dosáhnout vytčený cíl. Příběh z doby, kdy badatelé ještě museli být zároveň i dobrodruhy a chlapy, kdy skutečně šlo o to sáhnout si na dno sil a vědomě kalkulovat s tím, že své blízké při loučení vidím naposledy. Z hlediska žánru jde o kombinaci dobrodružné podívané (zbavené tolik oblíbených akčních a fantasy prvků) s životopisným příběhem majora Fawcetta, jehož úkolem se stalo zmapovat oblast "zeleného pekla" povodí Amazonie. O generaci později už cestovatelé používali letadla a motorové čluny, Percy Fawcett připomíná spíš proslulé cestovatele 19. století vybavené pouze kompasem a nezměrným odhodláním zaplnit obrovské bílé plochy na mapě. Na Ztraceném městě Z se mi líbí, že je to v každém ohledu dospělý film, nedělá žádné úlitby rodinnému publiku ani teenagerům, není založený na emocích a sentimentech. Pokud bych se měl nad něčím pozastavit, pak snad nad idealismem filmového Fawcetta ve vztahu k domorodým kulturám, který odpovídá názorům moderních městských liberálů euroamerické civilizace a nezapadá do dobového smýšlení britských důstojníků odkojených civilizační nadřazeností bílého muže a elitářstvím příslušníka britského impéria z doby jeho největšího rozkvětu. Film mohl být ve své latinoamerické části atmosféričtější, dalo se víc pracovat s prvky magického realismu. Scén, jako byl vstup výpravy do opery rovnou z džungle nebo halucinogenní scéna zajetí indiánským kmenem, mohlo být víc. Přesto naděluji poctivé 4* a 80 % celkového dojmu k tomu. (05.05.2017)

Děj snímku reflektuje téměř třicetileté období života “amazonského Davida Livingstonea“, Percy Fawcetta. Během něj sváděl boj nejen s nehostinnou amazonskou divočinou, ale i s nepřáteli v zákopech první světové války a nakonec i ve vlastní rodině, kdy se jeho dlouhá nepřítomnost podepsala na vztahu k jeho dětem i manželce. Ztracené město Z se stalo jedním z příjemných překvapení letošního Berlinale. Režisér Gray představil velkolepou historickou podívanou, která je obohacená o téma destruktivní snahy dosáhnout kýženého cíle a vyniká vykreslením psychologicky zajímavých charakterů (jeden z nejlepších výkonů kariéry zde podává například Robert Pattinson). Film je díky své komplexnosti, stylistické nápaditosti a téměř transcendentálnímu konci milým zpestřením v žánru dobrodružného biografického filmu, který se v posledních několika letech přemístil hlavně na televizní obrazovky. (10.04.2017)

Lidem, kteří Ztracené město Z srovnávají s Indianou Jonesem a o jeho hrdinovi mluví / píší jako o Indyho předchůdci, chybí nejspíš soudnost, přehled nebo obojí a špetka zdravého rozumu k tomu. Mně film, od něhož jsem zprvu popravdě moc nečekal, nakonec připomněl především Lawrence z Arábie, a to v tom nejlepším slova smyslu. Je to podobně působivá dobrodružná podívaná, jaksi staromódně natočená (místy meditativním stylem připomínajícím Terrence Malicka), skvěle napsaná (hledání, nalézání, předsudky...) a také tak zahraná. Obzvlášť mě překvapil Robert Pattinson, kterého jsem dosud viděl jen v malé roli v Harrym Potterovi a který má filmovému světu rozhodně co říct. (25.04.2017)

Velmi dobrý životopisný film reflektující skrze hlavní postavu tu překrásnou dobu, kdy svět byl ještě obrovský a nekonečný, čekající na své prozkoumání, plný tajemství a nebezpečí, na dobu velkých cestovatelů, explorerů, dobrodruhů a velkých objevitelských cest i selhání všeho humánního v institutu světové války... Na vrcholy žánru tenhle film nemá, Mise, Aguirre, hněv Boží či třeba experimentální Objetí hada jsou po umělecké stránce o nějaký ten level výše, ale přesto má Tajemné město Z svou sílu, která je ukryta především v dramatičnosti...film Jamese Graye je čistokrevné drama příběhu jednoho posedlého muže a jeho nezdolné vůle... Povedená exkurze do doby, v níž vodní toky byly nejčastější - a mnohde spíš jediné - dopravní tepny... (03.07.2017)

Obdivuhodně chladný, přesně konstruovaný film, na němž je nejzajímavější, jak málo emocí vyvolává - a to nemyslím nutně negativně. Jako by filmaři ani nestáli o to, aby bylo jejich dílo vtahující - jako by ho naopak chtěli uzavřít a vystavit jako nedotknutelný exponát. Sám nevím, co si o tom myslet. (19.04.2017)