The 81st Annual Academy Awards

Kdo by byl čekal, že loňský ročník, prý bez jakéhokoli scénáře, jasně převálcuje letošní, který bylo do puntíku secvičený, dlouhý a nudný? Vraťte nám prosím Stewarta, Jackman sice jako zpěvák špatný není, ale komik to rozhodně není vůbec a nechápu jeho blahořečení. Vrcholem bylo předávání hereckých kategorií a buzerantská agitka. (24.02.2009)

Oproti dvěma předchozím "Oscarům" tu nevzniklo příliš dojemných nebo dechberoucích momentů. Novější koncept vytvářející více prostoru reklamě na oscarové laureáty (obdoba vychvalování oblíbenců jako u MTV Movie Awards) mi přišel trošku zvláštní. Systém pochlebování nominovaným hercům/ečkám mi přišel stupidní, zdlouhavý, nucený a tedy podivný. Jackman byl úžasný, rozhodně nejlepší volba posledních let od Billy Crystala, ale jinak nuda. Vzhledem k tomu, že Nolana nenominovali, tak jsem hodně fandil Danny Boyleovi, přece jen byl Benjamin Button jak na objednávku, no a taky měl dostat Oscara Rourke... To víme všichni. (24.02.2009)

Ostatně jako každý rok paráda. Nafintěná a elegantní show pod září reflektorů po jednaosmdesáté. Tentokrát s exotickou příchutí. Sázka na neotřelého uvaděče se vyplatila a místo všelijakých srandistů se v moderátorském "křesle" usadil Australan, který hraje australském filmu Austrálie a zároveň nejvíc sexy muž planety Hugh Jackman. A překvapivě válel! Jeho originální vtipné intro a taneční vystoupení patří k tomu nejlepšímu, co jsme mohli v poslední době na Akademii vidět a určitě už tuto chvíli bude nejsledovanější na Youtube. Škoda, že v druhé půli byl převelen do ústraní. Místo toho přišl na řadu Zac Efron a Vanessa Hudgens:D Ale také vtipní Will Smith, James Franco, Seth Rogen, Steve Martin či nevtipný Ben Stiller. Ceremoniál, stejně jako Glóby, ovládl pohádkový Slumdog Millionaire, jehož potenciál byl takřka stoprocentní a myslím, že všichni ve skrytu duše věřili, že vyhraje. Vždyť už samotný příjezd celého obsazení a rodiny, vynášení do nebes na každém rohu, se zdálo tak nemožné, že tahle vysněná pohádka, jak ve filmu, tak i ve skutečnosti, musela dojít do svého šťastného konce. I na úkor příliš učesaného Benjamina Buttona. Danny Boyle se raduje a pronáší nejlepší děkovnou řeč večera. Zatímco Christopher Nolan jen neférově sedí vzadu a smutně kouká. Jeho Temný Rytíř byl už tak neprávem osekán jen na technické kategorie, ale proměnil pouze dvě....Jaká škoda. Dalším kategoriím vévodila jasná favoritka Kate Winslet či Heath Ledger, potěšila i Penélope Cruz a překvapil či nepřekvapil (to už je jedno) Sean Penn, na úkor do nebes vynášeného Rourkeho. Inu Milionář rozcupoval Oscary a my mu všichni přejeme. Do dalších ročníků by si měl udržel stejný standart, možná i něco přidal a mohlo by jít o opravdu prvotřídní podívanou. A možná i trochu překvapivou. Za rok na viděnou. (23.02.2009)

Před rokem jsem se díval na předávání Českých lvů a málem jsem se poblil, když jsem o této mega ubohosti vyprávěl kamarádovi, řekl a teď se pro srovnávání koukni na předávání Oscarů. No a rok se s rokem sešel a já vidím na HBO v programu záznam s předávání těchto cen. Musím se přiznat, že mě to moc nelákalo, protože mě je úplně jedno co kdo vyhraje, ale řekl jsem si, inu co, buď pochopím co mě kámoš chtěl říci a nebo alespoň uvidím všechny ty krásné herečky v nádherných šatech. Brzo jsem, ale pochopil ten zásadní rozdíl mezi Lvem a Oscarem. Je to v lidech. Zatímco u nás přijdou do sálu polootravený český celebrity s výrazem "tak co předvedeš moderátore, když jsme se sem uráčili přijít" v Americe přijdou herecký celebrity s jiskrou v očích s cílem si ten "svůj" večer co nejvíce užít. Rozhodně je mě milejší spontální potlesk při vyhlašování nominací než potlesk z povinnosti pro vítěze, rozhodně jsou mě milejší slzy v očích než děkování sponozrům, rozhodně je mě milejší nenucenost a přirozenost v moderování než humor za každou cenu, rozhodně jě mě milejší americké spontální děkování svým blízkým či pracovním kolegům než ono české děkovaní, parodující ono americké děkování. Ovšem především a hlavně jsem viděl v očích zahraničních herců respekt a úctu ke svým kolegům a ne českou závist a nepřejícnost, kterou jsem viděl v mnoha očích na loňském Českém lvu. Možná je to jen náhoda těchto dvou přenosů, možná našim celebritám ve srovnání s těmi americkými křivdím, ale píšu o tom, co jsem viděl a jak jsem to cítil a ne o možná. Bylo nádherné vidět ty upřimné pohledy, když ti z podia mluvili o konkrétním herci v podiu a přitom si celou dobu vzájmně hleděli do očí, bylo překrásné slyšet DeNira "Dneska je možná důležité být velkým hercem, ale v životě je důležité být hlavně velkým člověkem, slyšet Seana Penna "Ať lidé odsuzující homosexuály se nad sebou zamyslí, aby se za ně jednou jejich děti nemuseli styděť." Nepamatuji si sice kdo co vyhrál a je mě to vlastně úplně šumák, ale budu si pamatovat, že jsem strávil svůj čas ve společností lidí, kteří se umí bavit, dokážou říci svoje názory, ale především, kteří se nestydí za svoje city. Za tuhle dávku zábavy a upřimnosti moc dík. (24.02.2009)

K předávání Oscarů mám vždy své výhrady. Vcelku průměrná zábava, které místy dominuje podivuhodné rozhodnutí komu připadne soška. Nejvíc mě tentokrát ze židle zvedl Oscar za zvláštní efekty, když to vyhrál mezi filmy jako Temný rytíř, Iron Man či Bejamin Button. Nic proti Fincherově trháku, moc se mi líbil, jen by mě zajímalo, kde jsou sakra ty skvělý efekty? To jim nestačila soška za masky? Fakt podivný. Prostě jako vždy. (25.02.2009)