Madisonské mosty

Ústřední dvojice Eastwood a Streep jsou tak výborní, že filmu odpustíte jeho rozvláčné tempo a sáhodlouhé dialogy. Film v závěru funguje velmi slzopudně, ale od Estwooda bych přece jen čekal větší hloubku a zaujetí. Takhle je to sice pěkný film, ale dá se vidět pouze jednou. Napodruhé se ukoušete nudou. Mé hodnocení: 60% (19.03.2009)

„Staré sny boli dobré sny. Síce mi nevyšli, ale mal som ich rád.“ Zaujímavý milostný vzťah medzi dvoma zrelými, starnúcimi ľuďmi, ktorí vedia, čo od života chcú (Eastwood mal v tom čase 65, Streep "len" 46, ale kinematografia zažila už vyššie vekové rozdiely, viď. Saturn 3 alebo Pasca s Connerym). Okrem výkonov ústrednej dvojice oceníte peknú výpravu, dojemné rámcovanie scénami zo súčasnosti a prekvapivo o nič nezaujímavejším mini-príbehom o dcérach a synoch. V neposlednom rade oceníte strhujúci, dojemný záver o tom, že niekedy stačí iba otvoriť dvere na aute (ale aj o tom, že tento zdanlivo primitívny úkon môže byť neskutočne ťažký, až nad ľudské sily). Už keď som Madisonské mosty videl prvý raz v polovici 90. rokov, hlboko na mňa zapôsobili. (14.02.2009)

Milostné vzplanutí, poblouznění zamilované mysli a hluboké lásky cit. Věky věků na ně působí dvě veličiny, z nichž jednu změřit lze (ČAS) a ta druhá je prakticky neměřitelná (INTENZITA), přičemž právě ona má to kouzlo posunout jakýkoliv čas přes práh věčnosti.. Civilní, bez žánrových klišé a lacinosti současných vulgarit - taková jest romance od zastřešených mostů iowského Madisonu, jejíž sílu ocení spíše ten, kdo si prošel empirií a skvostná scéna deštivého čekání na semaforu budiž tomu důkazem. Sexuální kovboj Clint je podepsán pod nejlepší western a nejlepší romanci posledních dvou dekád a to je, konkrétně v těchto žánrech, bez diskuze obdivuhodný počin. (17.10.2011)

Musím se přiznat ke dvěma věcem. Za prvé: Nejsem zrovna fanda bolavých love story. A za druhé: Jsem fanda Clinta Eastwooda. Na film Madisonské mosty si brousím zuby už drahně let, ale k tomu, abych je skoukl vcelku jsem se dostal až teprve teď, na začátku prosince 2009. Je dost možné, že kdybych se k tomu dostal někdy v létě, tak mě tenhle film tak hluboce nezasáhne. Ovšem od letošního léta se v mém životě (v tom milostném) několik věcí změnilo. Něco jsem si zažil. Zkrátka, abych si neplácal játra o sobě, musím říct, že Madisonské mosty jsou krásný film, který režisér drží pevně v rukou. Tato romance dvou lidí, kteří až v pokročilejším věku našli jeden druhého, přičemž jim osud v podstatě nedovoluje, aby žili se svým dokonalým protějškem, je klasickou ukázkou mistrova stylu, tedy toho, že se ani při nadměrné stopáži a absenci nějakého rozmáchlého děje nenudíte. Režisér a herec v jedné osobě, Clint "Sympaťák a i v pětašedesáti letech štramák" Eastwood zde má opět charizmatu na rozdávání a k tomu, aby se z filmu stala úžasná podívaná, si našel pomocnici z nejpovolanějších, jako vždy úžasnou Meryl "V každém okamžiku strhující" Streepovou, která nejenže nevypadá jako nějaká bláznivá, nesnesitelná histerka (čili tak, jak by vypadala většina hereček v podobné roli), ale naopak s ní celou dobu musíte soucítit a díky jejímu preciznímu herectví musíte chápat, že na konci opravdu prožívá to vůbec nejtěžší rozhodnutí ve svém životě. Když k tomu přidám její nakažlivý smích, Clintův zářivý a upřímný úsměv, krásnou hudbu a lokace, tak se prostě musíme smířit s faktem, že tohle je jeden z nejlepších filmů žánru romantických dramat. Děkuji, Mistře Eastwoode, opět jste mě dostal... (01.12.2009)

Melodrama nemusím, ale vysoké procentuální hodnocení a velmi slušné obsazení mě zlákaly do té míry, že jsem nedbal ani varování komentářů typu "strašně mě to chytlo za srdéčko", které obvykle považuju za lakmusový papírek varující před ztrátou času. Už po pár minutách jsem ale cítil, že všechny mé předsudky, které se k melodramatu vážou, jsou zpět v plné síle, a tak výsledné 2* považujte za diplomatické vyjádření úcty k vynaložené energii zúčastněných na projektu, který je určený úplně jiné divácké skupině. Film jsem nedokoukal, protože kdybych měl vynaložit vůli ke zhlédnutí celé 135minutové stopáže, na konci bych ten snímek asi nenáviděl. Možná je to fajnově natočená červená knihovna, ale na její podstatě se pro mě nic nemění. Celkový dojem: 45 %. (03.04.2016)