Domov šedých motýlů

Takéto ultravážne morality ma nikdy nejako zvlášť nebavili a šedí motýli nie sú výnimkou. Plusové body pridáva prostredie drsného fínskeho severu a snaha nejako pozitívne cez prácu a ideu poriešiť nepolepšiteľných grázlov. Spomienky na minulosť sú naopak fádne a videné x-krát v rôznych iných variáciách. Výsledok je vďaka spomenutému prostrediu jemne nadpriemerný. (17.10.2016)

Tady se příměr ke švédskýmu Ondskan celkem nabízí, obzvlášť ze začátku to působí podobným stylem, ale nakonec je to spíš takový drama hledání sebe sama, tvoření vztahů na ostrově pro nenapravitelný teenagery a odkrývání drsný minulosti, která ale nakonec tak drsná neni. Nicméně je to rozhodně dobře natočený, ale na mě to nepůsobilo tak silně (04.02.2009)

Není to na pět hvězdiček, je to na 4 a 1/2. Ta polovina se ztratila, protože mě prostě film nedokázal tak absolutně-absolutně pohltit jako Kielletty hedelmä. I přesto Karukoski dokázal opět vykreslit život dospívajících bez příkras, "slizkých" a nic neříkajících scén, čistě a s umem. Hudba výborná, chladné severské tóny se skvěle doplňují s minimalistickou krajinou. Příběh si drží diváka u sebe po celou dobu a nechává střídavě vydechnout a opět zatajit dech, herci vybráni s citem. Boj s minulostí v přítomnosti. Absolutně-absolutní spokojenost. (ale berte mě trochu s rezervou, Karukoski je prostě moje srdcová záležitost) (26.04.2010)

"Dokud se budeš držet své minulosti, bude se ona držet tebe..." Na ostrově, kde sídlí "Domov černých motýlů" alternativní místo pro převýchovu těžce zvladatelných chlapců, se snaží mladý Juhani zapomenout na traumatizující zážitek z dětsví. Život v chlapecké komunitě a záblesky Juhaniho vzpomínek na rané dětství tvoří kostru příběhu nikterak originálního, ale velmi poutavě a napínavě vyprávěného. Režie: Dome Karukoski. Hudba: Panu Aaltio. (08.02.2009)

Král z ostrova Bastøy po finsku. Severská atmosféra zůstala, ale film není tak drsný, protože zdejší nápravné zařízení je spíš letním táborem, kde jsou místní chovanci spokojeni, než místem, ze kterého chce člověk stůj co stůj utéct. A ani pan ředitel není psychopat, ale chápající starší kamarád. To ale neznamená, že jsou chovanci imunní vůči démonům minulosti či dívíčmu šarmu. A na tom je vlastně celý příběh založen. Sice nejde o nějakou kruťárnu charakteristickou pro chlapecké polepšovny, ale spokojen jsem nakonec i s tímhle. Jen by mě zajímalo, jak pracuje finský sociální systém. :D 70% (05.11.2014)