Being Human
Série(5) / Epizody(37)
Obsahy(3)
Russel Tovey, Lenora Crichlowová a Aidan Turner jsou hereckými představiteli trojice spolubydlících, kteří se snaží žít jako ostatní lidé, až na to, že lidé nejsou. Pilotní díl tohoto zábavného a vzrušujícího šestidílného dramatického seriálu, v němž sledujeme tajný dvojí život vlkodlaka, upíra a ducha, byl poprvé uveden v únoru 2008 jako šedesátiminutový speciál. Sledovalo ho skoro 450 000 diváků a získal si i sympatie kritiků. Russell Tovey si v něm zopakoval roli sympatického George, který bojuje se svou dvojí identitou jako uhlazený portýr v nemocnici, a jednou za měsíc za úplňku se proměňuje v děsivého vlkodlaka, lačnícího po mase. Aidan Turner hraje pohledného, výřečného Mitchella, který to na rozdíl od George umí se ženami, ale ve skutečnosti je to upír toužící po lidské krvi. A poslední z trojice je Annie, kterou ztělesnila Lenora Crichlowová, upovídaný duch, jemuž chybí sebedůvěra a zoufale potřebuje společnost. Annie se stále stýská po snoubenci, jehož si před osudovou nehodou, která ji proměnila v ducha, měla vzít, a který se náhodou stane majitelem jejich bytu. Všichni tři se snaží žít jako ostatní lidé a utajit před okolním světem svá temná tajemství, ale jediní, na koho se mohou spolehnout, jsou oni sami. (oficiální text distributora)
(více)Videa (2)
Recenze (67)
Jako celek to na pět hvězdiček určitě není, hlavně proto, že ve 2. sérii seriál trochu ztrácí tempo. Na druhou stranu 3. série je výborná a sama o sobě je na 5*. Atmosféra, stupňující se napětí mezi postavami, komplikované vztahy, ale i absurdně vtipné momenty (mrtvá dívka děsící ducha, upíra a vlkodlaka) jsou asi to nejlepší, co může tahle kombinace dramatu, hororu a komedie nabídnout. 4. a 5. série se rozhodně nenechávají zahanbit, a i když 4. série má lepší "absurdně-hororové" příběhy, v 5. sérii už zase naplno pracují postavy, o které jsem se upřímně bála a závěr je klasický "co se sakra stalo" konec, který Being Human přesně sedí. ()
Zprvu mdlé zdá se, finiš první série ovšem o váš zájem postará se. První série má sice jen 6 dílů, přesto se postará o to, že si ji v záplavě seriálů s nadpřirozenou tematikou zapamatujete. Ač je to u seriálu s vlkodlakem, upírem a duchem podivné, vše plyne tak nějak poklidně, bez větších akčnějších zápletek. Jde o hledání vlastní definice lidskosti a svého místa na světě. To vše prokládá výborný humor, dojetí a báječná british english. Poslední dva díly jsou až nadprůměrně dobré. Teď jen jde o to, zda je to zajímavé zamyšlení nad životem v moderním fantasy obalu, nebo zda to bude životaschopné jako vícesériový seriál, který dokáže udržet nasazenou laťku i v následujících sériích. Mám z toho trochu strach. 1.série: Hlavně díky druhé polovině seriálu. 75% ()
Napínavé, strašidelné, dobrodružné, místy vtipné × občas něco nesedící. Jinak skvělé. Líbí se mi to, má to spád, děj, je to napínavé a děsivé a je to britské. I když mě uplakaný nestálý vlkodlak občas štve, stejně tak jako jemný upír schopný se obětovat pro přátele, a taky trochu histerický duch v podobě mrtvé dívky. Ale jinak je to fajn. Nečekané zvraty a události, strašidelné oči a krev v žilách tuhnoucí řev proměňujícího se George. Těším se na další sérii. ()
Abych byla upřímná, nejprve jsem nevěděla, co si o tomhle seriálu mám myslet. Až v parádní třetí sérii jsem tomu přišla na chuť, což se ukázalo být trochu pozdě, protože se čtvrtou sérií téměř kompletně obměnili hlavní postavy, ale po nesmělém rozjezdu (který se tvářil jako úplně jiný seriál), se opět vrátili na původní kvalitu. Ale k téhle verzi jsem opravdu přilnula až po vyzkoušení americké verze, teprve pak jsem pochopila v čem spočívá její kouzlo. Když vezmu první tři série, tak ti nadpřirození jsou tady "obyčejní lidé", žádní hybatelé světových událostí, žádní manekýni, prostě partička pěšáků (svým způsobem). Právě tahle obyčejnost je v seriálovém světě výjimečná. Oni nemají žádné superschopnosti, kterými by se dostali z průšvihu, takže když mají průšvih, tak pořádný. Což je rozčilující, uznávám. A tvůrci si s tím taky často nevěděli rady, spousta věcí zůstala nedořešená, spousta zápletek působila prvoplánově a neučesaně, ale stejně to má své kouzlo. Takže díky za tu obyčejnost, je velice osvěžující. ()
Galerie (166)
Zajímavosti (2)
- Titul každé epizody je odkazem na konkrétní skladbu. (filmsim)
1. série - 90% - V nadpřirozeném žánru bylo za poslední roky řečeno téměř všechno a každý nově příchozí musí zkusit přístup, jaký se bude alespoň trochu odlišovat. A Toby Whithouse si napsal svůj seriál ze světa tmy a krve a zkusil to - naprosto obyčejně, lidsky a civilně. Chvílemi se opravdu zdá, že Mitchell, George a Annie mají své příběhy odehrát čistě pomocí dialogů, drobných vtípků a mezilidské interakce se sousedy, známými, přáteli či milenci. Jenže to by tu nesměla být parta kolem slizouna Harricka, která jejich snažení rámcuje soubojem s partou (jak jinak než zcela elegantně) působících krvesajů. Protože jsem od tohoto strašidelného domu čekal převážně odlehčenou zábavu, zůstávám šokován, jak moc se zadařilo i ve vážnějších rovinách. Jedinečný počin, který překvapuje každou další linkou. 2. série - 90% - Vážnější, krvavější, větší. A setsakra depresivnější. BBC mi v úvodní epizodě přivodilo pěkných pár vrásek, protože z původního pojetí toho zbylo hrozně málo, snad jen hlavní hrdinové. Zápletka působila jako pořádně krvavý horror, motivace vedlejších postav pak zbytečně překotně. Šlo ale jen o zvyk a o přijmutí skutečnosti, že životní cesta, na které se nachází upír, vlkodlak a duch(na), nabrala podstatně temnější směr. Směr, ve kterém se pro slzy či skutečně hodně dusné emocionální ovzduší nejde daleko, ale divácká odměna je o to vydatnější. Na konci jsem zůstal jen vyčerpaně sedět a pokýval hlavou nad rozmanitostí žánrů, které se dají do osmi dílů nacpat. Těžko říct, jak dlouho se dá v takhle specifické podívané pokračovat, ale v tuto chvíli (částečně i za tu neskutečnou odvahu hodit do prime timu tohle) přistává Lidskosti nejvyšší hodnocení. 3. série - 100% - Od úvodního výletu na onen svět až do zničujícího závěru možná to nejsugestivnější, co mi britský seriálový svět kdy nabídl. Způsob, jakým ústřední parta i s epizodickými nahrávači herecky vyspěla a k jakým hranicím je nutí nekompromisní scénář chodit, mě každou chvíli nutil strnule sedět na kraji křesla a jen občas setřít kapky potu. Ona ústřední cena za lidskost je totiž občas nedosažitelně vysoká a mindráky, zločiny a vůbec veškeré špatné věci z minulosti mají tendenci se objevovat právě ve chvíli, kdy je upír, duch či vlkodlaci nejméně potřebují. Na samém konci jsem jen němě obdivoval dokonalou gradaci a bál se, že teď už může celé nadpřirozené soužití jít už jenom dolů. Překvapením ale neměl být konec. 4. série - 100% - O co složitější situace stála před Tobym Whithousem jakožto hlavním tvůrcem, o to obdivuhodněji se s ní vypořádal. Chybělo totiž opravdu málo, aby se mu v kritické chvíli nenávratných změn celý koncept rozsypal pod rukama, ale on ho udržel, oživil a dovedl do zcela strhující kapitoly. S Halem totiž do party přichází hrubá a těžko zkrotitelná síla, která se díky kontrastu s jistou elegancí Damiena Molonyho stává překvapivým tahákem celé osmičky epizod. A zatímco obyčejně od seriálu nevyžaduji naturalistické chvíle, do souboje s dávným osudovým proroctvím padnou dokonale. V jistém smyslu je právě tahle sezóna koncem jedné éry. A já se jen třásl, aby kvalita zůstala takhle vysoko i v sezóně oficiálně poslední. 5. série - 85% - Hodnocení má sice slabší než předchozí roky, ale to z pětky v žádném případě nedělá chudého příbuzného. Naopak právě fakt, že tahle coda se svou překvapivě nadstřelenou dějovou premisou postavenou na souboji s absolutním zlem dotáhla celou snahu do poctivého a náladou přesně trefeného konce, zacementoval Humanisty na pozici nezapomenutelného počinu, který je nakonec i jedním z mých nejoblíbenějších seriálových nadpřirozených světů. Poslední vysílání je sice naplněné snad až příliš bolestivě nabytými zkušenostmi či smutnými nezdary, ale zase snad ještě patrněji než kdy dřív z něj čiší snaha být bytostmi lidštějšími než sami lidé. Zatímco v prvních sériích šlo spíše o snahu jen tak si žít a vyřešit si vlastní kostlivce ve skříni, poslední dvě řady jsou o palčivé touze něco změnit. A to je obdivuhodné, poutavé, ve své podstatě úžasně dojemné - ale hlavně hrozně těžké. () (méně) (více)