Sůl nad zlato

Tak nějak nevím. Pohádková klasika trošku okořeněná, pardon, vlastně osolená špetkou podzemní jeskynní nadpřirozené temné atmosféry. Abych to shrnula, čekala jsem větší paskvil. Takže mě tahle pohádka vlastně příjemně překvapila. No a kdo vlastně za co mohl a jestli si kdo zasloužil či nezasloužil... to pořádně nevyřešil ani scénář, já to taky řešit nebudu. Přiznám však, že jsem byla zvědavá, což byl asi hlavní motiv, proč jsem tu pohádku vůbec dokoukala. (02.01.2013)

Klasická československá pohádka v západoněmecké koprodukci, na rozdíl od "werichovské " verze oblečena do temnějšího, ponurejšího kabátu, je pohádkovější - pro malé diváky asi stravitelnější, více se odehrává v exteriérech. Obě verze jsou stejně vrchovatě naplněny laskavými a moudrými slovy o dobru a lásce, které jsou největším bohatstvým v životě člověka - v dnešní době bohužel už jen v pohádkách. Velmi se mi líbila role prostořekého šaška v podání Jozefa Kronera, naopak Libuše Šafránková na mne nepůsobila tak přirozeně jako ve většině z jejích mnoha princeznovských rolí. Film jsem viděl po mnoha letech a byl pro mne velmi příjemným zážitkem. 70%. (07.01.2013)

Pamätám si, že ako dieťa som túto verziu Soľ nad zlato nemal príliš v láske. V detstve som nevedel pomenovať dôvod ktorý ma oberal o bežný pôžitok z rozprávok na ktorý som bol zvyknutý. Teraz však viem, že hlavným dôvodom bola výtvarná stránka a celý ráz filmu bol prílišne zahľadený do svojej dokonalosti, kde sa kládol na detského diváka dôraz až v takmer poslednom rade. Pána režiséra Martina Hollého mladšieho si nesmierne vážim, no nie je škodnou, že na liste svojich filmov má aj takýto čierny bod. Aspoň sa jedná o výnimku, ktorá potvrdzuje pravidlo, že sa jedná o perfektného režiséra. (28.10.2013)

Československo-německé koprodukce vždycky svými výsledky vyvolávaly krajně protichůdné pocity. Nemnohým zdarům odpovídaly podstatně častější rozporuplné výsledky. Sloučení nároků českého a německého diváka-konzumenta nikdy nebylo lehkým oříškem. Do zapomenutí upadly historické kořeny těchto až nepřekonatelných rozdílů. V biedermaieru se zrodila velká kultura pro malé potřeby a založila celou řadu estetických norem, které v různě tvarovaných a ozvěnově se šířících modifikacích a vyzníváních přetrvaly dodneška. Jejich rozporuplnost je přitom nejkonfliktnější tam, kde sobě i jiným předstírají modernost nebo dokonce avantgardnost. Je jasné, že to, co jsem se pokusil stručně popsat, je jen jedním z několika zdrojů jevu, který nemůže potěšit ani českou, ani německou stranu. Určitá topornost a chlad, které často provázely i provázejí slovenskou původní tvorbu, se tím jen dále zesílily. Výsledek takto vynaloženého úsilí je patrný. Budeme-li tuto koprodukci srovnávat s werichovským pohledem BYL JEDNIU JEDEN KRÁL, je zřejmé, že převaha na straně koprodukčního výtvoru určitě nebude. Film nás nemusí vždycky jen rozjásat a povzbudit; mnohdy stačí, když nás neurazí. I destilovaná voda má své přednosti a své místo v našem životě. Právě tak jako tento koprodukční film nadaný špičkovým hereckým obsazením, jež jen podtrhuje vysokou profesionalitu a univerzálnost talentu slovenských ztělesňovatelů Múzy Thálie. (06.05.2008)

Pokud chcete pochopit, proč se na nás Slováci občas dívají skrz prsty, tak informace že Sůl nad zlato je původně slovenská pohádka kterou Češi prohlásili za svou, je další dílek do skládačky. Oba národy si natočily vlastní verzi, a i když je ta česká nepřekonatelná klasika, ta slovenská mnohem víc ctí ducha předlohy a její překvapivě hlubokou mytologii. Vydáme se tedy nejen do království které postihla strašlivá kletba, ale i do podzemní říše a na strastiplnou výpravu za zázračným lékem. Atmosféra je o dva řády temnější, takže místo rozverné taškařice jde o téměř syrové drama. Pochopitelně vše dobře dopadne, jak to v moderních pohádkách bývá. (30.11.2023)