Irčan

Je mi líto, ale mám s tím úplně stejný problém jako skoro se všemi gangsterkami, které se soustředí výhradně na mafiány. Jakmile je prostor věnován i snaze detektivů nebo soudů gang rozbít (třeba letošní První zrádce nebo Scorseseho Skrytá identita), jsem s tím v pohodě, ale takhle mě prostě odpuzuje sledovat osudy bezcharakterních arogantních zmrdů, jejichž skutky jsou filmovým jazykem ne snad přímo glorifikovány, ale podávány jako něco cool, co by diváky mělo "bavit". A to kor když je hlavní postava nejen bez charakteru, ale i jakýchkoli zajímavých vlastností, a kor když to trvá zcela nesoudné čtyři hodiny. Natočen je Irčan hádám adekvátně, takže fanoušky mafiánských opusů potěší, ale já tu vážně neměl kde brát. Děj mě nezajímal (navíc i přes řadu flashbacků směřuje celkem jasně k očividnému cíli), nedá se chytnout ani nějakých formálních libůstek, protože tu krom digitálního omlazení (které funguje tak tak) žádné nejsou, nezaznamenal jsem ani žádné zajímavé scény, které by mě nějak formálně zaujaly. Zkrátka a dobře dokoukal jsem to jenom z úcty k těm pánům, kteří za filmem stojí. A taky díky tomu, že poslední dejme tomu hodina a půl je o něco zajímavější než předchozí zbytek. A přestože bych podepsal nedávná Scorseseho slova mířící proti marvelovkám, je smutnou pravdou, že podruhé bych si radši pustil poslední Avengers, než Irčana. (28.11.2019)

Během sledování jsem měl pocit, že jsem zestárl asi o 10 let. Tak dokonale gerontokraticky na mě Irčan zapůsobil. Běžně americké filmy jsou ustrojené na publikum, které je ochotné přijít do kina, tzn. na mladou generaci, tohle cílí spíš na pamětníky, kteří mají nakoukanou Scorseseho mafiánskou klasiku. I když mám celou tu hereckou partu, kterou doufám naposledy Scorsese shromáždil, rád, mám pocit, že tenhle pomníček už nebyl třeba. Jak poznamenal už můj oblíbený noriaki, je to rozvleklé, umělé a málo rafinované. Přidávám se k tomu hlasu. Až na to nepřirozené omlazování, které stejně funguje jen z poloviny, protože chůze i gestikulace leccos prozrazují, na tom snímku není nic vyloženě špatně, ale zároveň tam není nic, co byste konkrétně ve Scorseseho tvorbě neviděli už dávno v mnohem lepší formě. Kladné ohlasy filmu minimálně zčásti po mém soudu vyplývají z fenoménu "Oscara za celoživotní tvorbu". Zhlédnuto bez nadšení a nadvakrát, protože napoprvé jsem to po 30 minutách unavěně vzdal. Ale dvě hvězdičky by přece jen byly málo, na to je Scorsese příliš dobrý filmař. A i v té šílené stopáži se sem tam dá najít zajímavý filmový moment. Celkový dojem: 50 %. (14.11.2020)

Není vhodnějšího a smysluplnějšího zakončení jedné doby, do které patřil jak režisér Martin Scorsese, tak herci Robert De Niro, Al Pacino, Joe Pesci nebo Harvey Keitel. Je hrozně hezké, že všichni zmínění měli to štěstí, že se s gangsterkami mohli rozloučit právě takovým filmem, jako je zrovna Irčan. Gangsterka je v dnešní době žánr poměrně výjimečný. Martin Scorsese na něj ale má jako jeden z pár režisérů patent a tak přesně věděl, co natáčet. No a samozřejmě Vás do příběhu vtáhne a nepustí. Pořád ale 209 minut je 209 minut. Navíc je to tu místy šíleně nostalgické a melancholické, s čímž se teda muselo i počítat. Téma je dobré, ale pořád není natolik dobré, abych film mohl ocenit pětihvězdičkovou dardou. To už tu v minulosti byli zásadnější díla tohoto žánru. Navíc film přispěchal s novinkou - digitální úprava a omlazení některých herců - na kterou se mi chvíli zvyká, ale u které neustále běduji, že čas prostě nezastavíš. Mám ty herce děsně rád a tak vidět ty rozdíly prostě nechcete...Irčan je dle očekávání dobrý film. Na gangsterku možná až moc klasický, málo drsný, sakra dlouhý, ale opět navracející do doby, kterou jsme všichni, kteří si Irčana pustili z části i z nostalgie, měli prostě rádi. (31.12.2019)

Velkolepá žánrová událost, u které si každý chtě nechtě musí uvědomit, že Netflix je opravdu plnohodnotným hráčem na poli hollywoodských filmových studií. Je radost vidět projekt, který je tak prostý kompromisů a umožňuje starým pardům, aby si něco podobného mohli ještě jednou natočit bez omezení. Škoda, že se nějaké ty role nenašly i pro Jamese Woodse a Raya Liottu, ti jediní mi chyběli k dokonalým "gangsterským Expendables". Ve výsledku to každopádně dopadlo asi nejlépe, jak mohlo. Je tam všechno, co si může milovník žánru přát. Což by současně Irčana mohlo dělat zaměnitelným, ale naštěstí má i přidanou hodnotu v podobě nečekaného dojemného finále. Posledních dvacet minut je zcela bez přehánění geniálních a žánrově výjimečných. Proč tedy "jen" 90%? V prvé řadě mám pocit, že zhruba uprostřed celé to záměrné pozvolné tempo, kterým Irčan více připomíná Kmotra než Scorseseho Casino či Mafiány, začalo být až příliš politicky nezajímavé a uspávací. Druhý problém mám s omlazováním. Ale ne v rámci tváří. Tam dle mého funguje snímek skoro bezpochybně. U takového Blížence jsem se celou dobu nedokázal zbavit pocitu, že na mladém Smithovi není něco v pořádku. V něm ale měli filmaři svázané ruce tím, že často musel být Smith na scéně dvakrát a proto se jeho tvář v mnoha scénách montovala na někoho jiného. Kdežto přímé omlazování herce vytváří (alespoň soudě dle Irčana) uvěřitelnější výsledek. S tím jde ale ruku v ruce i věk herce. De Niro měl při natáčení nějakých 74 let a na držení jeho těla je to znát. Většinu času to nevadí, najdou se ale scény, kdy musí jeho Frank dělat něco akčnější (přeci jen je profi zabiják) a Scorsese nedokázal záběrováním zamaskovat, že se mu s omlazenou tváří prohání po place důchodce. Podle dosavadních reakcí to ruší málokoho, ale já jsem to nedokázal nevnímat (hlavně u scény mlácení zelináře, která na mě působila skoro komicky). A proto ve výsledku "jen" 90%. (29.11.2019)

Milión krát lepšie než nudný Hoffa (1992) s Jackom Nicholsonom a Dannym DeVitom. Ja to CGI kurva milujem. Môže byť niečo lepšie, ako vidieť Roberta De Nira, Al Pacina a Joea Pesciho ako z ich starých filmov? Akoby toto bol snímok skutočne z 80.rokov. Absolútne na jednotku urobené omladenie hercov. Naopak musím pochváliť aj ostarnutie hercov a scéna ku koncu v base s úbohým senilným starčekom Joem Pescim, to trhalo srdce. (Pochválim aj jeho český dabing). Irčan je - nie tempom, ale emocionálnym vyznením niečo ako o dve generácie starší Goodellas (1990). Pravda, záverečná epizóda má bližšie k existenciálnej melodráme pojednávajúcej o vnútornom zmierení so životom a smrťou, ale inak je Irčan prekvapivo živý a úplne perfektne funkčný film, ktorého tempo síce postupne spomaľuje, ale napriek tomu si zachováva to, čím Scorsese exceluje prakticky po celú kariéru - schopnosť robiť dojem eposu, ktorý je hoden čo najväčšieho plátna. Čo sa týka hercov, ktorí už sú všetci do jedného dávno za svojimi vrcholmi - snáď len stačí povedať, že minimálne Al Pacino (ale v menšej miere i všetci ostatní) sa na ten vrchol vrátil so všetkou parádou. Nutné povedať, že Irčana nemusí oceniť zďaleka každý divák. Ak nepoznáte prierez Scorseseho kariérou - aspoň tou gangsterskou - pravdepodobne sa vám nestane, ako mne, že budete slintať nad tými úplne tradičnými a dnes už ikonickým motívmi, ktoré Scorsese pri svojej práci využíva a možno budete často krát aj prekvapení, že sa atmosféra uberá inými smermi, než ste čakali pred piatimi minútami. Ja som si tento štylistický návrat ku klasikám a symbolické zavŕšenie Scorseseho mafiánskej trilógie (Mafiáni, Casino, Irčan) užíval dokonale a nie je vylúčené - naopak, je to veľmi pravdepodobné - že sa aj z Irčana stane podobne kultová klasika. Kto by povedal, že to v roku 2019 ešte pôjde a navyše so všetkými kľúčovými postavami tohto veľmi špecifického a jedinečného žánru. (03.12.2019)