Jmenuji se Khan

Když to trošku zjednoduším, Rizvan Khan je takový bollywoodský Forest Gump. Opravdu hodně silný dramatický snímek, který se z vás snaží všemi možnými způsoby poslední zbytky emocí a to ať už těch kladných (smích) tak těch záporných (zděšení, drama, strach). Čekal bych, že vzhledem velice natáhnuté stopáži mě bude film nudit, ale ani v jedné své pasáži nepolevuje a stále je na co se soustředit a co sledovat. Dal bych plných pět, ale bohužel závěr snímku se moc nepovedl, z toho jsem zklamaný, proto jedna dolů. (25.02.2016)

85%. Stylisticky, čistě jako audiovizuální dílo, pouze mírně nadprůměrné. Někomu by se mohlo zdát, že toho hollywoodského sentimentu je tam na bollywoodské kulturní zvyky chvílemi až moc. V čem je My Name Is Khan výjimečný je skutečnost, že boří mýty. Ale ne jen tak ledajaké. Boří společenská dogmata, předsudky, jimiž jako ovečky následujeme zmanipulovaná média stojící na základech amerického imperialismu. Dějově šablonovitý Forrest Gump, který se snaží formálně zahrát na city divákovi hendikepem hlavního hrdiny, což však nemusí být jen na škodu; zde to naopak funguje velmi pěkně, a to proto, že Khanova nemoc v něm vytvářela nutkání chovat se přirozeně. Khanova persona, maska vytvořená společností, sociálními zvyky a vnějšími vlivy, byla plochá a strohá. Jeho chování naznačovalo symboliku skutečnosti, že čirá lidská přirozenost je v jádru dobrá. Proto je My Name Is Khan výjimečným filmem. Nikoli jako film, ale jako motivační prvek, který jednoznačně a svědomitě říká lidem "dost" a úspěšně zastavuje předsudky, kterých jsme všichni tak plni. Islám není teroristickou organizací, je pouze vírou, náboženstvím, relativně mírumilovným, které si pouze pár jednotlivců a skupin vyložilo špatnou cestou. Dokážete si to připustit? Doufám, že ano. Jinak by tento krásný, inspirativní snímek neměl žádný hlubší význam. Ale on ho má, a proto se nestane pouhým dalším rádoby dojákem. Snímek, který dělá přístupným i za normálních okolností nepřístupné téma. Snímek, který střídá nálady, aby vyvolal pocit vlastní nekonečné omylnosti v názorech na zdánlivě paradigmatické záležitosti. Snímek, který působivě probouzí sebereflexi i v těch, v nichž jsou škatulky silně zakořeněny. Pane prezidente, jmenuji se Khan a nejsem terorista. Díky za ten zážitek. (12.07.2014)

Uff, vypořádat se s tímhle filmem dá docela zabrat... ta téměř tříhodinová délka, epicky neuvěřitelně rozmáchlý děj, brutální ždímačka emocí, moře patosu, kýče (už jenom ten plakát...), a megadojemný závěr (který je samozřejmě dokonale předvídatelný)... Karan Johar se prostě vůbec nebojí dávat tam srdíčko a neváhá použít cokoli, aby dostal diváka tam, kam chce, včetně velmi emotivního soundtracku, kterým si pomáhá takřka v každé scéně. Ačkoli mi způsob, jakým je ten film vyprávěný (a sestříhaný), přijde do jisté míry amatérský, až naivní, přesto se mu nevysmívám a rozumím tomu, proč si zde vysloužil tak vysoké hodnocení (navíc ho podle všeho vidělo docela dost lidí, na to, že to nikdy nešlo u nás v kinech, což mě docela překvapilo). Ostatně přišlo by mi pokrytecké se tomu filmu cynicky pošklebovat vzhledem k tomu, že i mně dojal k slzám, ale té emoční razanci prostě nejde vzdorovat, pokud má člověk v sobě aspoň kousek citu a pokud má podobné filmově nepravděpodobné příběhy v oblibě (osobně jsem si u toho vzpomněl na Benigniho snímek Tygr a sníh, který mě podobným způsobem zasáhnul). Přesto ten film beru spíše jen jako takové rozšíření obzorů, jak vypadá současná bollywoodská tvorba, a osobně mě tento - na můj vkus až příliš - exotický styl neoslovuje, protože je na mě příliš intelektuálně nekomplikovaný a celkově nezajímavý tím, jak je divácky přístupný - osobně dávám přednost, řekněme, rafinovanější filmové produkci. (25.02.2020)

Přiznávám, že z této filmové výzvy jsem měla vzhledem k tématu největší obavy, ale nakonec to bylo docela fajn. Jasně, příběh o chytrém a milujícím autistovi je naivní a černobílý až běda, ale takové věci se u pohádek neřeší. Protože Khan je pohádka. Pohádka o tom, že na světě jsou jen dva druhy lidí, zlí a ti hodní, co konají dobré skutky, a že nezáleží na původu ani náboženství. Pohádka, plná smutku i optimismu, smíchu i dojetí, zkrátka přesně tak, jak to umí jen Indové. Výborné to bylo, když se Khan svým svérázným způsobem sbližoval s Mandirou, to jsem se přistihla, že se permanentně usmívám, protože mě tahle netradiční lovestory opravdu bavila. Jenom škoda, že čím víc se to přibližovalo závěru, tím také přibývalo patosu, ale takového spíš americky patriotického, což celému snímku v mých očích uškodilo. Zato herecký výkon hlavního představitele, ten byl na pět hvězd. Filmová výzva 2016 (21.08.2016)

Od tohoto snímku jsem na základě popisu mnoho nečekal a byl jsem připraven na nejhorší. Už po chvíli se ukázalo, že zcela zbytečně. Je to extrémní indická ždímačka emocí. Připravte se na hodně drsných zvratů, které byste v ději úplně nečekali. Indové umí jednotlivé scény strašně přepálit a umějí být až brutálně sentimentální, ale jaksi vám to v jejich filmech moc nevadí. Hlavní herec byl v roli aspíka úplně dokonalý, ale nikdo ze zúčastněných, co se týče hereckých schopností nikterak nezaostával. Děj je i přes tradičně indicky přepálenou stopáž neustále zajímavý. Už se stalo víceméně pravidlem, že když si večer pustím indický film, tak následně s hrůzou zjišťuji, že už jsou 4 hodiny ráno a měl bych jít spát. [82 %] (21.04.2024)