Obsahy(1)
Osobitý pohled dokumentaristy Jana Špáty a japanologa Martina Vačkáře na zemi vycházejícího slunce.
Země vycházejícího slunce je známá veřejnosti především svými výrobky se kterými se setkáváme na našem trhu. Japonsko je ovšem země, která v sobě skrývá velké odlišnosti, rozpory, duchovní život, staré rituály budhistického náboženství, nejnovější technické vymoženosti, tradici a současnost.
Dokumentarista Jan Špáta a japonolog Martin Vačkář se pokusili sdělit svým filmem, natočeným (v roce 1992) s brilantností zkušeného tvůrce dokumentů a komentovaný zasvěceně člověkem, který Japonsko dobře zná, všechno, co může zajímat současného diváka. Soukromí obyčejného občana, zemědělce, úředníka, mnicha i dělníka, studenta i hudebníka, život ve škole, svatby i náboženské rituály, noční život i nápor amerického způsobu života. Prostě ve zkratce všechno, co Japonsko trápí a čím žije každý den.
(oficiální text distributora)
Recenze (21)
Ne tak dobrý dokument klouzající po povrchu, pochopitelně poplatný době vzniku a osobě vypravěče. Myslím, že mu Vačkář coby průvodce trochu uškodil, přece jen poslouchat jeho neustálé narážky na "Japonečky" a jejich krásu nesedí každému. Je zajímavé, že způsob, jakým se o ženách vyjadřuje v tomto dokumentu je dnes již poněkud přes čáru. ()
Chceme-li založit oheň, musíme sami hořet. Martin Vačkář je ve Špátově filmu tím pravým průvodcem−žhářem. Otvírá kontrasty. Pohyb a zastavení, blízkost a samotu, kýč a estetické cítění, slova a mlčení... Závidím netrousení tradic, schopnost vystoupat, ale zároveň si být vědom místa, na němž stojí žebřík. ()
Velmi neotřelý pohled na Japonsko, jeho kulturu, tradice, prostředí silně industrializované krajiny. Atraktivita dokumentu spočívá hlavně v setkávání s lidmi a jejich všedními životy (rodiny, profese, děti ve školách,..). Zajímavé je také porovnávání vývoje techniky (PC, navigace,..), dané časovým odstupem od data vzniku. Škoda, že podobných cestopisů, umožňujících pohled "do zákulisí" jakékoliv země, je jako šafránu. Otevřely by více oči, přiblížily národy k sobě, zbavily omezence xenofobie a nacionalisty snad i jejich extrémní sebejistoty a iluzorního pocitu nadřazenosti. ()
Jeden absolutní nadšenec do všeho japonského a jeden šikovný filmový řemeslník se sešli a natočili takovou čapkovskou cestopisnou idylku; pokud tento způsob máte rádi, hvězdičku si přidejte. Já se celou dobu usmíval jako měsíček, to nepopírám, ale že bych se o Japonsku dozvěděl něco podstatně jiného než obecně známá klišé nebo byl dílem nějak duševně pohnut, to zas ne, takže u mě lehký nadprůměr. ()
pochopitelně, že nekritický pohled na Japonsko, však taky Češi mají v povaze porovnávat, srovnávat se s ostatními zeměmi.....a navíc asi nejzásadnější je doba vzniku - 1992, ty rozdíly musely být nesmírně patrné - technologickej pokrok(třeba to zařízení v autech - něco jako gps apod), čistota, pořádek, přirozenej kolektivní systém(ne o dost umělejší komunistický pokusy).....je to celý hodně o japonskym nej problému: nedostatku místa.....................jinak trošku mi vadil ten střih(jen chvílema, né celková koncepce, myslim takový ty odskoky) a některé ty komentáře japanologa........je to sice zajmavější, ale.....docela to ruší...jinak, ale natočený je to celkem pěkně.........sice né uplně artově(kamera), ale má to svoje kouzlo.... Je úžasné, co všecko se stačilo změnit během 18 let.......Japonsko určitě ještě víc zezápadnělo, ale zároveń ještě posílilo svojí kulturu..................................no..ale vim jen podle sestřinejch videí z Jižní KOree a Japonsko(2008, 2009, 2010), že sou pořád strašně napřed.....všecko to sice působí jako jeden velkej stres, ale přesto se pořád dožívaj nejvíc... ()
Galerie (7)
Photo © Česká televize
Reklama