3 sezóny v pekle

Lyrická báseň o vystřízlivění z mladické naivity a o ztrátě pochybných ideálů. Divácky poměrně nevděčné, tak jako u většiny filmů, v nichž se klade důraz na abstraktnější dějovou linii. Vizuální stránka pěkná, herci nad očekávání dobří. Každopádně udělat hlavního hrdinu z člověka, kterého si divák zaprvé oblíbit nemůže, a za druhé si ho z logiky filmu ani oblíbit nemá, je poměrně hodně odvážný krok. Vzít si Ivana Heinze za vzor je totiž možné pouze při špatném čtení snímku. Naprosto špatném. Zajímavý a nevšední přístup, proto tentokrát 7/10 zaokrouhlím nahoru. (21.12.2009)

Ivan Heinz je na začátku takový zábavně nesympatický sráč, opojený vlastní velikostí a schopnostmi (které ovšem neexistují) a plny velkých ideálů. Chce být velkým marxistou a surrealistou a největším žijícím básníkem a zatím je pouze tím, o čem tak rád píše. Hovnem. A jeho poněkud natvrdlá revolta proti společnosti se projevuje tak, že občas někomu "ulpí na botě"... Hned od prvních minut jsem ho měl rád. Na tomhle filmu mě štvaly jen podivné hrátky s kamerou, kdy se některé záběry rozostří či okraje rozmažou (chápu to jako snahu odlišit představy postavy od reality, ale u některých jsem si nevšiml, že by to mělo nějaký důvod), nesedící postsynchrony a ztráta tempa někde kolem třetí čtvrtiny, i když je možné, že šlo o úmysl autora, aby se v tu chvíli divák aspoň trochu cítil jako filmové postavy. Co naopak extrémně potěšilo byla ta nádherná dekadentní atmosféra, jež bohužel vývojem v ději mizela. Jeden z nejlepších českých porevolučních filmů, co jsem viděl... Což není tak těžké :) (27.01.2010)

Rôsol. Je to glejovitá hmota z organických látok na konzervovanie a úpravu pokrmov. Úlohu rôsolu zdatne plní aj tento artefakt. Prirodzeným pokrmom je literárne, hudobné a divadelné dielo Egona Bondyho. Tento pokrm sa kadejako dochucuje a konzervuje aby bol stráviteľný pre široké masy. Výsledný produkt má podobu synteticky všeobecne prijateľnej želéovito-amarounovej kultúrnej potravy v podobe filmov ako Tri sezóny v pekle či Nežný barbar. (21.07.2014)

Jak básníkovi chutnal život a jak básník přišel o iluze. Prostě básník z jakého by Dušan Klein radost asi neměl. Pozér Bondy by z výsledku sice asi radost měl (ale stejně by to vyjádřil jak zmínil Tetsuo), ale to se již nikdo nedozví. Ovšem čert to vem, protože co je nejpodstatnější - JÁ mám z výsledku radost. A to tak, že velkou. Akorát jí v plném pětihvězdičkovém rozletu přibržďuje střední pasáž, kde se to zbytečně táhne a vlastně se ani nic moc neuděje a Hádek, který sice hraje fantasticky, ale sedmnáctiletého mladíka mu uvěřit nelze. (29.11.2009)

Hezká a v každém ohledu profesionální filmařina, ale vinou IMHO takřka bezkonfliktního děje mě to v podstatě nechalo úplně chladným. Holt mě asi příliš neoslovují příběhy o pozérských rádoby rebelech, kteří jsou ve skutečnosti spíš otravnými sockami (byť nepochybně inteligentními!). Na další projekt Tomáše Mašína jsem ale každopádně velmi zvědav, ten člověk je evidentně zručný a sebejistý fachman... 60 - 70 % (17.05.2011)