Oddělené světy

Takový komorní, svým vyzněním až televizní film, který ve svém lpění na detailech a soustředěním se jen na několik jednotlivých osudů dobře vystihuje celkový zrůdný model fungování mechanismu sektářského života a ostrakizování z něj. K Svědkům Jehovovým přistupují tvůrci navíc až překvapivě civilně a zbytečně je nedémonizují, jejich postavy zůstaly stále obyčejnými lidmi a nevyzněly jako monstra, což je velký klad snímku. Ač mám k této sektě/církvi ambivalentní vztah, v podstatě je jen jednou z mnoha několika desítek, možná stovek jí podobných, na příkladu fungování Svědků Jehovových v kontextu tohoto rodinného dramatu je dobře patrné, jak zhoubný vliv má na jedince i na strukturu jeho rodiny ortodoxní praktikování víry a obecně vlastně čehokoliv v lidském životě... (10.10.2011)

Sonda do hlubin jehovistovy duše aneb když vám silno jebe na kebulu, tak je jedno čemu věříte. Poměrně přípočarý pohled na konflikt rodiny jehovistů, kteří chudáci musej čelit svodům běžného života v nejehovistické společnosti. Po formální stránce v pořádku, po té emotivní typicky skandinávsky chladné a ani té severské produkci stále nemůžu zcela přijít na chuť. Jinak ale snímek nanejvýše doporučení hodný! (18.12.2013)

Od první minuty filmu je jasné, že jde o vyjímečný snímek, hlavně co se týče atmosféry. Lovestory, které prožíváme s mimochodem velmi zajímavou mladou hrdinkou, je strhující zejména díky jejímu členství u Jehovistů. Nejedná se vůbec o nějaký sektologický rozbor, režisér prostě využívá nabídnutý prostor, a to velmi netradiční. Pro českého ateistického diváka to znamená až pobouření náboženskou demagogií Svědků Jehovových, to je však zde vedlejší. Jde o zásadní rozhodnutí postavit se na vlastní nohy i za cenu ztráty nejbližších. Většina z nás před toto extrémní dilema nebyla postavena, a z toho především režisér Oplev těží. To musí sebrat každého, pokud je to vyprávěno realisticky. Zde sice místy tvůrce sklouzává k zaujatosti, ale jakoby si to v poslední chvíli uvědomil, stáhne svůj odsuzující verdikt zase zpět a věnuje se jen popisu situace. A tak přesto, že jsme podvědomě tlačeni emocemi do výbuchu vzteku a zničení všech Jehovistů atomovou bombou, rozhodnutí zůstává jen a jen na nás, jelikož Oplev natočil vlastně jen "krátký film o lásce"....P.S. nepřeceňoval bych jeho protijehovistické poselství!!! (11.10.2010)

Skutečný příběh o vítězství srdce a zdravého rozumu nad zvráceným bohem, který nutí otce a matky vyhnat a již nikdy nespatřit své děti, pokud se „proviní“ něčím tak lidským, jako je láska (nebo taky čtením nedoporučených knih nebo sledováním TV...) Pokud nás tento Bůh odmítá přijmout se všemi lidskými chybami, potřebami a city, tak jaké nás tedy chce? Vygumované poslušné robůtky, kterým pak za odměnu nadělí věčný život? Takový Bůh, který vám sebere veškeré právo na vlastní úsudek a svobodnou vůli, aby za to vykšeftoval do svého rajského královstvíčka další rozesmáté šťastné figurky si má říkat Bůh?? A skutečně nás tento „Bůh“ počastuje svojí milosrdnou přízní jen když nosíme uniformu jedné z mnoha jeho politických stran, které si říkají církve nebo sekty? Jsem šťastná za Sáru, jejíž příběh jsem ve filmu sledovala, že zvolila tak, jak zvolila. Pokud bych také někdy musela volit mezi vírou, rodinou a láskou..a nepochybuji, že je to ta nejtěžší volba, zvolila bych stejně jako ona. (13.11.2011)

Zajímavý pohled na těžký život dospívající dívky, která zasvětila svůj život "čistotě" a životě bez jakéhokoliv hříchu, či klasického lidského štěstí, jakým je láska. Pro mě naprosto nepochopitelná sebranka lidí, ale i tací jsou mezi námi. Herecky velice slušné, ale vzhledem k tématu, zbytečně fádní vyprávění. (25.06.2013)