Režie:
Jan Valášek st.Scénář:
Vladimír KalinaKamera:
Jan StallichHudba:
Miloš VacekHrají:
Dáša Beranová, Jan Valášek ml., Michal Pospíšil, Simona Uhlířová, Karolina Slunéčková, Vladimír Menšík, Miloš Kopecký, Zdeněk Braunschläger, Lubomír Bryg (více)Obsahy(1)
Hudební anekdota o tom, jak vyměnit bratříčka za kocoura. Honzík vymění svého čtyřletého bratříčka Míšu za kocoura Kajetána. Kocour je ale kradený. Děvčátko, které kocoura vymění, se jmenuje Dominika a má ke všemu svátek. Protože rodiče Honzíka a Míši pochopitelně chtějí svého malého synka zpátky a protože Honzík vůbec netuší, kde Dominika bydlí, vydají se ji hledat. Když se jim to nedaří, požádají o pomoc policii. Po Dominice a Míšovi začne pátrat dvanáct legračních detektivů v nejrůznějších převlecích. Hledají po ulicích, na výstavě exotického ptactva, dokonce i na pouti, kde si zatím zmizelé děti báječně užívají... (oficiální text distributora)
(více)Recenze (17)
Film pro ty nejmenší děti proložený písničkami. Vcelku dobrá zápletka o výměně bratříčka za kocoura je ovšem nedostatečně rozvedena a celkově nevyužije potenciálu, který v sobě má. V rolích dospělých zaujme J.Hlinomaz jako obsluha kropícího vozu, V.Menšík jako tatínek ztraceného dítěte a L.Lipský jako hlídač na výstavě ptactva. ()
Když má svátek Dominika aneb co zavinil kocour Kajetán, toť celý název tohoto tak trochu zapomenutého filmu z r. 1967. Cílovou skupinou diváků jsou zde malé děti, kterým se přizpůsobuje prostinký děj i stopáž jedné hodiny, což je přesně doba, po kterou dítě udrží svou pozornost jedním směrem. Řekl bych, že je to dílko, které neurazí ani nenadchne - současným dětem to už asi mnoho neřekne, a dospělí ocení tak nanejvýš autentickou atmosféru 60. let s dobovou módou, auty apod. Hudební čísla jsou poměrně příjemná, stejně jako dětští i dospělí herci. Nápad s barevnými filtry mi připomněl film "Až přijde kocour" z r. 1963 a dětská "pouliční kapela" zase snímek "Starci na chmelu" z r. 1964. Sympatické je, že je Dominika prosta jakékoli politiky - nezazní zde například žádná "soudružka učitelka", bez které se neobešla většina dětských filmů z pozdější normalizace, apod. Srovnáme-li ale tento film třeba s dětskou tvorbou Jiřího Trnky, vysvitne, že je Dominika prostoduchá, až pitomoučká, za zhlédnutí proto už snad ani nestojí. A mimochodem jedna zajímavost závěrem: název filmu je zvláštní, protože v českém kalendáři Dominika chybí, a Dominiky slaví svátek 4. srpna jako Dominik. ()
Film je sice o dětech, ale na jejich hereckých výkonech rozhodně nestojí. Jejich patálie se tak nějak nenápadně točí kolem dospělých (zkušených herců), kteří zde můžou nenásilně hrát svoje party. Filmy, točené před 68 mají svoje kouzlo v podobě snah udělat ten socialistický svět tak nějak barevnější, lidštější, což po okupaci skončilo a točily se už jen filmy syrové, nekouzelné a tak nějak smutné a vnitřně prázdné. ()
Z tohoto dětského filmu mám rozporuplné pocity. Chvílemi jsem se sice zasmál, ale většina situací mě spíš iritovala. Předně podotýkám, že odjakživa nesnáším muzikály a podobně rozjuchané záležitosti, takže zpívané a taneční pasáže na mě působily vyloženě jako rušivý element. Stejně tak skupina detektivů pátrající po Dominice je tu spíš otravná než vtipná. Co mě alespoň trochu pobavilo byly scény z výstavy, zejména s Vladimírem Hrubým v roli chovatele a s vrátným Lipským, kterému sice neproklouzne ani myš, zato vynalézavá Dominika hned několikrát. Shlédnout se to dalo, ale skrze ty hudební vsuvky to na víc jak velmi slabý průměr není. 40% ()
Ta malá holčička mě opravdu štvala, asi to bylo tím, že už dávno nejsem dítě a nemám tu čistou schopnost vidět svět okolo sebe dětskýma očima. Přišlo mi to celé až moc sluníčkové a rozjásané, ale to bylo dobou vzniku. Zápletka nebyla špatná. V jednom dni se toho dá stihnout a zažít hodně. Přemýšlela jsem, kde se asi v Praze natáčelo a jak moc se ta místa do dnešní doby změnila a jestli stojí za návštěvu.Vršovická vodárna v Michli je zajímavá stavba. ()
Reklama