Baader Meinhof Komplex

Němcům určitě patří uznání za to jak se dokážou otevřeně a bez keců vypořádat z minulostí. Já sám toho o případu RAF moc nevím, ale ten film mi přišel neuvěřitelně strhující a autentickej. Akorát hlavní hrdinové ve mě moc sympatie nevyvolávají. Ideály možná pěkný, ale nakonec ve finále nejde o nic jinýho než jenom vraždit a páchat teror a při tom se těmi pěknými ideály zaštiťovat.. Každopádně tyhle filmy z Německý historie mě začínají opravdu bavit. Nevadila mi tu ani delší stopáž, protože tohle je opravdu pecka.90% (28.12.2014)

Nestačím se v poslední době divit ( v pozitivním slova smyslu ), jak se Němci prostřednictvím filmového plátna začínají vypořádávat se svou " stinnou minulostí. " Nedávno jsem shlédnul snímek Das leben den Anderen a liboval si a teď tohle. Režisér Uli Edel zde líčí ( až dokumentární formou ) a snímku to jednoznačně prospívá , příběh německé studentské organizace RAF, která vznikla jako reakce na protest proti brutálnímu policejnímu zásahu při demonstraci v roce 67. Protesty se týkaly především války ve Vietnamu a také byly namířeny proti Íránskému šáhovi. Mezi první členy patřila mimo jiné novinářka Ulrike Meinhof. Příběh vás ihned od začátku vtáhne přímo doprostřed dění a vaši pozornost udrží po celou dobu snímku ( ikdyž maličké zvýšení tempa a prostřihy v poslední části , kdy jsou členové RAF uvězněni a souzeni ) by neuškodilo. Berte to , ale pouze jako nepatrnou výtku, na výsledný dojem to nemá rozhodující vliv. Tvůrci se snažili o co nejvěrnější zachycení autentičnosti na úkor efektičnosti, budiž jim tedy odpuštěno :o) Co musím vyzdvihnout jsou vynikající herecké výkony, brilantní kamera, střih, opravdu precizně odvedené " akční scény ", kdy má člověk silný pocit, že se ocitnul uprostřed dění, nádhera. To vše parádně " ukočírováno " Uli Edelem a ještě umocněno precizním výběrem hudby. Ta dodává snímku na dynamičnosti! Nesmírně silný zážitek, 90%. p.s. nemůžu nedodat, že jako u většiny případů i tato skupina v úplném zárodku vzniká i z pochopitelných důvodů, člověk by s nimi i sympatizoval , aby se následně původní myšlenka dostala na úplný okraj a začalo nesmyslné vraždění a odnášeli to nevinní lidé... Podobné snímky: Životy těch druhých, Mnichov - s veškerou úctou ke Spielbergovi, jeho Mnichov nesahá tomuto snímku ani " po kotníky " . (19.06.2009)

Po poněkud válečnější variantě druhý film pracující s problematikou konfliktu ve Vietnamu, který jsem minulý červnový víkend (2009) shlédnul. Tento německý snímek se sice tématem zabývá z trochu jiného úhlu - je to hlavně faktem, že se neodehrává v USA - a jiným způsobem, ale v podstatě je stejně dramatický, surový a možná i depresivnější. Po Temném rytíři pro mne byl tento divácký zážitek podobným, jako když jsem při zmiňované komiksové adaptaci pociťoval nepříjemný pocit vstát ze sedačky, nakopat Jokerovi zadnici a "poprosit" ho o klid zbraní. Tak mučivé, téměř nesnesitelné je pozorovat i v tomto snímku Uliho Edela věci, vykonávané hlavními postavami na "obyčejných" lidech. Sledovat čím dal tím ničivější a bezohlednější akce RAFu, které jde v podstatě o dobrou věc, je totiž ke konci filmu vážně drsné. Ty mladé lidi lze pochopit a sympatizovat s nimi (ostatně jako půlka tehdejší Spolkové republiky), jenže si donekonečna nelze nalhávat rozdíl, tu mez, kdy podobné teroristické akce přestávájí být mimo osu morálního přesvědčení a inteligentní objektivity. Toto napínavé drama je tak ve svém důsledku o tom, že nedosáhne-li člověk co nejrychleji svých dobrých/špatných cílů, postupně se z něj stává bezohledný fanatik. A to není dobré ani pro něj, ani pro jeho okolí. P.S. Třetí film v blu-ray. (29.06.2009)

„Drážďany! Hirošima! Vietnam!“ I tohle je cesta. Dobré vědět. Hodně víme zásluhou médií, jež by v ideálním případě měla sloužit oběma stranám (což v případě Meinhofové nejenže platilo, ale navíc to v sobě má špetku ironie). Kamery, foťáky, štosy papírů – zkuste dnes bez nich rozpoutat revoluci. Jakákoliv inspirace pány Che Guevarou, Mao Ce-tungem a Ho (ho ho) Či Minem budí na území ČR právem znepokojení. Bez onoho pochybného ideologického podloží bych, oddělen ovšem od „té“ doby bezpečnou časovou propastí, k aktivitám první generace RAF snad i choval nějaké skryté sympatie. A stejná skupina dnes? Dokázali by někomu otevřít oči, vytrhnou jej z nerušeného vegetování? „Co je to za blbou buržoazní otázku?“ nechávám za sebe odpovědět nepochybujícího Baadera a přecházím zbaběle k filmu samému. Jedním slovem „paráda“! Není pochyb, kde a ve které době jsme. Známé tváře, známá jména (Pahlaví, Dutschke). Poznávání hrdinů skrze činy. Historie přihrála filmařům pro vyprávěni velmi užitečnou pomůcku: Meinhofová, člověk zvenčí, se dostává „dovnitř“ a my máme pro začátek společníka. V zachovávání racionálního odstupu nejsme sami. Později přejímá analytický přístup vyšetřující Bruno Ganz, jehož ledový klid a schopnost vidět věci v širších souvislostech připomíná postavu Tommyho Lee Jonese v No Country For Old Men. Dost přes dvě hodiny délky u faktograficky „pünktlich“ filmu budí obavy zcela liché. Diváckou rozkoš skýtají nádherně přehledné akční scény, „pojištěné“ navíc faktem, že většina teroristek ráda krátké sukně. Sexy zpracování, dané také výběrem hudby (po Watchmenech další nečekané využití profláklého Dylana), události nijak nezlehčuje. Z vrahů mučedníky nikdo nedělá. Kontroverzní (sebe)vraždy zůstávají moudře skryty za vězeňskými zdmi. Třeba právě resuscitovaná snaha dobrat se pravdy (odhalit pachatele) donutí lidi přemýšlet. Doba už pomalu přezrává. 90% Zajímavé komentáře: DaViD´82, castor, flanker.27, Aidan, curfew77 (25.04.2009)

Historické filmy z novodobých dejín zobrazujúce podobné udalosti neraz stroskotali na tom, že tvorcovia si jednoducho nabrali na plecia príliš veľkú záťaž. Spracovať tak rozsiahle udalosti, pri ktorých je navyše dosť ťažké presne určiť kedy začali a kedy skončili a ich datovanie je rozložené na obdobie niekoľkých rokov, nie je ľahkou úlohou. Nemecká produkcia sa k tomu ale postavila naozaj zodpovedne, všetko šlape ako hodinky, príbeh má aj napriek svojej dĺžke neskutočný spád, je pútavý a akčné scény spolu s protestami a demonštráciami majú dych-berúci ráz. Udalosti sú občas udalosti trošku prekombinované a náhlymi zmenami lokácií film trošku stráca na prehľadnosti, záver trošku pripomínal nečakané useknutie hlavy, ale na kompaktnosti filmu ako celku to neubralo. Spokojnosť bola vysoko nadpriemerná. 85%. (02.01.2010)