Postavení mimo hru

Vrcholový hokejový hráč Jindřich Vacula (Juraj Kukura) se po nespravedlivém obvinění z úplatkářství stahuje pryč ze sportovní ligy z Prahy a odchází ke svému otci, nevlastní matce a nevlastnímu bratrovi na Mostecko, kde se neukázal už mnoho let a kde vyrůstal. Přijímá práci u nerudného a cynického alkoholika, inženýra Fridrycha (Ilja Prachař), kterému začne brousit jeho ženu (Jana Šulcová). Scénář Jiřího Křižana není vůbec špatný, na co jsem si ale zvyknout nemohl bylo předabování Juraje Kukury Radoslavem Brzobohatým, tohle mě strašně bilo do uší. Nechápu to, vždyť Kukura umí perfektně česky a kdo je na jeho hluboký hlas zvyklý, tak bude prskat jako já. (01.04.2022)

Československý film vyprávějící o hokejistovi, jenž se ocitl v postavení mimo hru, jak ve sportovním smyslu, tak zejména v životním. Po zamotané úplatkové aféře je kapitán Skláren Jindřich Macula disciplinární komisí potrestán zákazem činnosti. Vrací se tedy do rodného místa, do státem odepsaného sídla v severozápadních Čechách určeného pro povrchovou těžbu uhlí. Zde se seznámí s místním zeměměřickým inženýrem, alkoholikem I. Prachařem a zejména s jeho ženou J. Šulcovou. Vynikajicí J. Kukura v hlavní roli svým typickým, slovně strohým, avšak celkově velmi působivým projevem odmítá prosit o prominutí trestu a odchází žít v samotě, kde diváka může zaujmout například excentrický alkoholový dýchánek s J. Lábusem. Domnívám se, že průměrný příběh, totéž platí i pro Hapkovu hudbu, byl v mých očích pozvednut o něco výše zejména díky dojemně smutné epizodě s malým nevlastním bratrem T. Holým, smrtelně postiženým odumíráním svalstva, dětsky věřícího v uzdravení. Dále mě zaujalo zobrazení tehdejší geodetické činnosti (Kukura měl ten stroj postavený nepřirozeně nízko), v té době považovanou za podřadnou práci vyvrhelů a nezvladatelných živlů. Herecký výkon hlavní postavy hodnotím též nadprůměrně, neboť Kukurův životní ofsajd mě hodně bavil sledovat. I přes některé nepodařené věci (podivný novinář J. Somr), mě Novákovo sportovně-životní drama poměrně zaujalo a příjemně překvapilo. (20.10.2014)

„Cesty Páně jsou nevyzpytatelné" praví Písmo Svaté a že na tom něco bude se přiklání i mnozí nevěřící. Osudy jsou různé a určitě mnohý bude souhlasit s tím, že ne zrovna takové, jak by si sám představoval. A o jednom takovém osudu vypráví tento snímek, který vznikl v době socialismu, což znamená, že obsahuje ono, dnes tolik proklínané, socialistické smýšlení. To však nijak neubírá na kvalitě v rámci dramaticko-psychologické filmové tvorby. Svým námětem má rozhodně co říct i dnes. Takovýchto snímků bylo natočeno hodně a co se týče námětu, je skutečně z čeho vybírat. Ať se to někomu líbí nebo ne, natočen je kvalitně v celém svém aspektu dané problematiky. Právě svou dramaticko-psychologickou sondou zvýrazňuje vážnost, což znamená, že se rozhodně najedená o nic zábavného. Je to příběh, který by bez skrupulí klidně mohl nést označení 'osudový příběh ze života'. Má hlubokou myšlenku a o to jde především. A je to myšlenka v rámci obyčejného lidského přístupu nemálo hodna k zamyšlení, neboť platí v každé době. A co víc, třeba se v tom někdo s podobným osudem i pozná. Máme tu příběh úspěšné hokejisty, který se rozhodl pro přestup, čímž k němu vznikla nejen mezi hráči nevole. Vlivem dané okolnosti se dostal do profesního problému, načež mu byl sportovní komisí uvalen zákaz sportovní činnosti. A tak se s tím snaží vyrovnat a jít svým životem nějak dál. A jak už to tak bývá, jednoduché to rozhodně nemá. Samozřejmě je nám prozrazeno, o jaký problém se jedná, čímž se ukazuje to nejhlavnější. Stačí k tomu opravdu málo. Vynikající výkon Juraje Kukury v hlavní roli, kterého nadaboval Radoslav Brzobohatý, což je něco, na co je potřeba si okamžitě zvyknout. Za zmínku dnes rozhodně také stojí, že se tu ve vedlejší roli objevuje Tomáš Holý, a to v roli pro něj skutečně neobvyklé. Zvláštní, že se o tom nijak zvlášť nemluví. (15.04.2020)

Postavení mimo hru, pevné zásady, pokřivené charaktery, zadek Hanky Čížkové, staré zimáky, předabovaný Kukura, neboštík Hlinka, porouchané vztahy, husté kníry, socialistický pohled na svět, vždycky Most, hattrick Fakírovi, maringotkové smilstvo, Tomáš Holý na smrtelné posteli….prostě je to tam. Dejme tomu, že Jiří Křižan uměl napsal povedenější scénáře, ale viděl jsem ve stejný den jako o čtyřicet let mladší celovečerní Tři tygry (r.2022) a musím jenom konstatovat, že u ledu jsem se cítil lépe. (15.08.2022)

Utahané psychologické drama o křivě obviněném hokejistovi z úplatku. Není to vyloženě o samotném hokeji, nýbrž právě o něm, o jeho životě na pokraji krachu. On coby nejlepší hráč ligy v maringotce, na obyčejné auto si musel vzít půjčku a teď sám neví, co bude dál. Ačkoliv motivaci stále má, pokukuje i po práci ve fabrice či ve skladu. Jak absurdní život s porovnáním s dnešními předními sportovci, kteří jezdí v noblesních BMW či Lamborgini a mají domy za pět milionů. Celý ten film je ponurý a k šedivé atmosféře mu ještě více dopomáhá měsíční krajina kolem Mostu a staré zimní stadiony. Což do jisté míry jsou i unikátní záběry, především na tehdejší hokejisty Mostu a Litvínova v čele s Ivanem Hlinkou. [201. hodnocení, 10. komentář, 50%] (09.10.2019)