Superman

Mám rád Supermana, ale filmoví elasťáci s S-kom na hrudi ma chytili, až keď sa Kal-El naučil nosiť slipy v Man of Steel. Efekty samozrejme zostarli a dosť, čo je škoda. Nie je to kult ako Star Wars na ktorý sa to pozerať v pohode bez toho, aby ste sa nad tými efektami nepozastavili. Film, ale nie je o efektoch, len spomínam, že s tejto stránky si ma film nezískal. A nebavil ma vlastne ani prvú trištvrte hodinu. Začal ma baviť, až keď prišiel na scénu Christopher Reeve, ktorý sa mi v roli Supermana dosť ľúbil, ale inak ma vedľajšej postavy (Luthor, Lois) takmer vôbec nebavili. Prišlo mi to niekedy zbytočne dlhé, malo záživne, či strhujúce. Verím, že v sedemdesiatom ôsmom to musela byť bomba a určite by to bol film, do ktorého by som sa zamiloval. Škoda, že som to nestihol, teraz to už oceniť neviem. 55% - 3* (10.02.2021)

Na novozákonním schématu založené zrození supermanovského mýtu je monumentálně nevyrovnaným filmem. Barevně téměř černobílý prolog slibuje rodinnou ságu. Namísto něj po vesmírné pouti (kondenzovaná verze Malého prince) začíná příběh mladíka ze skromných poměrů (tedy žádný Bruce Wayne nebo Tony Stark), který obývá emblematicky americkou (a po americku, tj. westernově snímanou) krajinu a sní svůj americký sen. Za jeho naplněním, tedy na introspektivní pouť, se vydá teprve po smrti otce. S navléknutím modrého trikotu začíná jeho vnitřní svár mezi božskými schopnostmi a lidskou mentalitou a zároveň se film překlápí do screwballové komedie z novinářského prostředí a z Clarka se stává jednorozměrný komický mamlas, jemuž nemáme důvod fandit (na rozdíl od charismatičtějšího Caryho Granta, kterým se Reeve inspiroval, nebo na rozdíl od pohybově nadanějšího Harolda Lloyda, kterého Reeve vzhledově připomíná). Příliš vážně nelze brát ani campového padoucha s mizerným vkusem v oblékání a s dementním poskokem ("Otisburg??!!"). Proto zřejmě Superman ve finále nečelí komickému panákovi Luthorovi (s grácií zahranému Hackmanem), nýbrž mnohem mocnějšímu soupeři. Musí zkrotit přírodu. Tým scenáristů jako kdyby nevěděl, jak vážně chce komiksovou legendu pojmout. Ujetou historku o chlapíkovi s červenými holínkami a queer kudrlinkou vsadili do biblicky veletragického rámce. Rovina mytologická (krize víry) a psychosociologická (krize mužství) se neprolínají. Nezaujatě běží jedna vedle druhé. Obhajování amerického způsobu života se neděje paralelně se snahou přesvědčit nás, že i roztržitý ňouma může být super mužem, který emancipovanou pracující dívku přesvědčí, že chlapskost ze světa ještě zcela nevymizela (doslova ji, feministky prominou, "domestikuje"). (Je výstižné, že k tomu, aby lidé nabyli zpět ztracené víry v ochránce, který nad nimi bdí, nestačí jim slovo. Přesvědčovací moc mají pouze činy. Okázalé, dechberoucí činy.) Ne všechny nedostatky filmového Supermana jsou ideologicky zatížené. Zejména při režisérském sestřihu si uvědomíte, že množství děje, který má být odvyprávěn, není adekvátní ke stopáži. Scény akční a scény jako z grotesky obohacující příběh jen minimálně a mají převážně spektakulární nebo zábavní funkci. Triky jsou přitom více záminkami k úsměvu než k údivu (běžící Clark vypadá jako Road Runner, četné scény létání jsou křečovité, chybí jim lehkost nezbytná k tomu, abychom uvěřili, že je pro Supermana tato aktivitou hračkou). Tenhle šmrnc upřímně míněné naivity Supermanovi ale zároveň dodává kouzlo, které dnešním komiksovým adaptacím schází. Je v něm cosi esenciálně amerického. V dobrém i zlém. Málokterý dnešní blockbuster bude podle mne ještě za třicet zábavou srovnatelně velkou a stejně načichlou poctivě odvedenou (nedigitální) prací. 85% Zajímavé komentáře: kitano, Vitason, numi (12.06.2013)

Možná proto, že jsem jako první viděl až dvojku, je pro mě úvodní Superman stále velkým zklamáním. Ze všeho nejvíce mi totiž připadá jen jako na dvě hodiny natažená úvodní scéna k právě až druhému Supermanovi. Tento Superman je totiž strašně epizodický, jako seriál, jehož prvních 5-6 dílů prostříhali a slepili dohromady. A hlavně, něco pořádného se začne dít až někde ve druhé půlce filmu a to je moc škoda. Nehledě k tomu, že v tomhle filmu toho Superman vlastně ani moc nepředvede (pár trapných kladně hrdinckých prostřihů mě tak akorát rozesmálo). Potěšujícími faktory jsou pak nehorázně sebestředný a velikášským komplexem trpící Lex Luthor, jeho přitroublý poskok s velmi energicky sexy milenka (?). A samozřejmě skvělá a nádherná Margot Kidder. Jinak celkem nic, čím by to mohlo extra zaujmout. Hurá na dvojku. (23.10.2011)

Není to vůbec taková pecka, jakou jsem čekal, hlavně když tady někteří lidé tak nešetří chválou a považují Supermana za nejlepší comicsový film...k čemuž má teda hodně daleko. To byl možná v sedmdesátých letech, ale od té doby šel vývoj docela kupředu..jsou desítky lepších comicsových filmů (samozřejmě i desítky horších.) Film vypadá ještě starší, než ve skutečnosti je, především trikově. I příběh byl uhozenej, jiskření mezi Lois a Supermanem neexistovalo.. Ale občas to byla docela dobrá zábava.. Kdybych to viděl poprvé v dětství, možná bych na to teď nostalgicky vzpomínal, ale bohužel, nic takového se nekoná. (20.11.2004)

ROK 2006. Už po několikáté jsem shlédl Supermana a konečně jsem se odhodlal něco o něm napsat. Kdo by řekl, že je to už 28 let, co Richard Donner natočil praotce všech superhrdinů a vylétl se svojí pláštěnkou do nebes. My jsme se tak setkali se zlotřilým Lexem Luthorem s obličejem Gena Hackmana, horlivou novinářkou Lois, ale především s přihlouplým Clarkem Kentem a jeho hrdinským alteregem (nebo to je naopak?):). Na tehdejší dobu film s astronomickým rozpočtem 55 milionů mohl být katastrofou přímo kryptonského rozměru, naštěstí se scénáře chopil Mario Puzo (KMOTR) a spolu s Donnerem vytvořil úchvatnou podívanou, které nechybí jak zamilovaný motiv, tak akce s na tehdejší dobu přelomovými triky. Je pravda ,že dnes je moje hodnocení hodně ovlivněné samotnou nostalgií, jelikož, co si budeme nalhávat, ateliérové záběry létání s naklíčovaným pozadím se dnes, kdy očekáváme Supermanův návrat, zdají spíše úsměvné, než že by v nás vyvolávaly naprostý obrazový orgasmus. Někdo samozřejmě filmu vyčítá, že Hackman pojal Lexe hodně komediálně (a navíc neměl oholenou lebku a to byl vážně průšvih :)), ale jeho podání je naprosto skvělé a jakákoli chvíle, kdy je na plátně je skvělá. Spolu s tehdejším objevem Christopherem Reevem (nechť je mu země lehká) a lehce v letech Margot Kidder vytváří skvělí film na který se bude vzpomínat ještě hodně dlouhou dobu a nebojím se ho nazvat klasikou, která sice stárne, ale jen velmi pomalu. (12.06.2006)