Robocop

Bojoví roboti nejsou podle některých tím pravým ořechovým, přichází tak boss společnosti OmniCorp s ideou dát robotovi lidskou tvář. A jeden snaživý policista právě doplatil na svou, no, snaživost. Prakticky mrtvý popálený policajt tak dostane nový impuls v kybernetickém supertěle. Nic nového pod sluncem. Když Paul Verhoeven neroztahoval nohy Sharon Stone, rád se pustil do svižnější látky a jeho akční inteligentní pecky se stávaly klasikou. Nový RoboCop přichází s poměrně vážnou tváří. To diváka pamatujícího lepší časy akčního žánru zrovna dvakrát nepotěší. Schází mu nadhled a brutální humor Verhoevenova originálu. Velká škoda, že producenti upřednostnili nižší rating. Navíc se stomilionovým rozpočtem bych si představoval rozmáchlejší divadlo. Docela se tu na druhou stranu zaměřuje na postavy a jejich nejednoznačné charaktery, ambice nacpat do látky myšlenkový přesah poměrně těší. Stejně mám ale za to, že akční jízda, při které by si divák párkrát povyskočil na kanapi, by výsledku slušela víc. Furt ale lepší, než koukat na zbytečné CGI blbnutí, které potěší maximálně tak ročníky 1998 nahoru. Účast Samuela L. Jacksona (ať to byl záměr či nikoliv) působí rušivě a ke zbytku filmu mi vůbec nezapadal. Slušné tři hvězdy!! (28.03.2014)

,,NEMÁŠ TĚLO, ALE JINAK JSI TO TY!…“ /// Fajnový obsazení bez hvězd první velikosti, zato s mnohdy až překvapivejma tvářema. Ani Oldman nehraje šílenýho vědce, ale stejně jako z jeho produktu se svědomím, by zněj mohl mít Asimov radost. Nejvíc se ale na filmu (nepřekvapivě) podepsal José Padilha. Není zajímavej jen v Iránským prologu (i když lepší boj už tady neuvidíte), ale zdá se mně, že za většinou akce chce nechat ,,vidět“ člověka. Ať už plechovka soupeří s androidama, nebo ,,jen“ dává do cajku čísla zločinu Detroitu. Líbí se mně, že se nezdržuje vohraným pátráním po šmejdech, ale zaměřuje se zase tak nějak na tu lidskou stránku, nad kterou pak člověk po cestě (kamkoliv) přemejšlí víc, než nad akcí, který nakonec bylo celkem dost, ale je spíš doplňkem k osobnosti a vodlehčením vnitřního souboje člověk vs. stroj. Za to a odvahu šlapat vlastní cestou a ne jen vojíždět originál, dávám tu 4* hvězdu. Mojí emocí tu je totiž spíš milé překvapení, než zklamání. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Fotrovi doma říkáme ,,plechovko“. 2.) Chcu to porovnat. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE *** NAPĚTÍ * (12.02.2014)

José Padilha určitě nezklamal, natočil poměrně slušný akční film, jehož politické pozadí je vlastně popředí. Postavy nejsou dvourozměrné, film rozpracovává jejich motivace i hlavní politický spor. Kdyby i sám Robocop byl více přemýšlející bytostí, určitě bych film hodnotil ještě lépe. Jeho vnitřní konflikty totiž nepramení z jeho vůle, ale z vnějších zásahů - vzali mu emoce, tak jedná bezcitně, "cosi" mu navrátilo emoce, tak jedná jako člověk. Takových zjednodušení je ve filmu více, je přímočarý a příliš hollywoodsky uhlazený. Takže i když se na to dívá dobře, nezanechá to v diváku příliš velkou stopu. 7/10 (15.02.2014)

Strašne zbožňujem hudbu k pôvodnému filmu, ktorú zložil B. Poledouris. Hudba k tomuto novému remaku je iná, ale nachvíľu sa v nej objaví malý odkaz i na tú pôvodnú skladbu a to ma potešilo. Film v podstate splnil moje očakávania, ale žiadne prepisovanie kinematografických dejín sa nekoná. Je to len novšia verzia príbehu, ktorý tu už existuje. Nič viac, nič menej. Osobne si myslím, že Verhoevenov Robocop zďaleka nie je tak starý a už vôbec nie zlý film, aby potreboval nejaký remake. Navyše ten nový ho v ničom neprekonal. Menej známa tvár hlavného predstaviteľa ma až tak netrápi, ja som sa tešil skôr na G. Oldmana, ktorý na moje prekvapenie dostal oveľa viac priestoru ako som si myslel. Kto nevidel pôvodný film, by mohol byť spokojný, ostatných skôr sklame, alebo presnejšie nijako zvlášť nenadchne. 60%. (21.09.2014)

Kterak Hollywood vykastroval dalšího kdysi tak osobitého režiséra... Blockbustery spíš míjím, neboť oni většinou míjí mne, na Robocopa jsem se ovšem těšil, jelikož právě tenhle film byl dalším, celkem logickým krokem v kariéře výjimečného brazilského režiséra José Padilhy, který se celosvětově proslavil svým opusem Tropa de elite (a jeho pokračováním). Tohle strhující syrové akční sociální drama z favel Rio de Janeira vypovídá velmi realisticky o tom, jak hodně je v mezní situaci posunuta hranice vnímání dobra a zla i toho, čemu se říká spravedlnost. Ten oslí můstek k příběhu robotického policisty, jak jej kdysi natočil Paul Verhoeven a nyní v remaku uzpůsobil k obrazu svému Padilha, se přímo nabízí. Spravedlnost vynucovaná absolutně, silou těžkooděnců BOPE, silou Robocopa. Obé velmi pravičácké, velmi kontroverzní, velmi nestandardní v relaci k západním hodnotám. Když píši ,,uzpůsobil k obrazu svému", myslím tím, co všechno mohl tak vysoce sociálně vnímavý tvůrce pocházející navíc ze země, která má kontroverzi vepsánu přímo ve svém sociálním uspořádání, z potenciálu dřímajícím v látce, jakou je Robocop, vytěžit. Ale ono to spíš vypadá, že si velká hollywoodská studia uzpůsobila k obrazu svému dříve tak osobitého režiséra. To, co jsem mu v Elitní jednotce věřil bezezbytku, náhle v přetuněném hollywoodském spektáklu smrdí kalkulem, do popředí se dostává módní pranýřovaní USA coby světového četníka (scény z Bagdádu jsou ovšem naprosto jalové a plané), onen fašistický rozměr zneužití policie vedoucí k proměně v policejní stát vyšel rovněž tak nějak do ztracena, jediným nosným uvěřitelným momentem je kritika nadnárodního kapitalismu, což mi na ideově (a ideologicky) tak bohatý námět přijde dost málo. Ano, jistě, je to remake, to má vznik takovéhoto filmu ospravedlnit, vždyť remake je teď v Hollywoodu taky v módě... Je to smutný paradox doprovázející Padilhův přestup do Hollywoodu - kritizovat omezování svobody ve světě a přitom se pro peníze vzdát své tvůrčí svobody... (02.05.2014)