Robocop

Proč to neříct rovnou, nový Robocop se povedl. Možná mi pomohlo, že nijak nelpím na krvavém originálu, José Padilha ale odteď patří mezi tvůrce, kteří dokáží jakž takž vyhrát nad těsným producentským dohledem. Jeho novinka sice nabízí překvapivě obyčejnou akci, které je ve filmu méně, než byste čekali. Vůbec to ale nevadí, jelikož se před vámi rozprostře výživné drama o americké morálce, přeměně muže ve stroj nebo dopadu robotického těla na manželství. Padilha na to jde vítaně zeširoka a zúročuje všechny linie, aniž by ale zapomínal na výborné hlášky nebo lehce satirický podtext. První hodina filmu je tudíž brilantní a chvílemi dokonce šokující, problémy však přicházejí později, když se musí Robocop vejít do parametrů blockbusterového třetího aktu, jenž nadšení trochu sráží. Ve výsledku je to ale pořád herecký koncert (Oldman! Keaton! Kinnaman!) s dostatkem inteligence a integrity na to, aby šlo o jeden z nejlepších remakeů poslední doby. Kéž by Padilhovi příště prošlo víc než jeden odvážný nápad z deseti! (7/10) (06.02.2014)

Strašne zbožňujem hudbu k pôvodnému filmu, ktorú zložil B. Poledouris. Hudba k tomuto novému remaku je iná, ale nachvíľu sa v nej objaví malý odkaz i na tú pôvodnú skladbu a to ma potešilo. Film v podstate splnil moje očakávania, ale žiadne prepisovanie kinematografických dejín sa nekoná. Je to len novšia verzia príbehu, ktorý tu už existuje. Nič viac, nič menej. Osobne si myslím, že Verhoevenov Robocop zďaleka nie je tak starý a už vôbec nie zlý film, aby potreboval nejaký remake. Navyše ten nový ho v ničom neprekonal. Menej známa tvár hlavného predstaviteľa ma až tak netrápi, ja som sa tešil skôr na G. Oldmana, ktorý na moje prekvapenie dostal oveľa viac priestoru ako som si myslel. Kto nevidel pôvodný film, by mohol byť spokojný, ostatných skôr sklame, alebo presnejšie nijako zvlášť nenadchne. 60%. (21.09.2014)

Nejlepší „neakční“ akčňák za dlouhou dobu. Vsázet na emoce, recesi a dramatičnost v rámci remaku osmdesátkové klasiky, která se proslavila svou právě (dnes již kultovní) žánrovostí, to chce koule o velikosti medicimbalů. Padilha je určitě má... jen škoda, že vize tohoto, v budoucnu zajisté úspěšného, režiséra, se nedočkala své kompletní realizace. Ta plná palba by to určitě byla bez problémů. I tak oba palce nahoru, neboť právě v současně kritické době zprzněných adaptací a remaků jsou právě filmy stejného ražení potřeba jako sůl. (09.02.2014)

Kterak Hollywood vykastroval dalšího kdysi tak osobitého režiséra... Blockbustery spíš míjím, neboť oni většinou míjí mne, na Robocopa jsem se ovšem těšil, jelikož právě tenhle film byl dalším, celkem logickým krokem v kariéře výjimečného brazilského režiséra José Padilhy, který se celosvětově proslavil svým opusem Tropa de elite (a jeho pokračováním). Tohle strhující syrové akční sociální drama z favel Rio de Janeira vypovídá velmi realisticky o tom, jak hodně je v mezní situaci posunuta hranice vnímání dobra a zla i toho, čemu se říká spravedlnost. Ten oslí můstek k příběhu robotického policisty, jak jej kdysi natočil Paul Verhoeven a nyní v remaku uzpůsobil k obrazu svému Padilha, se přímo nabízí. Spravedlnost vynucovaná absolutně, silou těžkooděnců BOPE, silou Robocopa. Obé velmi pravičácké, velmi kontroverzní, velmi nestandardní v relaci k západním hodnotám. Když píši ,,uzpůsobil k obrazu svému", myslím tím, co všechno mohl tak vysoce sociálně vnímavý tvůrce pocházející navíc ze země, která má kontroverzi vepsánu přímo ve svém sociálním uspořádání, z potenciálu dřímajícím v látce, jakou je Robocop, vytěžit. Ale ono to spíš vypadá, že si velká hollywoodská studia uzpůsobila k obrazu svému dříve tak osobitého režiséra. To, co jsem mu v Elitní jednotce věřil bezezbytku, náhle v přetuněném hollywoodském spektáklu smrdí kalkulem, do popředí se dostává módní pranýřovaní USA coby světového četníka (scény z Bagdádu jsou ovšem naprosto jalové a plané), onen fašistický rozměr zneužití policie vedoucí k proměně v policejní stát vyšel rovněž tak nějak do ztracena, jediným nosným uvěřitelným momentem je kritika nadnárodního kapitalismu, což mi na ideově (a ideologicky) tak bohatý námět přijde dost málo. Ano, jistě, je to remake, to má vznik takovéhoto filmu ospravedlnit, vždyť remake je teď v Hollywoodu taky v módě... Je to smutný paradox doprovázející Padilhův přestup do Hollywoodu - kritizovat omezování svobody ve světě a přitom se pro peníze vzdát své tvůrčí svobody... (02.05.2014)

Hodnoty (morální, osobní, rodinné), líbivá proti-americká kritika (bezzubá, neurážející), akce s jedinou opravdu výraznou scénou (skladiště) a zaškrcený potenciál chuti rozehrát alespoň jeden z motivů trochu silněji, aneb dokonale Hollywoodsky načechrané nic, které drží nad vodou jenom nepopiratelné Kinnamanovo charisma. 3 a ½. (09.12.2014)