Robocop

Není běžné, aby v dnešní době drahý blockbuster (a natož remake osmdesátkového akčňáku) sázel především na nejednoznačné postavy, morální dilema o hranicích „člověčenství“ či kritiku Ameriky jakožto „světového policajta, který by si však měl zamést před vlastním prahem“; to vše samozřejmě (a bohužel) utlumené v rámci velkorozpočtových mezí a zředěné povinnou (a nadbytečnou) trikovou akční stránkou, ale ve výsledku zvolený kurz stejně potěší, ne že ne. (07.02.2014)

Tenhle film by mohl posloužit jako názorná ukázka toho, jak současný Hollywood občas vsadí na brain drain progresivních osobností z ostatních kinematografií a pak se je snaží zkrotit ve stroji. Padilhův rukopis "akčního sociálního dramatu" je znát na začátku, vidět střihové postupy a záběrování z "jiného světa" je samozřejmě osvěžující, ale usedlý rating, trochu enigmatické kouzlení s hudební dramaturgií v důsledku a překvapivě vyhaslá kinetika Carvalhovy kamery z akce dělají jen vycpávku. Navíc ji tvůrci občas provokativně spojují s náročnými konverzacemi o podstatě hlavní postavy. Nový Robocop je vlastně trochu radikální a trochu usedlé konverzační drama o chlapovi, ze kterého zbyl kus tváře a několik orgánů. Většina násilí originálu se z ulic přesouvá k tělu protagonisty, který více než polovinu filmu řeší svou identitu, rodinu a sžívá se s oblekem. Díky solidně napsaným dialogům a výborným hercům to funguje. Ideologicky film evokuje ironii originálu prostřednictvím pravičácké talk show a parodování marketingového zneužívání Murphyho / RoboCopa jako produktu pro masy. Znatelný posun je i přijetí globalizované perspektivy a proměny korporátní sféry z rejdiště "žraloků v oblecích" do ležérního hřiště filantropů v cool outfitech. Zatím Verhoeven kdysi natočil film, který se dá konzumovat jako dokonalý produkt americké kultury i jako její drsná parodie, "liberální fašoun" Padilha a jeho tým jsou o poznání doslovnější. Některým lidem to sice stejně činí problém rozklíčovat, ale ta kritická linie poukazující na mechanizaci válek i spravedlnosti je dost čitelná. Ve spojení s úvahami nad přeměnou člověka ve stroj se z toho stává docela produktivní záležitost k zamyšlení. Nový RoboCop nikdy nenabídne totální "krev, hovna a bláto" rozkoš originálu, na který se snaží příliš okatě neodkazovat (a když, tak spíš ironicky - použití Poledourisova motivu jako znělky pravičácké agitkové show). Hledá vlastní cestu k tématu. Proto má navzdory padání řetězu a poněkud pochybné gradaci druhé poloviny smysl. Special thx to vždy báječný Oldman, ležérní armyJobs Keaton a velmi přesně zranitelný Kinnaman. Držím tomu palce, ale nejspíš to prohučí jako (o něco problematičtější) Elysium. Jen doufám, že se dočkáme chvíle, kdy se poměr zrealizovaných a nezrealizovaných nápadů v soubojů producent x invenční tvůrce otočí. [75%] (06.02.2014)

Som výrazne zmätený. Má to viacero pôsobivých náznakov vypovedajúcich o tom, že ak by režisér dostal úplne voľnú ruku, mohla z toho za istých okolností skutočne byť sci-fi udalosť roka. Takto je to len niečo veeeeeľmi jemne nadpriemerné. Niečo, čo obsahuje zopár super postáv, zábavných vecí, kvalitných hercov, mrazivých nápadov, výstižných momentov i podarených pasáží, oproti ktorým však v ostrom kontraste stoja scény dlhé, nudné nezáživné a ani akcia (od ktorej sa vzhľadom na meno režiséra asi čakalo najviac paradoxne napriek tomu, že ani jedna z jeho všetkými dosť nepochopiteľne milovaných Elitných jednotiek rozhodne nie je akčný film) nestojí za veľa. (15.11.2016)

Dost překvapivě je v novém ROBOCOPOVI akce sekundární /a nijak omračující/ a psychologie hlavní postavy primární. Padilha si vzal podvratný podtón Verhoevenova originálu, ale oproti němu se o dost víc zaměřil na Murphyho psyché a postupné sžívání s novým tělem a ztrátou starého. Nadupané obsazení ve vedlejších rolích /Keaton, Oldman, Jackson/ a využití skladby Hocus Pocus od FOCUS je pak je pak jen třešničkou. (18.02.2015)