Ať vejde ten pravý

Film s celkem originální nápadem a slušnou atmosférou - je na něm však až příliš vidět, jak se autor "snaží" ("dramatické" chvilky hlavní dvojice, pár scénáristických kiksů), což je vždycky špatně. Nebýt těchto směšně nucených scén, bylo by to na slušné 3*, protože několik docela povedených, vtipných scén se tu určitě najde (např. bruslení - ale hlavně závěrečná čistka na bazénu). Takhle ale bohužel - film spíš pro mladší část publika (& při scénách s krví ať jim rodiče zakryjí očíčka). (2,5*) (06.07.2008)

(1001) Vůbec mi nedělalo dobrý pocit se na to dívat. Stejný pocit nepříjemna, jako když vidím jakoukoli adaptaci knihy "Pošťák vždy zvoní dvakrát". A dále tomu nerozumím. Buďto jsou skuteční jenom hlavní hrdinové a potom nedává smysl, proč jsou tam scény s obyčejnými lidmi bez hlavních hrdinů, a nebo jsou skuteční i obyčejní lidé a potom nedává smysl vůbec nic. Pozitiva: Vždycky ocením, když něco končí začátkem. Líbí se mi komentář k sexualitě. (14.06.2015)

Severská sídlištní poetika ozdobená kapkami krve na čerstvě napadaném sněhu. Sblížení dvou osůbek, pohybujících se na okraji společnosti, je nejen netradičním způsobem romantické, ale zároveň skýtá pohled do ublížené, utlačované dětské duše, která se od té vampýrské liší jen málem ("Jsme stejní. Já ale zabíjet musím."). Drobná upírka s velkýma smutnýma očima je tu oproti zažitým představám líčena jako bytost s city, uvězněná se všemi svými zvrhlými potřebami ve světě, který není připraven s ní spolupracovat na jejich naplňování. Je lehké vytvořit si k ní sympatie, obzvlášť poté, kdy se (očekávaně) ukáže, že svoje přátelské sliby plní. Film se nevyžívá v drastických kečupových cákancích a dokonce ani umělých tesácích a nevyhnutelnou brutalitu zobrazuje s nápaditou elegancí, které napomáhají i vynikající kompozice artové kamery. Žánrově nezařaditelné a nádherné. V mé osobní chart se ocitá po boku takových srdcovek jako Ztraceno v překladu nebo Faunův Labyrint. (17.08.2009)

BAFTA Awards - 1 nominacia: Najlepsi cudzojazycny film ________ Priznam sa, cakal som trosku viac, ale aj tak ma to nejakym sposobom vtiahlo do deja a hlavne dolezitu ulohu tu zohrala krasna hudba Johana Söderqvista. Pre fanusikov agresivnych hororov bude tento film prilis nudny, pomaly alebo zdlhavy, pretoze to vlastne ani horor nie je, ako skor drama a detska romantika v jednom baleni. Sikana a ponizovanie na skolach je kazdodennym problemom na celom svete a v tomto filme je tema aj o sikane. _________ Kare Hedebrant - (Oskar) +++ Lina Leandersson - (Eli) +++ Per Ragnar - (Hakan) +++ Henrik Dahl - (Erik) +++ Karin Bergquist - (Yvonne) +++ Peter Carlberg - (Lacke) +++ Ika Nord - (Virginia) +++ Mikael Rahm - (Jocke) +++ Hudba: Johan Söderqvist +++ (05.11.2009)

Alfredsonovi se podařilo, to co je dáno nemnohým. Periferní žánr, adaptující starou dějovou látku, patřící do hlubokého středověku nebo lidové slovesnosti, u nás nejlépe vyjádřené Erbenovými básněmi ze sbírky KYTICE, s až překvapivým zdarem přenesl do nejžhavější současnosti. Příběh hluboké lásky s jasně erotickým podtextem je možné chápat jako vícevýznamovou alegorii a současně hluboký "filozofický" problém. Co je v lidském životrě důležitější, věrnost společenství nebo tolerance k odlišnosti, která je ze své přorozenosti nepřirozenou úchylkou, již vyvažuje mimořádný lidský náboj? Oboustranná náklonnost, která v obou případech napravuje postižení, jež si nevymyslela ani věčným dětstvím zatížená upíří holčička, ani kluk-otloukánek, citelně poznamenaný rozpadem manželství svých rodičů. Alfredson se vědomě a úspěšně autorské odpovědi vyhýbá: ale symbolika závěrečné vlakové scény, v níž v kupé sedící chlapec rozmlouvá se svou životní přítelkyní, která je bezpečně schovaná v temnu papírové krabice (kufru), pomocí morseovky. Ano, přesahy jsou možné a hloubka lidství, které není v žádném případě výhradním monopolem našeho druhu, překonává nejen tíhu konvence, ale i zábrany civilizace tam, kde se skutečné dobro, lidská slušnost, dostává do konfliktu s upíry v nás. A jen upír, symbolizované zlo, jež může být za určitých okolností i dobrem, drží ve svých rukou klíč k naší třinácté komnatě. To, vše podloženo rozvážnou a cílevědomou režií i nadprůměrnými výkony obou dětských protagonistů činí z PRAVÉHO dílo vskutku nevšední. Nevšední pro každého, kdo zcela neokoral a neztratil ani nerezignoval na schopnost naslouchat, rozumět a pomáhat, skutečně pomáhat každému, kdo trpí a strádá. (19.09.2011)