Hannah Montana

S tímto filmem jsem se vrátil o 7 let zpátky, kdy jsem býval nemalým fanouškem Miley a kdy i ona byla v té době ještě normální (ne jako dnes, což je poměrně velká škoda). Samozřejmě mě přepadla dávka nemalé nostalgie, ale film jako takový mi taky nepřišel špatný. Nějaká ta romantika, lehce trapný, leč místy dobrý humor a zajímavá pointa, i když bez logického podkladu. I tak, už jen proto, čím jsem kdysi byl a tudíž jak na mě film zapůsobil, uděluji průměrné hodnocení. (08.08.2015)

Toto je pěkně ujebaný film. Uplné klišé, všecko špatně - scénář,herci,režie(jako o té režii si nejsem moc jist, zas takový odborník nejsem, ale můj laický názor je, že to je prostě fakt špatný. Já bych to natočil líp, ze života:D! Proč jsem dal jednu hvězdičku? To vám bylo tak. Konal sem tam nějaký candrbál(epic slovo) a tata Hanky Montany zahrál jeho novou píseň, která bohužel byla chytlavá tak, že sem si ji stáhl. A Hanka pak na oplátku tatovi zahrála její nový song, který napsala v altánku, když byla smutná, a tož to byla taková ždímačka citová, že sem si ho stáhl taky. Takže proto. P.S. : Jebe mě, že její příjmení je Montana. Ještě aby si někdo pak myslel, že je příbuzná s největším gangsterem Tonym Montanou, fuck this shit!! (06.03.2013)

Kopanec do slabin všem, kteří si mysleli, že největší Disneyho zlo přestavuje zpívající Zac Efron v objetí Vanessy Hudgens. Hannah Montana možná netrhá ušní bubínky (na to jsou v MTV až příliš zkušení inženýři), ale všechno okolo je takový humus, že byste si měli vzít do kina pro jistotu náhradní oblečení, krabičku první pomoci a možná i pytlíky na zvracení. Ale dětem se to bude líbit. Vždyť je to barevné, hýbe se to a ještě to hýká jako koza v posledním tažení. (13.06.2009)

Oi, tak už to chápem. Po znovu pozretí som veľmi prekvapená, že skvost má vôbec tak vysoké hodnotenie. Napíšem spoiler, ale pri tomto filme je to celkom zbytočné. Je to tak predpokladateľné, že sa naozaj čudujem, že scenár nepísal postihnutý chlapec z materskej škôlky. Už samotný fakt, že si herečka nasadí parochňu a kvalitnejšie handry, pozerá sa "svojmu milému" do očí a on si nevšimne podobnosti nasvedčuje tomu, že je niekto retard. Slušné herecké obsadenie, na čele s rodinou Cyrus (podľa môjho názoru sa môžu pýšiť slušným talentom aj v oblasti hrania) rozkurvý čo sa dá, afektovane prehráva scény a pôsobí neprofesionálne. Hudba, pre mladých, ale úprimne, keby hlava povedala "show me what you've got", nevyhrali by sme. Odhalenie hlavnej hrdinky na konci by dopadlo podobne tak v paralelnom vesmíre, kde sú všetci slepí a s IQ húsenice. A ten záver? Vtip starý ako horkýže slíže. Čo k tomu povedať na záver? Nemala som to znovu pozerať a uchovať si ten pocit, ktorý som nadobudla keď som mala tak 11 rokov. A pritom taky dvojitý život nie je vôbec ohraná téma, žeby sa s ňou nedalo pracovať. (08.07.2021)

Pokusím se nepsat kritický, satirický, cynický příspěvek jako ostatní, kteří (z velké části právem) hází Hannah Montanu do odpadového hodnocení. Abych řekla pravdu, v poslední době chodím do kina na tři typy filmů. Ty první mě zajímají, odpočítávám dny do jejich premiéry a většinou si je hned po prvním shlédnutí zamiluju. Na ty druhé přichází čas v době, kdy v kině nejde žádný film z první kategorie a já mám přesto chuť na velkém plátně něco vidět, a vyberu tedy film, který se aspoň částečně jeví jako nadprůměr hodný pozornosti. Třetí typ jsou filmy, na které chodím čistě z recese se stejně naladěnými kamarády. Do první kategorie patřilo v poslední době třeba Gran Torino, do druhé Star Trek a jak jistě uhodnete, Hannah Montaně náleží třetí. Občas mám pocit, že dneska stačí studiu Disney sebrat průměrnou čtrnáctiletou holku z ulice, nalíčit ji tak, aby vypadala nejmíň jako dvacetiletá, obléknout ji do vyzývavých barevných oblečků, postavit ji na podium a děti podobně staré jako ona hlavní hrdinka budou šílet. Co na tom, že její písně byste nikdy nezahráli na pianu, protože nemají melodii, že ta úžasná holka zpívá hůř než vaše kamarádka sedící vedle vás a že se za filmový tanec dnes považuje skákání na místě a máchání rukama, pro jistotu natočené dvaceti kamerami z dvaceti úhlů, aby se to vždy dalo ve studiu sestříhat do nějaké patřičně cool podoby. Asi jsem šílenec, ale za hudební film považuju to, co lidi jako Bing Crosby, Frank Sinatra nebo Gene Kelly předváděli před půl stoletím a rozhodně ne to, o co se dnes snaží Hannah Montana. Víte, občas mě napadne... zkuste tenhle film hodit do černobílé barvy, seberte mu miliony dolarů, stovky komparzistů a stylisty herců, natočte ho v komorním prostředí a postarejte se o to, aby aspoň dvě písně byly provedené za minimálního doprovodu nebo bez kapely. Když tohle uděláte, nezbyde vám z Hannah Montany vůbec nic. (26.07.2009)