Wendy a Lucy

Až na úplnou kost čisté, lidské drama natočené se vší svou syrovostí a dopadem. Tomu se nedá říct ani odvaha, vydat se úplně sama s téměř nepojízdným vrakem a s minimem financí na cestu přes celé Spojené státy za lepším životem. To je bláznovství. Jste nikdo, nikoho nezajímáte, sami musíte pykat za své chyby, bojovat se svým strachem, s beznadějí, se zodpovědností za svého věrného psa a činit opravdu ta nejtěžší rozhodnutí ve vašem dosavadním životě. Překvapil mě závěr, ale tak ... člověk si může ledasco domyslet, že. (31.05.2015)

Michelle Williamsová si mě povodila, její Wendy mě dojala i rozesmutnila, mladá žena bez domova, bez zázemí, bez práce, bez auta, to musí být strašně těžké protloukat se životem sám/sama.. Kelly Reichardtová nám naservírovala deziluzi amerického snu takovým způsobem, že se mi dostala pod kůži a jsem si jistá tím, že v myšlenkách se k tomuto filmu budu ještě dlouho vracet.. (08.10.2022)

Verdikt: Typický nezávislý festivalový film, u kterého se při osamoceném sledování ve Vašem pokoji budete docela nudit (pokud si ke konzumaci nepřipravíte určité substance pro povzbuzení mysli). Obsah filmu je totiž prostinký jak Prostáček Jack a jednalo by se maximálně o 10 minutovou součást tématicky podobného, avšak komplexnějšího Útěku do divočiny. Wendy (hl. hrdinka) nemá moc peněz a jede s Lucy (její fenka) směr Aljaška. V jednom zapadákově se jí porouchá auto, kvůli krádeži konzervy v místním supermarketu se dostane za mříže a ztratí se jí Lucy. Po zbytek krátkého filmu se snaží opravit auto, najít Lucy a vyrazit dále na sever. Nic moc k zaujmutí, že ano. Své kouzlo však Wendy and Lucy přesto má... (16.03.2009)

Režisérka Kelly Reichardt patrí k pozoruhodným zjavom súčasného amerického nezávislého filmu. Po tom, čo som si so záujmom pozrel jej film Stará radosť, som dal šancu aj jej ďalšiemu dielu, netradičnej dráme Wendy a Lucy. A urobil som dobre, pretože ma čakal nečakane silný a pôsobivý zážitok. Jednoduchosť celého príbehu je tu prednosťou a film je mimoriadne emocionálnym zážitkom o existenčnej tiesni, ako aj odvrátenou stránkou „absolútnej slobody“. Michelle Williams navyše v hlavnej úlohe predvádza famózny výkon. (24.04.2019)

Mladé ženě bez domova a bez práce (a bez minulosti, o které bychom věděli) zůstalo v důsledku ekonomické krize pouze auto a pes, fena Lucy. Auto se porouchalo a oprava bude zřejmě stát víc, než si může dovolit (nemůže si dovolit nic). Když se Wendy v supermarketu pokusí pro Lucy ukrást pár konzerv s psím žrádlem, je zadržena a odvezena na policii. Po návratu k obchodu zjišťuje, že Lucy zmizela. Nemá peníze, auto ani psa. Jediné, co jí zbývá, je naděje, že najde psa i práci a nebude muset ustavičně řešit, kde složit hlavu a jak získat něco k snědku. Chmurné sociální drama se vyznačuje poměrně volnou dramaturgií, vytvářející dojem, že hrdinka pouze reaguje na situace, které se jí přihodí, namísto toho, aby sledovala určitý cíl a naplňovala tím větší scenáristický plán. Interakce Wendy s okolím, zohledňovaným i zásluhou distancovaného snímání Michelle Williams a ambientních zvuků (nahrazujících nondiegetickou hudbu), je přitom klíčová. Pomáhá pochopit proč je film řazen do cyklu neo-neorealistických dramat o hrdinech žijících, zpravidla vinou systému, v němž pro ně není místo, v ustavičné nejistotě, jak přežijí den a co s nimi bude dál (viz také filmy Debry Granik a Courtney Hunt). Samozřejmě nejde o nahodilé vršení okamžiků (stejně jako o něj nešlo v poměrně klasicky vystavěných filmech italského neorealismu). Reichardt pouze dokáže z jednoduchých scén, zpravidla podrobně zachycujících určitý proces, budovat emocionálně vrstevnaté vyprávění, přenášející na nás alespoň část existenční tíhy jejích hrdinek. Její filmy jsou nenápadné, zdánlivě se v nich nic nestane a na rozdíl od jiných festivalových dramat nenabízejí výraznou pointu nebo katarzi, ale svou pravdivostí, přesností a melancholickou náladou se vám dokážou pomalu dostat pod kůži a zůstat s vámi ještě dlouho po skončení. 80% (11.05.2021)