Valčík s Bašírem

Dynamika animace prolnutá s perfektním soundtrackem, strhujícím půdorys o hledání vlastní paměti prosycený životním pocitem a postojem ne nepodobným americké reflexi Vietnamu v 80. letech. Neustále to jiskří kdesi na hranici dokumentárnosti a animáckého artu (estetika obrazu je moderní, jednoduchá a neskonale působivá). Co je však na Baširovi nejlepší? Určitě jednoduchá metafora a narativní trik v jedné figuře – hledání paměti jako malování, prostředkování traumat "vzdalujícím objektivem" animace... a nakonec zhroucení všech bariér tváří tvář drastické realitě. To, že ona "realita" je totožná s tím, co denně sledujeme s výrazem nezúčastněných pozorovatelů v přívalech zpráv, je jen sarkastický podtón jako malý velký bonus filmu. Valčík s Bašírem vrcholí tak působivě jako málokterý válečný film. Ari Folman bravo! (26.01.2009)

Mrazení v zádech mám ještě teď - pár hodin po projekci. Sice s Persepolisem mají společného jen Blízký východ, to je ale tak všechno. Pro mě je to zcela odlišný film, jak příběhem, tak svou animací. O událostech v Libanonu a Bejrůtu jsem doposud mnoho nevěděl. Je to taková válka ve Vietnamu přesunutá na blízký východ. Už od první minuty si můžete spolu s animací užívat skvělé zvukové efekty a hlavně hudbu. Ta vás doprovází po celou dobu filmu. Ať už v tichém podání jako podkres nebo na plný pecky jako součást děje. Jediné ticho nastane v závěrečný minutě filmu a vy v sále slyšíte najednou vlastní tlukot srdce. Animace je sice "jednoduchá", ale dokonale zpracovaná a vy si můžete vychutnat každý detail. Příkladem mohou být scény s psychiatrem, kde si vždy v pozadí hraje dítě. Nebo samotné vystupování nahých vojáků z moře, které se ve filmu opakuje a kolem kterého se celý film točí. Teprve až v druhé polovině filmu zjistíte, proč se film jmenuje Valčík s Bašírem a musím uznat, že lepší název se pro tenhle film nedal vymyslet. Ta scéna kdy se opravdu tančí valčík s Bašírem (Libanonský prezident) je nezapomenutelná a pro tenhle film symbolická stejně, jako je symbol poupě pro film Občan Kane. (22.01.2009)

Režisér Ari Folman se vytasil s několika vpravdě geniálními nápady, ať už obsahovými = vypravěčský styl rozpomínání se, kdy si jednotlivé střípky vzpomínek musí společně s hlavním hrdinou poskládat do konečného celku i divák, a nebo formálními = ohromě sugestivní a hravá animace. Závěr pak na mě dolehl naprosto nekompromisně. Neviděla jsem japonské Okuribito, které získalo letošního (2008) Oscara za neanglicky mluvený film... ale dost možná ho "Valčíku" vyfouklo jen velmi těsně. (06.03.2009)

Valčík s Bašírem aneb válka je svinstvo po xx-té, tentokrát v animované podobě. A právě vizuální stránka je největším plusem filmu, který klade důraz především na atmosféru a emoce. Bytelná základna silného tématu má trhliny v kolísavém tempu vyprávění, kdy scény pomalé střídají scény šouravé až nehybné. Nechybí spousta kecání, co mi intonací znělo jako by všichni mluvili po požvýkání hrsti thorazinu... ale co já vím, možná to pro dabéry s Davidovou hvězdou byly hotové cituplné výlevy, jiný kraj - jiný mrav, vždyť třeba takoví Japonci zuřivě ječí, když upřímně děkují své milované za skvělou ranní trtkačku. Je na co koukat, je nad čím přemýšlet a určitě se nebudu vyhýbat repríze, přesto mě to úplně do mých vrzavých kolen nedostalo. 75% (12.09.2011)

VALČÍK S BAŠÍREM nedosahuje emociální působivosti a drtivosti jako REDACTED, ve kterém se vyprávělo o mediální (re)prezentaci války, ale jako kombinace animovaného filmu s dokumentem se jedná o velice důslednou podívanou, jež ale nedrží moc pohromadě. Zaujme již nápad rekonstruovat paměť prostřednictvím animace, protože si i neexistující vzpomínky vytvoříme na základě podnětů, ale chybí mi větší pohrávání si s divákem (jako je tomu ve scéně rozhovoru o fotografii z lunaparku, kdy v druhém plánu onen lunapark můžeme vidět - nebo jsem si ho tam přimyslel?). Zamlouvá se mi vypravěčská důslednost a důmyslnost, což je něco, na co dojela také nezvykle animovaná, k politickým otázkám se vyjadřující Satrapiová v PERSEPOLIS, ale takové Linklaterovy filmy jako WAKING LIFE či SCENNER DARKLY na mě více dýchnou atmosférou a donutí se zamyslet. A osobně mám problém s přístupem hlavního hrdiny, kdy buď otřesné zážitky vytěsní, nebo nad nimi smutní. 8+/10 (19.02.2009)