Sedm světel

Dokument svědčí z první ruky o krutosti nelidské mašinérie, která člověka dohnala na kraj smrti, kdy vážil 25 kilo, v koncentračním táboře polehával téměř jako v márnici, spal během pochodu smrti a kradl chleba pro hladové dítě. Svědčí i o nezdolnosti těch, kteří dokázali přežít nebo se postavit na odpor „vyhlazení“. Pro takové lidi není příjemné vidět opětovný vzestup podporovatelů nacizmu. (28.01.2012)

Jedním slovem velmi silný dokument! Obří práce nashromáždit veškerou faktografii. Je zde, v některých příspěvcích kritizována jistá klasičnost dokumentu. Já jsem ji naopak velmi oceňoval. Olga Sommerová je pokorně v pozadí a nechává mluvit především ony ženy a jejich zkušenosti s vraždící nacistickou mašinérií. Jakékoliv přemýšlení nad nějakou ozvláštňující formou by zde nebylo na místě. Pro mne je to dokumentární práce v nejčistší formě. (25.02.2014)

Zážitek z tohoto filmu je u mě umocněn tím, že film jsem zhlédnul v přítomnosti jak režisérky Olgy Sommerové, která nejen mě ale i ostatním posluchačům, uvedla film a poté i po konci okomentovala filmový materiál, ale hlavně také v přítomnosti osoby, jež sama prožila, co bylo ve filmu. Měl jsem tu čest poznat paní Martu Kottovou, stále vitální ženu narozenou v roce 1929, která nám po skončení filmu sdělila mnoho zajímavého o životě v holocaustu. Samotný film nám pouze nastínil situaci, jež zažili 4 ženy, ale i to je samozřejmě velice poutavé. Ve snímku na nás dýchne atmosféra doby. Bohužel strašné útrapy židů si nejvíce uvědomíme snad jen z fotografií z koncentráků. Plusem určitě je, že režisérce se podařilo zveřejnit propagační materiál nacistů pro idilické mětečko v Terezíně, kde si židé žijí v krásném prostředí, děti si spokojeně hrají...ale realita je poté v jiných koncentračních táborech bohužel zcela jiná......film je ukončen větou 105 ti leté pamětnice, která nám řekne i po svém strastiplném osudu, jak život a dlohověkost je nádherná a stojí za to žít.... (19.11.2008)

Ano, velmi, nesmírně silný dokument. Chvílemi se mi nedařilo udržovat si citový odstup (kdybych ho vůbec neměla "zapnutý", nesnesla bych víc než 5 minut). V závěru jedna z žen, které TO přežily, sleduje v TV záběry z průvodu neonacistů - a typicky jej tvoří 99 procent mužů. Pak zapochybuje, zda se lidstvo někdy vůbec může už konečně poučit ze své historie, ze svých vlastních průserů - a nevidí moc nadějí. Já také ne, jediná a zcela nerealistická cesta je - oslabení mužského a posílení ženského principu. Zrušení aspoň těch nejhorších forem "chlapismu". Protože dějiny válek, dějiny krutosti jsou vaše dílo, že, hoši... Neumíte si vážit života, protože ho neumíte vytvořit. (29.01.2012)

Poutavé a smutné vyprávění několika židovských žen, přeživších nacistické pronásledování a věznění, tím i samo o sobě zajímavé a poučné téma - bohužel ovšem v nepříliš zajímavě provedeném dokumentu. Škoda, že O.S. nabídla zase jen další subjektivní výpovědi pamětníků v rutinním televizním zpracování. - - - - - (Poprvé viděno 1.5.2008 na ČT2, komentář zde jako třetí - 1.5.2008) (01.05.2008)