Zažít Woodstock

Beautiful je slovo, ktoré Taking Woodstock charakterizuje v každom smere. Geniálny scenár plný zákulisných vychytáviek, geniálni herci stvárňujúci vrstevnaté charaktery, emocionálna katarzia a myšlienková hĺbka, to všetko je dokonalým doplnkom monumentálnej dokumentárnej sondy z miesta činu zo 70. roku... alebo oná sonda je doplnkom tohto kusu povznášajúcej kinematografie? Ťažko povedať. Ang Lee, tak ako svojho času festival samotný, prevyšuje osobné útrapy jedincov a ťaživú spoločenskú situáciu oslavou hudby, slobody a mieru a očisťuje diváka, ktorý by predal aj obličku, aby mohol zažiť Woodstock (ak už nie pod stageom, tak aspoň zákulisne, ako hlavný hrdina filmu Elliot). (9/10) (11.04.2014)

Líp to natočit nešlo. Far Out. -- Tenhle "pohled z boku" a ještě s hlavní postavou, která se mezi hippies neřadí, se mi líbil moc. Právě proto, že nejede podle toho nejjednoduššího, nejočekávanějšího ( viz koment Che Guevara) a imho taky nejzbytečnějšího konceptu. Ztotožnění s hlavní postavou vysoké, i když má všechny předpoklady abych ho odstřelil jako nezajímavou postavu. A několik magických scén se taky najde. 90%. (06.12.2009)

Do hudobných komédií moc nerobím, menej robím asi len do včiel, no režisér Ang Lee mi dával nádej, že sa nemusím obávať sklamania. Nenatočil žiadnu buranskú akciu aka fanúšik SW či ST a nespoliehal sa ani na grgy a prdy hlavných postáv, ale ponúkol nenáročnú lajtku zo života hippies. Na koncert sa síce divák nedostane, hudby si užije poskromne, záchvaty smiechu tiež nehrozia, no atmosféru doby za pomoci dokonalej výpravy znázornil znamenite a výber hercov sa tiež nedá veľmi ošomrať. Nakoniec som zatúžil aj ja zažiť Woodstock a byť aspoň na tie dva dni Dieťaťom kvetov. Spokojnosť. (16.01.2010)

Zažít Woodstock…ale úplně jinak, než bychom čekali. V novém filmu Anga Lee sledujeme tento veleznámý festival z perspektivy hrstky lidí, kteří se zasloužili o jeho uspořádání. Přímý pohled na dění na pódiu se divákovi spolu s hlavní postavou naskytne pouze jedinkrát a to skrze perspektivu pokřivenou účinky LSD (v divákově případě skrze nápaditou grafickou deformaci obrazu). Hlavním tématem Leeova filmu není samotný Woodstock, ale aplikace liberální ideologie na kapitalistické americké městečko právě skrze tento koncert. Lee je v tomto směru umírněný, netvoří nijak velká dramata a spíše se zaměřuje na nabourávání každodenní všednosti, přičemž výsledný film by se dal označit za lokální melodrama lehce se otírající o dobová témata (vietnamské trauma, sexuální revoluce a s ní spojená homosexualita,…), které osciluje mezi několika více či méně výstředními postavami, jejichž příběhy řeší pouze nahodile vzhledem k vývoji děje.___ Formálně je Angův Woodstock velmi uvědomělý, poukazuje na tehdejší dobové filmy a v nemalé míře je v něm užito několikanásobného splitscreenu, který se vyskytoval i v samotném dokumentu Woodstock a Lee s ním pracoval již v nedoceněném Hulkovi. Dobová atmosféra je perfektní, stejně tak i atmosféra probíhající velké události. Ang Lee opět točí po svém bez ohledu na očekávání průměrného diváka, který může Zažít Woodstock označit za vyprázdněnou nudu, já tento názor ale nesdílím Leeho pomalý styl vyprávění oceňuji. 85% (19.01.2010)

V popisu filmu jsou žánry komedie a hudební. Podle mě to není komedie a už vůbec to není hudební film. O hudbu jako takovou tady vůbec nejde, i onen koncert je spíš v pozadí toho šílenství, kdy do bezvýznamného městečka přijela na několik dní půlka Ameriky. Šílenství, co zažehl nevýraznej židovskej kluk, jehož matka se stále nevypořádala s nacistickou minulostí Evropy, i protože její syn je malá snědá židovská bytost a ještě ke všemu buzík, no to by byl pro nácky materiál. (02.06.2013)