Agora

…a protože se všichni nepomlátili, tlučou se dodnes. Jen s tím rozdílem, že kameny a klacky už dávno nefrčí a vystřídaly je mnohem „vyspělejší“ zbraně. Ach jo. Smekám před Amenábarem scénáristou i Amenábarem režisérem, neboť se mu podařilo dát dohromady film, jemuž nemám co vytknout. O aktuálnosti jeho myšlenky není třeba dlouho přemýšlet, stejně tak jsou zbytečné i úvahy, jestli Rachel Weisz lépe vypadá nebo hraje (je to pochopitelně remíza), Marianelliho soundtrack jsem si zamiloval už dávno… Naprosto mě však ohromilo, jak Agora vypadá. Dechberoucí letecké záběry žijící Alexandrie prokládá režisér úžasnými vesmírnými pohledy na Zemi a snad nám tím chce naznačit, že ten zmatek, který se dole děje, opravdu někdo sleduje… No… Pokud by tomu tak bylo, zajímalo by mě, jestli se ten někdo pobaveně šklebí, nebo jestli kroutí hlavou a zoufale si mne vrásčité čelo. (19.11.2011)

Nakonec bych řekl, že je film ke křesťanství ještě docela shovívavý. A že by se o tom dalo natočit hodně, křesťanství na konci římské říše už bylo natolik pevné, že si mohlo dovolit bojovat nejen s pohany, ale i mezi sebou navzájem (Ariáni a Nikajci, a nevynechejme samozřejmě ani ještě fanatičtější donatisty). Kdybych si měl vybrat postavu, na níž bych demonstroval zánik jednoho světa a vznik nového, vybral bych si spíš posledního velkého císaře Juliána, křesťany později nazvaného Apostata neboli Odpadlík. Abych ale úplně neodpadl od filmu. Amenábar je pro mě současnou evropskou režisérskou jedničkou, o čemž svědčí vychytávky jako nájezdy kamery z vesmíru, snímání davových scén z výšky a další výborné nápady. Příběh je ovšem nutno brát samozřejmě ve vztahu ke skutečnosti jako autorskou licenci. Bohužel se nevyvaroval klasického nešvaru a sice milostné zápletky (byť nenaplněné) za každou cenu (ať je film o čemkoli). V takovém příběhu to fakt zdržuje od podstatného (koneckonců Hypátii bylo v době zavraždění asi 50). Uvítal bych podstatně syrovější pojetí více o střetu myšlenek a intelektu. Oceňuju ovšem ten postřeh filmu, že nakonec je největším nepřítelem poznání náboženská jistota (což platí pro jakékoli vyznání), která svět kriticky nezkoumá, ale předkládá nezpochybnitelná tvrzení (viz slavný výrok Douglase Adamse). A ano, líbilo se mi to. (24.07.2010)

Kdepak elipsa. Kružnice se středem H vepsaná v trojúhelníku o stranách a = nekompatibilita náboženství, kvůli fanatismu a ignorantství často neslučitelných s rozumem, b = racionalita, fascinace vědou, touha po poznání a c = student a otrok v milostném vzplanutí k ženě, která jim oplácí netečností. Apropo, když na vás doma čeká cynický buldozer preferující protřepané drinky, nemohou vás ty dvě slabošská přetrhdíla vzrušovat.. Amenábar to narýsoval sympaticky stroze a se zajímavými perspektivami (třeba ta ptačí při křepčení lůzy), nicméně příště by to chtělo méně gumování a ostřejší tužku.. (24.05.2021)

Snímek jsem hltal hlavně z historického hlediska. Ne vždy se podaří aby se člověk dozvěděl i něco podstatného z historie. Tady je řeč o 4. století našeho letopočtu. Rozhodně si o Alexandrii té doby ještě něco přečtu na wikipedii. Film měl své silné momenty, čekal jsem ovšem více akce. Jsem holt nenapravitelný, ale to obléhání knihovny mohlo klidně trvat i hodinku. Film je zajímavě rozdělen na dvě poloviny, kdy hlavně v první sledujeme naše hrdiny ve školních lavicích a v té druhé se stavají docela významnými postavami. Film má jistojistě vysoké ambice, ale já jej nemohu řadit po bok například Kingdom of Heaven. (20.05.2011)

Agora je sám o sobě dost důležitý film, který vypráví příběh o křesťanství. Jak začalo, co způsobilo, a hlavně kdo dal ten první podnět v Římě, aby vůbec mělo nějakou šanci se trošičku rozvést. Film sám o sobě je to parádní. Kdybych se u něj v jistých chvílích nenudil, možná bych mu dal i plný počet. Je totiž naprosto parádně natočenej a pojednává o jednom z nejdůležitějším náboženství nejlíp jak může...třeba ty kulisy. Ty bych v Hollywoodu nejradši nechal jako muzeum a multikulturní zážitek pro Američana. Škoda jen, že jsou z 99ti procent digitální. (14.08.2010)