Vzájemná objetí

V poklidném tempu za přítomnosti temné atmosféry a vlhkého počasí nám David Hollander předkládá své drama..příběh o dvou vraždách a několika svatbách..příběh není tuctový, sice trochu bez akce, ale mě oslovil..po Butterfly effect jsem se do Kutchera zrovna nezamiloval, o to víc mě uspokojil nyní..Michelle po třetí v řadě svede mladého kluka, už se těším na nějaký jiný úkol..překvapivá spokojenost.. (16.08.2010)

Je to smutné, ale atmosféra dojímavého vyrovnávání se s náhlou ztrátou se tak nějak nevydařila. Kutcher tomu nepomohl, i když Pfeiffer se snaží. Když chce žena středního věku udělat ze svého dvacetiletého náhodného milence otce svému dospívajícímu postiženému synovi, je to spíš zoufalý než životanosný nápad. Kdyby to vycházelo z charakteru ženské hrdinky, mohlo to být vyjádřením její rozhozené psychiky. Jenomže se zdá, že to tvůrci mysleli zcela vážně. Což je průšvih. A taky je to příspěvek k debatě o držení zbraní. (29.10.2017)

Na drama necekane klidne tempo a spousta peknych detailnich zaberu, ktere umocnuji emoce. Ashton byl vyborny, i kdyz mel skoro porad na hlave cepici nebo kureci prevlek a chodil tak, jako by mel v zadku rozevreny destnik. Musim vyzdvihnout i postavu neslysiciho Claye, ktereho vyborne ztvarnil Spencer Hudson. Prijemne prekvapeni s prijemnou hudbou. (13.01.2012)

Na povídku Mansion of the Hill Ricka Moodyho si asi nechám zajít chuť, neb to není příliš překládaný autor. Ale jsem ráda, že jsem si s filmem počkala. Příběh lidí, které dala dohromady zkušenost se smrtí blízké osoby, je silný psychologický zážitek. Je tedy dobré být v takovém rozpoložení, které vám dovolí se do příběhu ponořit bez předsudků. Žádné velkoměsto, žádné atrakce, jen malé herecké koncerty Michelle Pfeiffer, Ashtona Kutchera a Kathy Bates. (22.05.2018)

Film s hodně vážným námětem - jak se člověk má vyrovnat se ztrátou blízkého, který navíc zemřel násilnou smrtí? Michelle Pfeiffer jako vždy velmi krásná a křehká, Ashton Kutcher - no, sice ho mám zařazeného v kategorii neherce, ale této role se kupodivu zhostil docela dobře. Role mladého kluka, který do svých dvacetičtyř let žil jenom studiem a zápasením a najednou zažívá poprvé velké emocionální otřesy (smrt sestry, vztah se starší ženou), mu docela sedla a to, jak se to v něm pere, bylo vidět hlavně v jeho očích. Osobně mě ale nejvíce zaujala Kathy Bates, její smutek mi dával hodně zabrat. Hollander si libuje v dlouhých a detailních záběrech (obličeje herců máme před sebou téměř přes celou obrazovku), Jóhansson sestavil výborný soundtrack, ale přesto to jako celek nevybočuje nad průměr. (06.12.2011)