Drive

Terapie, díl tři. Hype hraničící s absurditou. Absolutně prázdná nuda, jednou přerušená slušnou honičkou a dvakrát nebo třikrát přehnaně krvavou scénou. Mezi tím chodí Ryan Gosling a vrhá pohled "po tomhle záběru se fakt už pudu vysrat", který tu a tam vystřídá výrazem "paní máte loštomilouškého chlapešta". Možná to není úplně jeho vina, protože mu to předepisuje scénář, ale našlo by se snad pár herců, jejichž charisma by utáhlo málomluvnýho drsňáka, kterej taje pod, ehm, teplými pohledy sousedky a jejího synáčka. O děj tu moc nejde, ten se jen občas prodere zpod deky, pod kterou ho drží - no, to - jo, umění. Pod uměním si zde třeba představit dlouhý zoufale prázdný záběry na dlouhej, zoufale bezvýraznej obličej hlavního postaváka a sem tam obdobně prázdnou větu nebo dialog. Jednání tu nemá logiku - např. nevíme, proč vlastně hlavní hrdina je na šikmý ploše, zjevně ho to nijak netěší, přitom k tomu zároveň neni nijak existenčně nucenej ani mu to nepřináší nějakej echtovní zisk. Stejně tak jeho pozdější protivníci postupujou často v rozporu se zdravým rozumem a korunu tomu nasazuje výtah, jehož cesta mezi čtvrtým patrem a garáží trvá asi třetinu filmu. Jo vono je to vlastně vo melancholii. Tak to prosím zábavu, přátele, v horším případě chlast a a antidepresiva, ne hluboký mlčení. A teď si jdu hrát s angličáky, brm brm. (15.09.2011)

,,JSEM ŘIDIČ“....... /// Vytváří stejný hodnoty jako Frank. Dokonce je to i drsnej dobrák s citem pro jízdu. A shodou náhod se taky dostane do prekérky. Sice až po 50ti minutách, ale co, děj (nějak extra) nenudí a to čekání se (v podstatě) vyplatí. Drive totiž není žádná akční jízda, ze který po přepnutí z ,,Růžovky“ nespustíte bulvu. Jde o pomalu plynoucí film s lehce konverzujícím R.Goslingeem, kterej budete díky jeho tempu milovat, nebo nenávidět. 3a½! (Což je celkem dost, když vezmu v potaz, že elektronickej soundtrack a R. Gosling jdou celkem mimo mě.) /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Jsem jako lovec. Stejně jako on miluje čekání na zvíře, tak i já miluju čekání na akci. 2.) Po uspěchaným a hektickým dnu, se chcu u filmu uklidnit. 3.) Thx za titule ,,petkaKOV“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ** NAPĚTÍ * (30.11.2011)

Hypnotická atmosféra která vám protéká přes obrazovku a hladí vás po celém těle - na konci vám vleze pod kůži. Film, který se bude ve vašich myšlenkách pomalu rozkládat a bude pro vás stále dokonalejší. _______ Pomalé tempo, záběr po záběru, art, temná hudba v pozadí, ticho, linka vášnivého dotyku, zpomalené záběry, myšlenky. _______ Perfektní práce s kamerou, hudbou (Nightcall, Under Your Spell, A Real Hero), střihem, nádherné režií Nicolase Refna, geniální práci s herci a divákem dělá s DRIVE už nyní referenční ukázku filmového postupu. DRIVE vyplouvá do sbírky kultovních filmů, a pokud půjdete stejným směrem, připravte si zatraceně vysoké hodnocení. (07.04.2012)

Ryan Gosling, ze kterého údajně vlhne i suchý beton, si střihl perfektní roli nemluvného autisty, jehož genitálie očividně nejsou kompatibilní se standardními prototypy kund, proto se snaží holce přivodit orgasmus tím, že ji vozí po kanálech. Jeho repertoár obsahuje hned celé dva typy výrazů; první je "tvářím se jako piča" a druhý "tvářím se jako piča, ale je tma, takže to nejde vidět", a když už se nešťastník pokusí o úsměv, vypadá jako Macaulay Culkin na kokainu. Nuda na druhou krát tři a v závěru nám parta neandrtálců na tři vteřiny velkoryse zašermuje pistolkama a nožíkama, aby se jako neřeklo, nicméně děj je předvídatelný asi jako pedofil na dětském hřišti. Což o to, on si i metamfetaminový král jen tak mimochodem odskočil na roli nebetyčného debila. A abych nebyl za úplného génia, který by to všechno natočil daleko líp a tady to jen pomlouvá, protože nikdy nic nedokázal a všem jen strašně závidí, tak jsem asi dvě hodiny přemýšlel nad tím, že bych tam lupnul jednu hvězdu za tu vysoce šukézní prcinu s perfektníma kozama, ze který mi celou dobu stál stožár, ale bohužel tam žádná nebyla. (16.05.2014)

Zářící noční Los Angeles, elektronická hudba a herci v příběhu Jamese Sallise dávají dohromady úchvatnou podívanou, která se mi vryje hluboko do paměti. Z pasivního pohledu sledujeme řidiče, jenž nevyjadřuje své emoce mimikou, ale svými činy. Ať už prostřednictvím auta či jiných nástrojů. Pro mě jeden z nejpřekvapivějších filmů roku. (06.09.2011)