Drive

Drive je slušným výplodkem mezi Davidem Lynchem a Samem Raimim. Hudba Angela Badalamentiho k tomu Lynchovi prostě vybízí. Nevím, proč je tady napsán nějaký Martinez. Nicméně, film Drive evokuje táhlou poetickou náladou a pak krátce a stroze zabředne do syrovosti a odhalenosti násilí. V hudbě by se tomu říkalo jazz/grindcore. Tento film byl tedy žánrově smíšený a tak i mé pocity byly smíšené. Nakonec to nebyl ani akční odvaz ani poetická romantika. Nakonec to nebylo pět hvězd ani odpad. (15.11.2011)

Tak to budu rozdýchávat ještě hodně dlouho. Mlčenlivý řidič diváka ihned vytrhne z reality a noční jízdy městem za doprovodu podmanivého soundtracku jsou přímo hypnotizující. Komplikovanost hlavní postavy mi připomněla geniálního Taxikáře a dovolím si tvrdit, že Drive je ještě o chlup působivější. Gosling nepotřebuje mluvit, vystačí si s pohledy a gesty, a přesto se člověk dozví všechno podstatné. Už teď je to pro mě jeden z nejzásadnějších filmů mého života. (30.09.2011)

Něco takového by chtěl možná točit Jarmusch, ale už na to nemá. Drive je hooodně pomalé, a s divnou hudbou. Líbilo se mi to moc. Klasický příběh je tu natočen přece jenom zase trochu jinak. Nejvíc se mi líbila asi ta úvodní řidičská "akce," jak se tam chytře schovával poldům. Každopádně realistickou Pusher trilogii Refn zatím stále nepřekonal. (24.11.2011)

To zase máme v profilu filmu lepkavo! Přeceňovaný audiovizuální nudil pan Refn defloroval Hollywood. Což o to, tentokrát je to film pěkný, takový barevný, ale kdybych se chtěl bavit soundtrackem, pestrými filtry a střihem, koupím si walkmana a strávím hodinu a půl v krejčovství pro homosexuály. Mít tohle tak čtyřicet minut, chytím si ho do ruky jako většina místních hloubavých estétu a mohutně tu vyvrcholím. Nicméně.... Úvodní scéna útěku je naprosto funtastická a já zíral s otevřevým konečníkem! Tedy pardon, chtěl jsem říct ústím. Poté však začne můj milovaný pan Gosling dělat cukrbliky na nějakou ohyzdnou kikinu a začíná "umění", které spočívá v tom, že někdo stojí nebo jede a v pětiminutových intervalech čumí do jednoho bodu. A tyto Refnoviny trvají tak hodinu. Je to jako kdybyste v galerii hleděli na jediný obraz. Po deseti minutách si řeknete, že to ten frajer napatlal fuckt hezky, barvy jsou barevné, kompozice výrazná a on to ze štětkama opravdu umí. Z toho postávání však chytnete do nohy křeč, která vás pustí až po padesáti minutách a vy nemáte jinou možnost, než počkat, až to přejde, abyste mohli odkráčet k východu. Barvy vám najednou připadají kýčovité, kompozice vás vyloženě sere a i ta štětka si začíná znuděně kontrolovat, jestli se jí někde neoprýskal lak na dlouhatánských umělých nehtech. Naštěstí závěrem zatočí pan Gosling se Smolíkovic kočkou*, a tak se i "blahoslavený" divák dočká trošky toho opravdu zdařilého "Akční / Krimi / Thriller", jak slibovali na plakátech! (*Poznámka autora: Pro ty později potracené, kteří patrně nebudou sto pochopit úžasnou hloubku a neuvěřitelnou vtipnost autorových metafor, se Smolíkovic kočka jmenovala Mafie). (03.10.2011)

Srovnávat toto s Kurýrem může jen někdo, komu straší v bývalém londýnském vězení u řeky Temže a jelikož mně tam straší taky, nabízím jiný příměr: Dánský táta Refn adoptoval nedomrlé nedochůdče Rychle a zběsile a tomu po letech soužití s bratry Taxi Driverem a A History of Violence dorostly koule i charisma.. Hypnotická záležitost dokonalého souznění hudby, ruchů i ticha s obrazem, úsporným a přitom naprosto přesným Goslingem a krásně civilními scénami sbližování v protikladu drsného ultranásilí. Člověk může odtušit, kam to celé směřuje a přitom každá další scéna, každý další záběr, překvapí svou stylovostí a originalitou. A co víc, duch asfaltové džungle z Mannovy perly Heat prostřednictvím taktovky dánského kralevice filmové formy zase nabyl vědomí.. Závěrem mi dovolte trochu vše shrnující rytmicky organizované poetiky: „V neblahém úmyslu zkřížíš-li cestu Driverovi v bundě se štírem vyšitým tmavě žlutou nití - jsi v řiti..“ (22.09.2011)