Režie:
Grant GeeScénář:
Jon SavageKamera:
Grant GeeHrají:
Peter Hook, Bernard Sumner, Anton Corbijn, Genesis P-Orridge, Richard H. Kirk, John Lydon (a.z.), Glen Matlock (a.z.), Steve Jones (a.z.), Ian Curtis (a.z.) (více)Obsahy(1)
Definitivní biografie legendární postpunkové kapely, představující řadu nikdy předtím neviděných koncertních záběrů a s bezprecedentní účastí tří pozůstalých členů kapely. Po uznávaném životopisném snímku Control o k záhubě odsouzenému zpěváku skupiny Joy Division Ianu Curtisovi, následuje pronikavý dokumentární film režiséra Granta Gee. Rozšiřuje úhel pohledu na celou kapelu a na město, které ji zplodilo – postindustriální anglickou metropoli zvanou Manchester. Snímek obsahuje řadu nikdy neviděných koncertních záběrů, nově objevené zvukové nahrávky a bezprecedentní účast tří zbývajících členů kapely, jimiž jsou Bernard Sumner, Peter Hook a Stephen Morris, kteří později založili skupinu New Order. Definitivní příběh legendárních Joy Division zachycuje vzrušující vzestup kapely, tragédii jejího konce, i její trvalý hudební a kulturní odkaz. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (28)
Jeden dokument, jedna hudební skupina z jednoho města a jedna obrovská silná a pohlcující atmosféra, která se kolem jejich hudby vznáší i po smrti slavného Curtise. Vzpomínky na život skupiny i jednotlivých jejích členů jsou prokládány slavnými písněmi, ukázkami z koncertů a poetickými záběry na místo, kde to všechno začalo. Dokument zachycující život i mánii okolo Joy Division, které ve stejném roce připomněl i hraný film Anton Corbijna Control, sice nepřináší nic moc nového, ale aspoň pro tu ianovsky-manchesterskou atmosféru jej stojí za to vidět. ()
Joy Division je pre mňa jednou veľkou záhadou. Počúvam ich tak maximálne raz za rok a vždy pri ich počúvaní zažívam ťažko definovateľnú zmes emócií. Ak sa máme baviť o emocionálnej melancholickej "ťažkej" hudbe, tak paradoxne v tomto smere mám z JD oveľa väčšiu "depku" ako z 99,9% všetkých funeral doomových kapiel. Asi preto, že i Curtis to všetko žil, žiadna póza, len čisté utrpenie, Práve všetko okolo Iana Curtisa mi príde fascinujúce, silné a zimomriavkové... Control ma emocionálne "sundal", pri/po tomto dokumente som mal opäť zimomriavky...Vravím, fenomén títo JD:) ()
Bezesporu nejzásadnější dark kapela s neotřelým depresivním soundem konce 70.let. Epileptický Curtis se svým elektrizujícím pódiovým tancem a ponurým hlasem káže potemnělé texty a bažinná basa Petera Hooka rovněž poučila mnohé studenty zvuku, ovšem také novátorské bustery kytaristy Summera a experimentující bicí Morrise vyzdvižené jako sólový nástroj. To vše dělá z kapely naprostý kult, který ovlivnil budoucí kapely jako Cure, Banshees, P.I.L., nebo Depeche Mode. Velká škoda ztráty psychicky nemocného frontmana, který se v roce 1980 rozloučil a spáchal sebevraždu v sobotu 17. května 1980, kdy se večer vracel domů a poslal manželku Deborah spát k rodičům. Díval se na film Wernera Herzoga Stroszek o německém skladateli, který odjede do USA, je pohlcen a zdeptán tamní cizorodou kulturou a nakonec spáchá sebevraždu. Poslední věta ve filmu zní: ¨V tramvaji je mrtvý člověk a ta holka pořád tančí...¨. Když Deborah odešla, byla neděle, osmnáctého, brzy nad ránem. Ian si pouštěl pořád dokola album Iggyho Popa - The Idiot. Napsal vzkaz pro Deborah (¨Přál bych si, abych už byl mrtvý. Nemůžu to dál vydržet.¨), odešel do kuchyně, uvázal si kolem krku a tyče na šaty mašli a skočil. Deborah ho našla kolem poledne dalšího dne. Jakékoli pokusy o oživení byly v té době už bezpředmětné. Peter Hook: ¨Největší tragédií na Ianově smrti je, že strašně chtěl být slavný. Ale prošvihl to... o týden.¨ ()
Podmanivé dílo a pro jakéhokoli, i sebemenšího, fanouška Joy Division opojnost sama. Popis jednoho chmurného města s industriální budoucností zachycena očima a literárními obrazy přenesené do písní Ianem Curtisem. Nesouhlasím s názorem, že tento dokument je pouze o Ianovi, ale rozebírá problematiku JD obecně a to, že byl Ian Curtis klíčovou osobností a hybnou silou kapely, hraje v její historii podstatnou roli, nehledě na to, že s jeho smrtí kapela de facto skončila (New Order je nová kapela!) Joy Division prostě hráli víc žlutě než ostatní kapely a Ianovi texty jsou depresivně fascinující. Jeden z nejlepší dokumentů, které jsem kdy viděl, což prohlašuji jen mírně zaujatě! ()
Dokument mě vtáhl do atmosféry a s ubíhájící minutáží více a více mrazí. Jinak to být postaveno ani nemohlo, přeci jen jedná se o jednu z nejtemnějších kapel co jsem kdy poznal. Budu muset více prozkoumat texty...Ian byl básník se vším všudy a díky svému osudu někdy i zastiňuje neméně talentované kolegy z kapely...Stále považuju Unknown Pleasures za jejich nejlepší dílo :) ()
Galerie (9)
Photo © MFA
Reklama