Čas umírat

Danuta Szaflarska je tak charismatická a krásná ženská, plná elánu i v jejím úctyhodném věku a ještě k tomu dokonalá herečka! K tomu nádherný zástupce Border Colie (i přesto že je nemám ráda) a černobíle laděná kamera tvoří nádherný snímek. PS: Ta tlustá velryba je vážně odporná a protivná od pohledu. (06.01.2015)

Paní Aniela okouzlí už svým prvím výstupem u lékařky. Film je úžasně natočený, kamera se rozostřuje přes tlusté sklo, zabírá inteligentví výraz psa Fili a všechno je černobílé a přitom tak plné barev. S paní Anielou bych se ráda přátelila (i když nás dělí víc jak půl století), ráda bych si popovídala s Filou a hlavně bych nesmírně ráda pila horký čaj na její verandě. Krásný, poetický film o stáří a času umírat. (17.10.2013)

S takovou pokorou a zároveň vtipem vyprávět o stáří... Už ta černobílá kamera mi vzala dech, taková voyeurova óda (nemyšleno pejorativně). Pochopitelně největší devizou filmu je bezprostřední výkon Danuty Szaflarske a její ironické komentáře. Žádná sentimentální klišé o bolestech a strastech člověka "nad hrobem", žádné kajícné vzpomínání nad promarněným životem. Touha nebo spíš potřeba vzdorovat lidské omezenosti a vypočítavosti. Nádherný zážitek to byl. (29.09.2010)

Hlavní ženská představitelka, její border kolie Fila a nádherná černobílá kamera jsou dostatečným důvodem, proč si tento poetický polský snímek pustit. Trochu ke škodě je i poněkud černobílá zápletka, kterou lze předvídat už v první třetině, i přesto je však Pora umierać filmem, který má co sdělit a daří se mu to i s nádavkem kouzelné atmosféry. (12.06.2014)

Dorota Kedzierzawska se nepouští do mezigeneračního středu, ale na postavě Aniely ukazuje, jak může být složité vyrovnat se se změnami, které nás pronásledují během celého života. Aniela postupně glosuje svou minulost, nostalgicky se obrací na dobu, kdy byla mladou matkou, a ironicky se zmiňuje o bývalých nájemnících ve svém domě, kteří mu neprokazovali téměř žádnou úctu. Ve svém projevu je občas jízlivá, občas smířlivá, a pokud se cítí ohrožená, rychle vyráží do protiútoku. Snímek je ve svém pohledu poměrně zjednodušující a snaží se ukazovat hlavní postavu v co nejlepším světle, a to i v případě, kdy její jednání není zrovna kouzelné a sympatické. Pomáhá v tom i fakt, že všichni ostatní jsou podlí, a jediné o co jim jde, je získat stařenčin pozemek. Na citovou vlnu brnká Kedzierzawska i kontrastním černobílým vizuálem a druhou nejdůležitější postavou, což je pes, vlastně fena jménem Filadelfia. Ta slouží jen jako prostředek k opodstatnění stařenčina glosování, což však tvůrcům nebrání k neustálým detailům na její roztomilý výraz. Danuta Szaflarska je však ve své roli velmi uvěřitelná, a je třeba uznat, že pokročilý věk a s ním související vrásky jí dodal zvláštní půvab. Její procházení po vile, kdy sní, jak se v ní znovu shledá s celou rodinou a vrátí jí starou krásu má něco málo do sebe. (08.01.2014)