Falco

Sám od sebe bych na Falca do kina asi nešel, přece jenom neholduji jeho žánru, hraničící jak s rapem, tak discem. Je třeba říci, že ve filmu byli jeho písně pro mě stravitelnější, než když bych si pustil jeho greatku. Každopádně jak řekl můj kolega při odchodu z kina, Falco tam "nejdřív fetuje, pak nefetuje, pak fetuje, pak zase nefetuje, potom zpívá a strašně u toho dělá rukama, pak zase fetuje, pak chlastá, pak nechlastá a všechny ty jeho supersongy jsou na jedno kopyto". Vlastně měl pravdu - po slibném začátku film upadne do kolotoče kdy se Falco zhuláká, pohádá se se ženou a když vystřízliví, tak se jde udobřit. Naprosto odporně je to navíc prostříháno se záznamy z koncertů (který jsou ale samy o sobě dobrý). Na obhajobu Falca můžeme říci, že Manuel Rubey se do toho vložil podobně jako Foxx do Raye a Cottilardová do Edith Piaf a jeho vystoupení stojí za to. A vždycky když hrál Rock Me Amadeus, tak jsem si vzpomněl na bestiálně vtipnou parodii v Simpsnech, beroucí si na paškál jak Rock Me Amadeus, tak Planetu opic s Hestonem. Jinak film nebyl kdovíjak dobrý. (16.12.2008)

Zpěvák s jedním z nejúžasnějších hlasů, který jsem kdy slyšela a o němž jsem si myslela, že je nenapodobitelný. Až do okamžiku, než přišel Manuel Rubey, přezpíval Falcovy songy po svém a mně spadla brada. Film není nějaké převratné veledílo, nedokázal zachytit složitost Falcovy osobnosti přesně tak, jak bych si představovala. Přesto jde o velmi sympatický počin, který dostal tohoto skvělého zpěváka znovu do popředí zájmu a (minimálně) fanouškům (k nimž se skromně řadím) musel udělat radost. A poznámka k zde již několikrát zmíněnému dabingu - je opravdu příšerný. (09.10.2010)

Jestli mohu srovnávat mnou nedávno viděné Walk the Line z holywoodské dílny tady s Falcem z německé produkce, tak umně mírně vítězí ta německé produkce. Oproti Walk the Line je Falco takové více surovější a bez zbytečných kudrlinek typických pro holywood. Ovšem zde ta multižánrová pestrost sahá občas i na hranici levné německé telenovely ,ale na tu světlou stranu ji zvedají všechny čistě hudební scény. Jelikož hudba Falca byla naprosto jedinečná a Manuel Rubey se úkolu zhostil dokonale. Ať už gesty nebo zpěvem. To co mají Walk The Line a Falco společného je, že za vším hledej ženu. (27.02.2011)

Od téhlé biografie jsem toho vážně moc nečekal a to zejména proto, že samotný Falco mi jako interpret toho moc neříká. Mám rád když vím o čem zpěvák zpívá a tím pádem má u mě tvrdá němčina útrum. Přiznávám, moje omezenost. Můj vztah k Falcovi byl do tohodle filmu teda takový, že nějakého Falca vnímám, ale desku bych si asi nepustil. O to více mě Thomas Roth a Manuel Rubey překvapili, když mi v těhle 113 minutách ukázali tak zajímavou osobnost Johanna Hölzela. Talent, závislost, láska, strach, to všechno tenhle film docela dobře pokrývá a když k tomu přidám dobře napsaný děj a skvělou kameru dostávám hodně povedený rakouský výsledek za ćtyři. P.S. Díky překladatelům za titulkování písní, mám teď o Falcově textařině alespoň základní přehled. (19.12.2011)

Pre mňa osobné sklamanie...nevyrovnaná biografia, kde síce Manuel Rubey je presným Falcom, ale príbehovo zaostáva za väčšinou mnou vzhliadnutých hudobných biografií...pesničiek bolo málo, a zas príliš sme sa zamerali na osud Falca...ale jeho Amadeus je v podaní Rubeyho skvelou pesničkou...celkovo priemer, neurazí, nenadchne, kdo nepozná Falca mínus 1 hviezdička... (04.06.2009)