Režie:
Rudolf RůžičkaScénář:
Martin ŠafránekKamera:
Juraj FándliHudba:
Petr SkoumalHrají:
Filip Čapka, Svatopluk Skopal, Miroslav Donutil, Renáta Doleželová, Zdeněk Žák, Gabriela Wilhelmová, Radim Kalvoda, Jan Jílek, Jana Gazdíková (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Už mezi dětmi může zlověstně rašit nesnášenlivost. Přesvědčí se o tom i talentovaný Petr, jehož mezi sebe nepřijmou noví spolužáci - naráží jen na odmítání a dokonce na zradu důvěry. Více než rozkrýt dětské mentality se však tvůrci pokoušejí předložit jakou modelovou společenskou moralitu, které ovšem schází jak věrohodnější motivické zázemí v jednání jednotlivých postav, tak odvaha poukázat na fungování deformovaných vztahů. Avšak úrovně a sdělnosti Schormova filmu Pět holek na krku, který se zabýval obdobným problémem, bohužel nedosáhli. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (22)
Tak osmdesátá léta jsem na základce prožil jako žák, ale nějak si nevzpomínám, že bychom mluvili směsicí spisovné a hovorové češtiny, která dost tahá uši ("nemáš nějaké drobné") a že by ve třídě byli vedle normálních i žáci mentálně retardovaní (žák č.1: "hele, tamhle jede bagr, jede zbourat školu" - žák č. 2: "Fááákt?" - bagr: odbočí pryč - žák č. 2: "To jsou ale blbé fóry"). Jinak se ve filmu vyskytuje trochu zbytečná krutost, jak k lidem, tak ke zvířatům. Si myslím, že by si ten sadistický otec uvědomoval úchylnost svých choutek a těžko by jim dával průchod na veřejnosti, byť se tato veřejnost skládala ze dvou kluků. ()
Film ze života. 1) Spoiler. Dělníci kradou ze skladu materiál. Kuchařky kradou ve školní jídelně maso. Otec neschopný porozumění bije svého syna. Děcka ve škole se naučí, že pro dobrotu na žebrotu. Zástupkyně školy v jídelně nečinně přihlíží předbíhání, zato však vyšetřování vede s plnou práskačskou parádou. 2) Bohužel však snímek je takový, jak to říci, nedomrlý. Velmi slabé tři hvězdičky. ()
Miroslav Donutil byl předabovaný a ten hlas mu vůbec neseděl. Klidně ho mohli nechat mluvit jeho hlasem. Zapadnutí do třídního kolektivu není jednoduché zvlášť, když se dítě nějak odlišuje a vybočuje. Taky jsem si něčím takovým prošla. Pak se ale všechno srovnalo a jelo se v dobře zajetých kolejích. Samozřejmě jsme se taky něco navyváděli a seděli v jídelně s nedojedeným obědem. Tenhle příběh má i výchovný charaketer. Metody některých rodičů by určitě byly případ pro sociálku. Řezat dítě řemen je šílená ubohost. ()
Dabovaný Miroslav Donutil a děti mluvící pouze spisovně mi trhaly uši. Příběh ale byl poměrně snesitelný, byť poněkud zkratkovitě podaný. Nejvíce co se týče týraného chlapce, což nikdo neřešil. Rodiče také mnoho emocí neukázali, autoři spíše prostě popsali vstup nového chlapce do kolektivu, se správňáckým soudruhem učitelem. ()
Silná naivita snímku jakoby popírala rok výroby, podobný děj bych čekal v době normalizace. Morální poselství o čestném kamarádství a super kolektivu je tlačeno na maximum. Vyumělkované situace v podání druhořadých herců i jednorázových objevů nejsou příliš věrohodné. Ve své době měli tvůrci určitě na víc, takhle zbývá jen nostalgie na školní vybavení a prostředí osmdesátých a devadesátých let. ()
Reklama