내 사랑
My Love
Režie:
Han LeeObsahy(1)
Tři příběhy obyčejných lidí, kterým láska a smrt změnily život v den zatmění slunce a jednoho chlápka, který by si za "Obejmutí zdarma" zasloužil Nobelovu cenu. (dan.pacino)
Recenze (26)
My Love je o jednom druhu lásky - té milostné. Ale ta má mnoho variací, a film předvádí, jak odlišné mohou být. Není to úplná pecka a občas to trochu nedává smysl, což jen podtrhuje to, že láska je (na první a často i druhý pohled) často iracionální. Příběhy se pomalu rozplétají, každý má své kouzlo a je to takové milé a hezké a svým způsobem i trošku depresivní. Každopádně ten nejdojemnější se rozplete až na konce, což není úplně ideální pokud cestujete vlakem v otevřeném vagónu a už se blíží konečná a všichni lidi se zvedají a rozhlížejí ... :-). Trošku mi u těch ČTYŘ (free hugs se taky počítá!) příběhů chybělo prolínání (resp. je ho nejnutnější minimum), ale jinak je to velmi příjemná sbírka tématických příběhů, sahající až na značně nadprůměrné čtyři hvězdy. ()
Hodinu a půl se u sledování filmu culíte, smějete se ztřeštěné Joo-win a jejím fantaziím, držíte palce Soo-jeong, bavíte se a držíte palce So-hyeon. Hodinu a půl sledujete vztahové peripetie několika sympatických Korejců, užíváte si úsměvné momenty i jemnou něžnou romantiku. Pak nečekaně dostanete takovou ránu palicí, že se vám zastaví dech. A pak už jen bulíte. A slabší povahy potřebují resuscitaci. Jedno se tvůrcům musí nechat, ač nejsem žádný zelenáč pokud jde asijské filmy, zase mě dostali. Totálně ()
Přestávám o sobě tvrdit, že nemám ráda filmy, které vypráví víc příběhů. Nikdy jsem se do nich neuměla vžít, ale poslední dobou jsem ze všech takových unešená. A tenhle je pro mě naprostou jedničkou. Jednotlivé osudy jsou tak zajímavé, že by každý z nich mohl stát předlohou celovečernímu filmu. Pak je jasné, že při spojení všech příběhů dohromady není možné, aby člověk jako já nepustil slzu... slzy. Hodně jsem si zaplakala, hodně jsem se zasmála a jsem okouzlena. Jasných 5*. ()
Hned od začátku mě to sice nezaujalo, ale po půl hodině jsem už koukala s přilepenýma očima na obrazovku. Nečekala jsem žádné dojetí, ale přeci jen se dostavilo a to platilo pro příběh s metrem. Který mě tedy zaujal ze všeho nejmíň ale zato mě jako jediný dojal a zasloužil si pár mých slz. ''Nic nezahřeje víc než objetí'', FREE HUGS by občas přišlo teda vhod. Škoda, že není žádný ,,Strom naděje'' pod který by se dalo zavěsit nějaké to přání. ()
Film jsem viděla jen se španělskými titulky, takže jsem tomu nerozuměla dokonale, ale i přesto jsem si to užila a dokonce jej zařazuji mezi nejlepší filmy, co jsem v poslední době viděla. Díky plakátu jsem očekávala nějakou zábavnou a milou romantickou komedii, avšak plakát může klamat a přišlo něco silnějšího. Jedná se o spojení čtyř příběhů (z toho dva mi nic moc neříkaly) odlišného rázu a vyskytují se zde jak úsměvné momenty, tak i hodně smutné. Celkový film ve mě zanechal hlubohý dojem a během závěrečných titulků s insrumentální hudbou jsem s podivnou melancholií, vyvolanou filmem, zbavena slov zírala na obrazovku a nevěděla jsem, jestli se mám usmívat nebo se rozbrečet. ()
Reklama