Reklama

Reklama

John Carter je válkou unavený veterán občanské války a bývalý kapitán konfederační armády. Protlouká se životem a zkouší štěstí na Západě. Při jednom ze svých dobrodružství v arizonské poušti upadne v jeskyni do bezvědomí a probudí se v neznámém světě na planetě Barsoome, dnes známé pod jménem Mars. Planetou otřásá obrovský rasový konflikt mezi různými skupinami jejích obyvatel a Carter se nechtěně zaplete do tamní občanské války. Díky odlišné gravitaci Marsu získá mimořádné fyzické schopnosti. Začne pomáhat obyvatelům města Helia v boji proti nebezpečnému vůdci primitivního a bojovného kmene Tharkov. Seznámí se i s okouzlující princeznou Dejah Thora. Společnost bytostí obývající planetu je v důsledku války na prahu kolapsu a superhrdina John Carter zjišťuje, že přežití Barsoomu spočívá jen a jen v jeho rukou. (TV Nova)

(více)

Videa (50)

Trailer 2

Recenze (1 067)

Gemini 

všechny recenze uživatele

Andrew Stanton pojal myšlenku, že natočit davový velkofilm jako z šedesátých let lze bez zruinování studia natočit jen pomocí mocného CGI (se kterým měl ostatně bohaté zkušenosti), a téměř dokonale se mu podařilo potvrdit opak:) S velkou pravděpodobností se tak druhého dílu tohoto megaspektáklu nedočkáme. Těžko říct, čím to bylo, každopádně Taylor Kitsch si tímhle kusem připsal první brutální kasovní propadák made in 2012 ověnčený jeho jménem - ten druhý byl Battleship, pokud si na to ještě pamatujete;) Paradoxně větší šance na vaši vzpomínku má ta totálně přestřelená patrio-military kokotina, a to nejenom proto, že v ní na rozdíl od Johna Cartera Kitsch tráví čas v uniformě US Navy a ne v kožených slipech. Netuším jak, ale faktem je, že přes obrovsky rozmáchlé bitevní scény, megalomanskou výpravu, velkého obdivu hodné efekty a zajímavé obsazení (ano, přes tohle všechno) nemají první setkání hrdinného veterána konfederační armády nic, u čeho bych si řekl "wow, tak tohle rozhodně budu chtít vidět znova"... dobře, Dejah Thoris v těch svých velmi střídmých kostýmech by to možná splňovala, ale škoda takového materiálu na dětem přístupný film;) Naopak jsem si dostkrát říkal, že tohle je trochu moc komplikované/nelogické, a tamto zase hodně žánrově naivní, a ty, zubatá turbozrůdičko jsi zoufale průhledný tah ála Žáržár Binx. Kdybych toho Burroughse četl, možná bych to viděl trochu jinak, protože bych uznával, že to nešlo natočit lehčeji, aby to bylo zároveň jakž takž věrné předloze. Nebo možná ne. Ale faktem je, že od napsání předlohy uplynulo zatraceně hodně vody, a pro film zvolená forma a nahlížení na sebe sama prostě nejsou šťastné. Stopáž byla snesitelná, ale jen tak tak, a rozhodně jsem nebyl přikovaný k židli. A do škatulky dvojkových smolíků mám ještě jeden příspěvek - Mark Strong po Zelenom Lampášovi zaznamenal dalšího zajímavého záporáka, který si s největší pravděpodobností pokračování s už zaslouženým prostorem pro svoji maličkost neužije. John Carter každopádně dostane 60% a moje doporučení zní: pokud vám stačí technické kategorie a máte rádi dobrodružství ve stylu Mumie, jděte do toho. Pokud vás iritují bledí modelové, kteří neumějí moc hrát, tak se rozhodně držte dál:) ()

juta 

všechny recenze uživatele

Bych řekl jen to, že mě občas dělalo problémy, kdo je s kým a o kom se právě mluví. Protože ty jejich názvy a pojmy jsem prostě nepobíral. Taky mě mrzelo, že ty jejich opičky tam nebyly moc dlouho. Právě na ty jsem se nejvíc těšil. Dobrodružství a objevování nového světa bylo fajn. Grafické zpracování se mi taky moc líbilo. Kdyby tohle natáčel Snyder a použil ty své zpomalovačky při soubojích, tak bych vůbec nebyl proti, ale rozhodně mi tady nechyběly. Mile mě překvapilo, že tu souboje nejsou zbytečně natahované, což mě párkrát zamrzelo (hlavně u opiček), ale ve většině případů to byla správná volba. ()

Reklama

Phobia 

všechny recenze uživatele

V průběhu první poloviny filmu jsem v duchu a možná i nahlas úpěla, že "John Carter" je největší hovadina, jakou jsem si kdy na ulož.to vypůjčila a nejspíš jim to neprodleně vrátím! Literární blbůstky E.R. Burroughse jsem dosud míjela (pravěká díla nějak nemusím) a hodlám se jim svědomitě vyhýbat i nadále. Vždyť je tolik kvalitních sci-fi/fantasy autorů, sakra, proč se uchylovat k stařičkému braku? Samozřejmě jsem čekala naivní, připitomělý děj, dobrodružný a pohádkový, navíc zvýrazněný humorným podtónem (zřetelné pomrkávání tvůrců "my víme, jak je to strašně blbé"). Ale neskutečně mě krkala zmatenost a nepochopitelnost chování jednotlivých postav a frakcí, postrádala jsem přinejmenším náznak logiky. Nakonec jsem rezignovala na snahu vcítit se a chápat, což se ukázalo jako moudrý tah: dojem se při pouhém tupém civění na hezké, pohyblivé obrázky vcelku zvedl a závěr dodal i špetku smyslu do nesmyslů. Tak si to sesumírujme: "John Carter" je debilní, až se z toho rovnají mozkové závity, jako by byl divák mlácen po lebzně žehličkou, zároveň je film dobře obsazený, pěkně udělaný po stránce efektů... a jako zástupkyně prý něžnějšího pohlaví se s uzarděním musím zmínit o ksichtové pohlednosti a tělové osvalenosti Taylora Kitsche (pro ženy a hulibrky hvězdička navíc). Nevím, jak budou spokojeni heterosexuálně orientovaní pánové - mně osobně roštěnka princezna celkem prostituovala už tak diskutabilní zážitek (ani hezká, ani herečka). 51% ()

balone 

všechny recenze uživatele

Očekával jsem od toho mnoho, ale jediné, co mi to pořád připomínalo byla Herbertova Duna a spousta dalších podobných filmů (výčet má ve svém komentáři uživatelka Mertax). Spousta klišé a již vyřčených dialogů. Kromě vizualizace nic zajímavého, ale jelikož vizuálně "krásné" jsou dneska téměř všechny filmy, nemůžu to ani hodnotit. Spousta chyb ohledně jeho síly atd. (probíráno již v jiných komentářích). Hodnocení 35%, očekával jsem od toho filmu mnohem více i se dalo vyždímat mnohem více. ()

Shadwell 

všechny recenze uživatele

Pár slov o sex-appealu Taylora Kitsche, tragickém omylu Michaela Giacchina a jednom podivném déja vu. ____ 1, Čím se liší krásný chlap od ošklivého? Má se za to, že alfou a omegou přitažlivosti je hlavně zdravá a pěstěná pleť. Jinak řečeno, o sex-appealu chlapa nerozhoduje tvar obličeje, vystouplé lícní kosti a symetrický nosánek, nýbrž barva kůže. K Taylorovi Kitschovi se to bohužel ještě nedoneslo, protože je ve filmu bílý jako stěna. Jistě, jako veterán z americké občanské války a zlatokop se asi neměl kdy a kde opalovat, jenže vypadá jak bledule, nikoliv jako leader hodný své role. Všechny ty hordy animátorů a trikařů tak zapomněli na to nejdůležitější – nabronzovat Kitsche a dodat mu tím alespoň trochu na charismatu. Opálená kůže rovněž přidává pěkných pár let navíc, což by mu jako mladíčkovi (některý starší dámy by řekly „mladý maso“) jenom prospělo. ____ 2, Tragický omyl Michaela Giacchina spočívá podle mě v tom, že nerespektuje sluchové pole člověka, což je takový ten známý diagram udávající výšku a hlasitost hudby, kterou ještě vnímáme. Jak známo, největší oblast zabírá zvuk, o něco méně hudba, a úplně nejméně řeč. Dává logiku, že třeba sbíječka přehluší dialog dvou lidí, a ne obráceně. Konkrétně jde o to, že Giacchino skládá neuvěřitelně starosvětsky. Důrazem na živý orchestr a jeho nástrojové sekce (dřeva, žestě, smyčce…) evokuje ze všeho nejvíce epochu klasického Hollywoodu, kde se skládalo úplně tímtéž způsobem. Mají proto plnou pravdu ti, podle nichž pobýval Giacchino posledních padesát let v hudební hibernaci. V klasickém Hollywoodu, kde se s hudbou praly pouze dialogy, takový způsob skládání sice nebyl problém, jenže v post-klasickém Hollywoodu, který se datuje někdy od 70. let prvních blockbusterů, se s hudbou začaly prát vedle dialogů dost výrazně i zvuky. A ty hudba, jak dává poměrně jasně najevo diagram sluchového pole člověka, který říká v zásadě něco jako „zvuk > hudba > dialogy“, prostě nepřemůže. Často vám v takovým případě nepomůže ani to, že složité vyloženě epickou a masivní hudbu jako zde Giacchino. Vypadá to totiž zhruba stejně, jako kdyby vám někdo pustil něco od Mahlera a přitom vám strčil hlavu do těsnýho plechovýho hrnce a mlátil do něj pokličkama. Ta hudba to tváří v tvář různým ruchům, skřekům a zvukům prostě neustojí, zvlášť tak vysoce intelektuální a romantická hudba Giacchina, která si vyžaduje spíš sluchátek, než aby se přetahovala s čímkoli dalším. A nevyplývá právě odsud, proč je nesmyslné obviňovat některé skladatele v čele se Zimmerem z líbivosti? Není ve skutečnosti tato líbivost podmínkou, nikoliv nějakou volbou, jak se prosadit v blockbusteru? Samozřejmě, míchačky zvuků, hudby a dialogů mohou leccos zachránit - vyzdvihnou dialog, stáhnou sílu hudby, v pauze mezi slovy mohou hudbu nepatrně zesílit, jinde vygradují hluk nebo zase zeslabí hercovo slovo do tichého šepotu -, jenže jak vám poví většina skladatelů, ten proces není jen o vzájemné spolupráci, ale i soutěživosti. Jak kdesi poznamenal Paul Haslinger, všichni se na začátku poplácávají po zádech a pak s vaší hudbou totálně zametou. ____ 3, Sice se ve spojitosti s Johnem Carterem často zmiňuje Avatar, ale ten film svou až nesmyslnou epičností připomíná spíš historické velkofilmy, potažmo hollywoodské křesťanské superfilmy jako Ben Hur, Spartakus, Král králů či Quo vadis. S Avatarem sice John Carter nějak vnějškově souvisí, jenže Avatar pojednával o biocentrickém uctívání přírody v duchu hlubinné ekologie, kdežto příběh John Cartera je mnohem konfliktnější (autor románu Burroughs fakticky předpověděl brutální rasovou segregaci nacismu) a hlavní postava připomíná spíš nějakého Boha než malou částečku, která by se rozpustila v širším celku. John Carter zkoumal to, co nás rozděluje, Avatar hledá něco, co by nás sbližovalo. Kuriózní je nicméně skutečnost, že Camernovovi ty postavy přesto fungují mnohem lépe než Stantonovi. Podle všeho je tedy celkem jedno, jestli vycházíte z neopohanství a panteizmu jako v Avatarovi, nebo stavíte na nějakých ryze nepřehlédnutelných individualitách. Podstatné je spíše to, jak dobrý scénárista jste. Ten rozdíl mezi přístupem Avatara a Johna Cartera je dán i hudbou: v Avatarovi nemají postavy své motivy, kdežto v Johnu Carterovi ano (Carterův motiv zazní poprvé při útěku z vězení v Get Carter, zatímco velmi smutný motiv princezny se ozve prvně v Thark Side of Barsoom poté, co se jí rozbije zařízení vysílající modrý paprsek; oba jsou dále variovány). Historie se nicméně podle všeho skutečně navrací a opakuje: tehdy v 50. a 60. letech za Kleopatry či Desatera přikázání Hollywood bojoval proti televizi, dneska bojuje proti smart-televizi, tehdy nasadil širokoúhlou Cineramu nebo Cinemascope, dneska prostorovou stereoskopii. () (méně) (více)

Galerie (168)

Zajímavosti (25)

  • Ve skutečnosti je gravitace na Marsu jen 0,37 G, čemuž zobrazení v příběhu neodpovídá... ale jsme samozřejmě v žánru fantasy. (Illuminare)
  • Film je věnován památce Stevea Jobse, spoluzakladatele, ředitele a předsedy představenstva firmy Apple, který se stal jednou z nejvýraznějších osobností počítačového průmyslu. Zemřel po dlouhé nemoci 5. října 2011 ve věku 56 let . (Terva)
  • Na Marse panujú podstatne nižšie teploty ako na Zemi, napriek tomu tam všetky postavy chodia ľahko oblečené. (ČSFD)

Související novinky

Co chystá režisér Johna Cartera a WALL-E?

Co chystá režisér Johna Cartera a WALL-E?

10.10.2022

Scenárista a režisér Andrew Stanton (Hledá se Nemo, WALL-E) se po letech pauzy chystá vrátit za kameru svého nového celovečeráku. Stanton naposledy natočil animák Hledá se Dory pro Pixar, předtím měl… (více)

20 největších propadáků poslední dekády

20 největších propadáků poslední dekády

15.12.2019

S blížícím se koncem roku se pochopitelně pojí vznik různých žebříčků, rok 2019 je ale specifický ještě v tom, že spolu s ním zároveň končí i celá dekáda, a to ohlížení proto bude místy větší.… (více)

Marťan hledá lásku

Marťan hledá lásku

02.08.2015

Už na podzim nás čeká sci-fi Marťan Ridleyho Scotta (Vetřelec), jejímž hlavním hrdinou bude astronaut, který uvízne na Marsu. Po Johnu Carterovi půjde o další velkolepou výpravu na rudou planetu. No… (více)

Reklama

Reklama