Reklama

Reklama

John Carter je válkou unavený veterán občanské války a bývalý kapitán konfederační armády. Protlouká se životem a zkouší štěstí na Západě. Při jednom ze svých dobrodružství v arizonské poušti upadne v jeskyni do bezvědomí a probudí se v neznámém světě na planetě Barsoome, dnes známé pod jménem Mars. Planetou otřásá obrovský rasový konflikt mezi různými skupinami jejích obyvatel a Carter se nechtěně zaplete do tamní občanské války. Díky odlišné gravitaci Marsu získá mimořádné fyzické schopnosti. Začne pomáhat obyvatelům města Helia v boji proti nebezpečnému vůdci primitivního a bojovného kmene Tharkov. Seznámí se i s okouzlující princeznou Dejah Thora. Společnost bytostí obývající planetu je v důsledku války na prahu kolapsu a superhrdina John Carter zjišťuje, že přežití Barsoomu spočívá jen a jen v jeho rukou. (TV Nova)

(více)

Videa (50)

Trailer 1

Recenze (1 067)

verbal 

všechny recenze uživatele

No jo, fantasy! Pokleslá literatura pro poloopice, které my, sveřepí yntelechtuánové, sledujeme ze svých obláčků pěkně zhora, tak si pojďme hromadně zapohrdat! Fantazie, abstrakce a dětská hravost totiž skončily matce, literární to vědkyni, v konečníku, protože si náš tatík, věhlasný, suchopárný profesor astronomie a filosofie, špatně vyložil zakřivení časoprostoru a některé díry mají holt silnější gravitační pole než jiné. Naštěstí, když byl otec dva měsíce na tom sympóziu socialistické astrofyziky v Bukurešti, přivezl ten osvalený čistič bazénů špatnou kartuš a neměl tím pádem zrovna do čeho píchnout..... A tak tu teď můžeme velkohubě dštít síru na infantilní, hvezdněválečné, avatarovité dunoidy, jež se mohou líbit snad jen totálním zaostalcům, kterým v dětství před spaním četli nějakou slaboduchou Němcovou místo Dostojevského s Tolstým v originále. Prý ale po tomto nechutném, dětinském propadáku dostali u Diznyho rozum a chystají se vizualizovat Shopenhauerovy spisy! Má se to jmenovat Eristická dialektika mezi dvěma světy, scénář píše Béla Tarr a režírovat budou Darren♥ s Larsem♥. Už jen trailer má mít dvě hodiny! Již se tolik těším, až zase opráším slovník cizích slov, dostanu sebestředný slovní průjem a pořádně si zapětkuju. ()

Gemini 

všechny recenze uživatele

Andrew Stanton pojal myšlenku, že natočit davový velkofilm jako z šedesátých let lze bez zruinování studia natočit jen pomocí mocného CGI (se kterým měl ostatně bohaté zkušenosti), a téměř dokonale se mu podařilo potvrdit opak:) S velkou pravděpodobností se tak druhého dílu tohoto megaspektáklu nedočkáme. Těžko říct, čím to bylo, každopádně Taylor Kitsch si tímhle kusem připsal první brutální kasovní propadák made in 2012 ověnčený jeho jménem - ten druhý byl Battleship, pokud si na to ještě pamatujete;) Paradoxně větší šance na vaši vzpomínku má ta totálně přestřelená patrio-military kokotina, a to nejenom proto, že v ní na rozdíl od Johna Cartera Kitsch tráví čas v uniformě US Navy a ne v kožených slipech. Netuším jak, ale faktem je, že přes obrovsky rozmáchlé bitevní scény, megalomanskou výpravu, velkého obdivu hodné efekty a zajímavé obsazení (ano, přes tohle všechno) nemají první setkání hrdinného veterána konfederační armády nic, u čeho bych si řekl "wow, tak tohle rozhodně budu chtít vidět znova"... dobře, Dejah Thoris v těch svých velmi střídmých kostýmech by to možná splňovala, ale škoda takového materiálu na dětem přístupný film;) Naopak jsem si dostkrát říkal, že tohle je trochu moc komplikované/nelogické, a tamto zase hodně žánrově naivní, a ty, zubatá turbozrůdičko jsi zoufale průhledný tah ála Žáržár Binx. Kdybych toho Burroughse četl, možná bych to viděl trochu jinak, protože bych uznával, že to nešlo natočit lehčeji, aby to bylo zároveň jakž takž věrné předloze. Nebo možná ne. Ale faktem je, že od napsání předlohy uplynulo zatraceně hodně vody, a pro film zvolená forma a nahlížení na sebe sama prostě nejsou šťastné. Stopáž byla snesitelná, ale jen tak tak, a rozhodně jsem nebyl přikovaný k židli. A do škatulky dvojkových smolíků mám ještě jeden příspěvek - Mark Strong po Zelenom Lampášovi zaznamenal dalšího zajímavého záporáka, který si s největší pravděpodobností pokračování s už zaslouženým prostorem pro svoji maličkost neužije. John Carter každopádně dostane 60% a moje doporučení zní: pokud vám stačí technické kategorie a máte rádi dobrodružství ve stylu Mumie, jděte do toho. Pokud vás iritují bledí modelové, kteří neumějí moc hrát, tak se rozhodně držte dál:) ()

Reklama

Shakers 

všechny recenze uživatele

Andrew Stanton ma dobre animáky ale jeho prvý celovečerný film už tak dobrý nie je. To že to vyzerá ako Star Wars, Avatar a s časti Princ s Perzie mi je úplne jedno. Za tie prachy to vyzerá fakt pekne, ale to film jednoducho nezachráni. Taylor Kitsch je fajn herec, ale chýba mu potrebná charizma, aby dokázal utiahnuť tento film. Čo sa týka príbehu, tak ten nie je zlý a dokázal ma zaujať, akurát len ten spôsob vysvetľovania mi prišiel trochu chaotický (asi som sa zabával občerstvením) a miestami som nevedel čo kde a prečo, ale všetko som postupne pochopil. Humor rozhodne potešil a dá sa tu celkom príjemne zasmiať, zato hudba sklamala na plnej čiare a taktiež sklamala aj akcia. Tie Carterovi skoky boli super, ale ta zvyšná akcia mi prišla až príliš bez nápadu. Celý film je vlastne dobrý a obsahuje kopec pekných miest a bytostí, ale chcelo by to viac prepracovať. 70% - 3* ()

Segrestor 

všechny recenze uživatele

Stejně jako je tomu v knize, tak i zde se fantasy snaží přetlačit všechny sci-fi prvky, čemuž rozhodně kvituju, jsem totiž spíš na space operu, než nějaké hard core sci-fi. Můžu tedy s klidem říc, že se to povedlo. Svět Marsu překonal všechny mé nejdivočejší představy a dokonce i mé obavy. Dokonce i ten Taylor Kitsch, který vypadá jakoby by vyskočil z Brávíčka, to nakonec docela zvládl. A to říkám přesto, že jsem od prvních zpráv o natáčení bytostně chtěl do role Cartera původně zamýšleného Jona Hamma. Co se vůbec hereckého ansámblu tohoto filmu týče, všiml jsem si, že polovina se našla v seriálu Řím. Jmenovitě přímo Ciarán Hinds, James Purefoy a Polly Walker. Nicméně princezna Dejah Thoris vytlačila z mých vlhkých snů Galadriel a plakát Tharka Tars Tarkase vyměním za toho modrého na'viijského poddruha Jakea Sullyho. Děj filmu má své tempo, které nenudí, naopak, scénáristé zde ukázali, jak si bravurně poradili s tak obsáhlou látkou jakou jsou knihy o Johnu Carterovi. Spíš bych dokonce byl pro jisté zvolnění a rozdělení filmu do dvou obsáhlejších částí, jak je tomu koneckonců zvykem. 3D bylo naprosto úchvatné, úplně pomohlo zapomenout, že kromě několika lidských postav je vše kompletně animované. Říká se, že ve filmu lze najít mnoho jiných prvků, jakoby zcizených z jiných slavnějších předchůdců. No, nevím. Kdo to tam chce hledat, najde to tam. Já se ale nechal unášet bravurně zvládnutou fantazií plnou velkolepých akčních scén, atmosférických výjevů, humorů a příběhových zvratů. Sotva bych našel něco, co bych filmu mohl vytknout. Snad více krve, více usekaných končetin (v připadě Tharků by to určitě problém nebyl - ho ho ho) a více 3D vychytávek na divákovo oko, ale to jsou jen taková vrtošivá přání, na která snad dojde v nějakém dalším zpracování. ()

Shadwell 

všechny recenze uživatele

Pár slov o sex-appealu Taylora Kitsche, tragickém omylu Michaela Giacchina a jednom podivném déja vu. ____ 1, Čím se liší krásný chlap od ošklivého? Má se za to, že alfou a omegou přitažlivosti je hlavně zdravá a pěstěná pleť. Jinak řečeno, o sex-appealu chlapa nerozhoduje tvar obličeje, vystouplé lícní kosti a symetrický nosánek, nýbrž barva kůže. K Taylorovi Kitschovi se to bohužel ještě nedoneslo, protože je ve filmu bílý jako stěna. Jistě, jako veterán z americké občanské války a zlatokop se asi neměl kdy a kde opalovat, jenže vypadá jak bledule, nikoliv jako leader hodný své role. Všechny ty hordy animátorů a trikařů tak zapomněli na to nejdůležitější – nabronzovat Kitsche a dodat mu tím alespoň trochu na charismatu. Opálená kůže rovněž přidává pěkných pár let navíc, což by mu jako mladíčkovi (některý starší dámy by řekly „mladý maso“) jenom prospělo. ____ 2, Tragický omyl Michaela Giacchina spočívá podle mě v tom, že nerespektuje sluchové pole člověka, což je takový ten známý diagram udávající výšku a hlasitost hudby, kterou ještě vnímáme. Jak známo, největší oblast zabírá zvuk, o něco méně hudba, a úplně nejméně řeč. Dává logiku, že třeba sbíječka přehluší dialog dvou lidí, a ne obráceně. Konkrétně jde o to, že Giacchino skládá neuvěřitelně starosvětsky. Důrazem na živý orchestr a jeho nástrojové sekce (dřeva, žestě, smyčce…) evokuje ze všeho nejvíce epochu klasického Hollywoodu, kde se skládalo úplně tímtéž způsobem. Mají proto plnou pravdu ti, podle nichž pobýval Giacchino posledních padesát let v hudební hibernaci. V klasickém Hollywoodu, kde se s hudbou praly pouze dialogy, takový způsob skládání sice nebyl problém, jenže v post-klasickém Hollywoodu, který se datuje někdy od 70. let prvních blockbusterů, se s hudbou začaly prát vedle dialogů dost výrazně i zvuky. A ty hudba, jak dává poměrně jasně najevo diagram sluchového pole člověka, který říká v zásadě něco jako „zvuk > hudba > dialogy“, prostě nepřemůže. Často vám v takovým případě nepomůže ani to, že složité vyloženě epickou a masivní hudbu jako zde Giacchino. Vypadá to totiž zhruba stejně, jako kdyby vám někdo pustil něco od Mahlera a přitom vám strčil hlavu do těsnýho plechovýho hrnce a mlátil do něj pokličkama. Ta hudba to tváří v tvář různým ruchům, skřekům a zvukům prostě neustojí, zvlášť tak vysoce intelektuální a romantická hudba Giacchina, která si vyžaduje spíš sluchátek, než aby se přetahovala s čímkoli dalším. A nevyplývá právě odsud, proč je nesmyslné obviňovat některé skladatele v čele se Zimmerem z líbivosti? Není ve skutečnosti tato líbivost podmínkou, nikoliv nějakou volbou, jak se prosadit v blockbusteru? Samozřejmě, míchačky zvuků, hudby a dialogů mohou leccos zachránit - vyzdvihnou dialog, stáhnou sílu hudby, v pauze mezi slovy mohou hudbu nepatrně zesílit, jinde vygradují hluk nebo zase zeslabí hercovo slovo do tichého šepotu -, jenže jak vám poví většina skladatelů, ten proces není jen o vzájemné spolupráci, ale i soutěživosti. Jak kdesi poznamenal Paul Haslinger, všichni se na začátku poplácávají po zádech a pak s vaší hudbou totálně zametou. ____ 3, Sice se ve spojitosti s Johnem Carterem často zmiňuje Avatar, ale ten film svou až nesmyslnou epičností připomíná spíš historické velkofilmy, potažmo hollywoodské křesťanské superfilmy jako Ben Hur, Spartakus, Král králů či Quo vadis. S Avatarem sice John Carter nějak vnějškově souvisí, jenže Avatar pojednával o biocentrickém uctívání přírody v duchu hlubinné ekologie, kdežto příběh John Cartera je mnohem konfliktnější (autor románu Burroughs fakticky předpověděl brutální rasovou segregaci nacismu) a hlavní postava připomíná spíš nějakého Boha než malou částečku, která by se rozpustila v širším celku. John Carter zkoumal to, co nás rozděluje, Avatar hledá něco, co by nás sbližovalo. Kuriózní je nicméně skutečnost, že Camernovovi ty postavy přesto fungují mnohem lépe než Stantonovi. Podle všeho je tedy celkem jedno, jestli vycházíte z neopohanství a panteizmu jako v Avatarovi, nebo stavíte na nějakých ryze nepřehlédnutelných individualitách. Podstatné je spíše to, jak dobrý scénárista jste. Ten rozdíl mezi přístupem Avatara a Johna Cartera je dán i hudbou: v Avatarovi nemají postavy své motivy, kdežto v Johnu Carterovi ano (Carterův motiv zazní poprvé při útěku z vězení v Get Carter, zatímco velmi smutný motiv princezny se ozve prvně v Thark Side of Barsoom poté, co se jí rozbije zařízení vysílající modrý paprsek; oba jsou dále variovány). Historie se nicméně podle všeho skutečně navrací a opakuje: tehdy v 50. a 60. letech za Kleopatry či Desatera přikázání Hollywood bojoval proti televizi, dneska bojuje proti smart-televizi, tehdy nasadil širokoúhlou Cineramu nebo Cinemascope, dneska prostorovou stereoskopii. () (méně) (více)

Galerie (168)

Zajímavosti (25)

  • John Carter of Mars drží rekord za nejdelší dobu ve "vývojovém pekle" ze všech filmů (79 let). Film poprvé vstoupil do vývoje, když režisér Robert Clampett přesvědčil autora příběhu (Edgar Rice Burroughs), aby natočili animovaný film podle první knihy z knižní série (na které je taktéž založen i film). Měl plány, že se "John Carter" stane prvním animovaným filmem, který překoná Disneyho Sněhurku a sedm trpaslíků (1937). Film nakonec opustil "vývojové peklo" v roce 2010, natáčení odstartovalo v lednu téhož roku v Londýně. (MarwinProt)
  • Původně měl film režírovat Jon Favreau. V srpnu 2006 se Paramount rozhodl neobnovit práva na projekt a soustředil se na Star Trek (2009), zatímco Favreau pracoval na Iron Manovi (2008). V lednu 2007 práva opět získalo studio Disney (mělo je už v 80. letech, kdy mohl režírovat John McTiernan) a na režisérský post se postupem času usadil Andrew Stanton. (MarwinProt)

Související novinky

Co chystá režisér Johna Cartera a WALL-E?

Co chystá režisér Johna Cartera a WALL-E?

10.10.2022

Scenárista a režisér Andrew Stanton (Hledá se Nemo, WALL-E) se po letech pauzy chystá vrátit za kameru svého nového celovečeráku. Stanton naposledy natočil animák Hledá se Dory pro Pixar, předtím měl… (více)

20 největších propadáků poslední dekády

20 největších propadáků poslední dekády

15.12.2019

S blížícím se koncem roku se pochopitelně pojí vznik různých žebříčků, rok 2019 je ale specifický ještě v tom, že spolu s ním zároveň končí i celá dekáda, a to ohlížení proto bude místy větší.… (více)

Marťan hledá lásku

Marťan hledá lásku

02.08.2015

Už na podzim nás čeká sci-fi Marťan Ridleyho Scotta (Vetřelec), jejímž hlavním hrdinou bude astronaut, který uvízne na Marsu. Po Johnu Carterovi půjde o další velkolepou výpravu na rudou planetu. No… (více)

Reklama

Reklama